Papežství 20. století
Iosif Romuaľdovič Grigulevič
Práce sovětského historika o vývoji katolické církve od poloviny minulého století do r. 1978, představující čtivý plastický dokument, přibližuje pontifikáty papežů Pia IX., Lva XIII., Pia X., Benedikta XV., Pia XI., Pia XII.a zejména papežů nové orientace Jana XXIII. a Pavla VI. Seznamuje s jejich osobními rysy, slabostmi, zálibami, cituje encykliky a provází zákulisím Vatikánu.... celý text
Náboženství Literatura naučná Historie
Vydáno: 1981 , SvobodaOriginální název:
Papstvo vek XX.
více info...
Přidat komentář
čakal som že autor v kapitole o janovi palovi druhom bude písať aj o nitre ale kniha vyšla ešte pred navštevou mojho mesta tak som sa nič nedočital aj ked som tam bol osobne. Celkovo kniha sa mi celkovo lubila. Za tri hviezdičky
Jedním slovem tendenční. Člověk nemusí být odborníkem na církevní dějiny posledních dvou staletí, aby poznal, že obraz, který se mu v tomto díle sovětský historik snaží vnutit, je pravdě stejně vzdálen asi jako Moskva od Říma. Na všech zmiňovaných papežích (vyjma dvou) nenechává autor nit suchou, probíraje se jejich soukromím, původem a politickými kroky. Razantní změna přichází až s nástupem sv. Jana XXIII., který na rozdíl od svého předchůdce v úřadu sv. Petra značně zmírnil církevní rhetoriku vůči Piem XII. odsouzené ideologii komunismu a socialismu.
Není proč zapírat, že je kniha napsaná trochu tendenčně z pozice jedné strany barikády a navíc zde ona jinak docela podrobná, jasná a úderná marx-leninská kritika křesťanství (náboženský) dostává trochu šedý zákal politikaření, ale na druhou stranu, i tak je proč se divit, že ještě stále ti milí, milující a bratříčkující se věřící nevykopali papeže z jeho honosných sídel a nenaplivali mu do ksichtu. Tohle je více o politice než o náboženství, ale i tak je to docela silné kafe.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1973 | Dějiny inkvizice |
1965 | Pancho Villa |
1987 | Pápeži 20. storočia |
1959 | Vatikán |
1977 | Salvador Allende |
Ani otvorene komunistický a silne zaujatý autor tejto knihy sa nepokúša tvrdiť (ako to raz trepal Christopher Hitchens) že by nacisti a fašisti boli všetko len a otvorene katolícke cirkevné hnutia. Už to o všeličom svedčí (že Hitchensovi neradno príliš veriť).
Niektoré veci boli zaújmavé, skoro všetko zaujaté a občas som sa trochu nudil lebo priznajme si Vatikán má v sebe menej napätia, akcie a tak než napríklad dianie v ústredí nacistov.