Papežka Johanna

První, co mě zaujalo, bylo to, že tuto řeckou knihu do češtiny přeložil Theo Stefanides. No dobře, ne ten z Durrella, ale krásné to je. Josef Wenig nakreslil skvělé ilustrace. Román se výborně čte. Ale co mě velmi příjemně překvapilo, ba téměř ohromilo, je rozsáhlá autorova historická studie zařazená na úvod, v níž dokazuje pravdivost legendy, odvolávaje se při tom mimo jiné velmi významně na proces s Janem Husem, a jeho poznámky na konci. Nesmírně pozoruhodné!

Výpisek z Předmluvy: „Athéňan Laonikos Chalkokondyles, jediný Řek, u kterého jsem našel poznámku o té věci, vypravuje historii papežky takto: »Chci teď mluviti o papeži v Římě; když jsou hlasy odevzdány a spočítány, vyvolá se vyvolený za papeže, ale zůstane zavřen v konklave, pokud také ostatní volbu neschválí; posadí ho na proraženou stolici, aby se mohli dotekem přesvědčiti o jeho pohlaví; věřilo se totiž, že kdysi dávno žena stala se papežem, tu že přišla těhotná ke mši svaté a že před očima davu při tom porodila dítě; proto dotýkají se nově zvoleného papeže, aby rozpoznali jeho pohlaví a aby se něco podobného neopakovalo; po vykonané zkoušce volají: »Náš pán jest muž!« Až potud Laonikos; kratší a významnější bylo zvolání u Římanů. Místo slov »Náš pán jest muž« říkali zkrátka: habet."