Papierové mestá
John Green
Margo Rothová-Spiegelmanová. Jej bláznivé dobrodružstvá sa zakaždým prehnali školou ako letná búrka: na gitare ju naučil hrať nejaký starký v polorozpadnutom dome v mississippskom Hot Coffee. Tri dni kočovala s cirkusantmi, lebo ich presvedčila, že by z nej mohla byť artistka. Na koncert The Mallionaires v St. Louis sa dostala tak, že sa vydávala za basgitaristovu frajerku, a keď ten s ňou naozaj chcel chodiť, poslala ho kadeľahšie. Jej najneuveriteľnejšie príhody sa vždy ukázali ako skutočné! Tak do tejto dobrodružnej duše sa beznádejne zamiloval Quentin-Kvéčko Jacobsen, trochu zakríknutý chlapec z dobrej rodiny. Keď mu pojašená maturantka jednej noci vlezie do izby prezlečená za nindžu a odhodlaná vykonať jedenásť bodov neľútostnej pomsty nevernému frajerovi a bývalým kamarátom, Kvéčko neodmietne. To, čo povystrájajú, Quentina rovnako nadchne ako vyľaká. Lenže na druhý deň je Margo preč a zanechá po sebe len indície určené práve jemu. Vydáva sa teda na cestu plnú odbočiek, a čím bližšie je k cieľu, tým lepšie spoznáva skutočnú tvár priateľky – a možno aj svoju vlastnú.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Paper Towns, 2008
více info...
Přidat komentář
Přiznávám, že od této knihy jsem po přečtení Hvězd očekávala opravdu hodně, a tak mě ani moc nepřekvapuje, že jsem nakonec byla trochu zklamaná. Autor si nasadil laťku hodně vysoko a jak už tady bylo psané, bude se mu těžko překonávat. Ale i přes mé zklamání si kniha zaslouží pět hvězdiček. Nechybí zde typický autorův humor, děj má spád a samotná myšlenka papírových měst je zajímavá. Kniha je plná metafor a citací a nutí vás přemýšlet o věcech, které by třeba mě ani ve snu nenapadly. Komu se líbily Hvězdy nebo Hledání Aljašky se jistě bude líbit i tohle dílo, ale dala bych si pozor na ono velké očekávání :)
Jak zde již bylo řečeno, kniha dost připomíná Hledání Aljašky, John Green píše dobře, tak se dějem proplétáte hladce a svižně a v závěru jsem četla tak rychle jak dovedu abych honičku nezpomalila a hrdinové se dostali k cíli včas.
Ano, je tu více humoru nežv předchozí knize. Poté, co jsem přečetla Hvězdy nám nepřály, si už zřejmě od J.Greena přečtu všechno, co napíše, ale nevím, nevím, jestli se jim nějaká jeho další kniha v mých očích vyrovná.
Knihu Hvězdy nám nepřály bude i sám autor těžko překonávat. U této knihy jsem se bohužel ke konci dost nudila. Děj vleklý, nudný a žádný spád.
Čtenářům, kteří podnikli výlety i do předchozích příběhů Johna Greena zajisté neunikne jistá podobnost Papírových měst s Hledáním Aljašky, ale obě dvě knihy jsou si tolik podobné a zároveň tak jiné. Stejně jako v předešlých knihách i zde se objevuje sympatický Greenův humor, který je plný metafor a odkazů, sympatické postavy, které nepůsobí vyumělkovaně a dokonale, ale naopak velice lidsky, takže jsem měla pocit, že celou cestu za poznáním, za přátelstvím, za láskou, podnikám spolu s nimi. Velice se mi líbil i koncept celého vyprávění, mám ráda postupné indicie, při kterých můžu sama postupně skládat puzzle, které po dočtení dají nádherný obraz, který mám ještě po dlouhou dobu problém dostat z hlavy. Nehledě na to, že celý nápad s papírovými městy je dokonalý a nutí k zamyšlení. Rozhodně všem, kterým se líbila předešlá díla tohoto skvělého autora, můžu jen a jen doporučit.
Zápletka Papírových měst se trochu podobá té z Hledání Aljašky - kniha by se klidně mohla jmenovat Hledání Margo. Ale tam, kde je Hledání Aljašky příliš dramatické, tam jsou Papírová města roztomile ujetá. Navzdory tomu, že první úmrtí nastane už v první kapitole. Závěrečný šílený roadtrip mě donutil u knihy sedět až do konce.
Smrt a život, přátelé a láska, dojetí i humor. Prostě další krásná kniha od Johna Greena. Hvězdy nám nepřály pořád hodnotím jako jeho zatím nejlepší knihu, ale Papírová města jsou hned za nimi.
Skvělá kniha, kterou jsem přelouskala za pár hodin. Nicméně Hvězdy nepřerostla, ale každopádně mě Green nezklamal. Několikrát jsem se opravdu zasmála... ,,Pokud jsem rituálně nepopravoval pískomily nebo nečural sám sobě do obličeje, považovala mě za úspěšně vychovaného." nebo např. ,,Mluvit s opilcem je jako mluvit s hrozně šťastným tříletým dítětem, co má těžce poškozený mozek". Green má skvělý smysl pro humor a při tom dokáže psát o vážných věcech. I tahle jeho kniha nutí k zamyšlení a i já jsem jen papírový člověk. Jen se pořád nějak nedokážu rozmyslet zda je to na 3 nebo 4 hvězdy...
Knížka, u které jsem se od srdce zasmála. Vážně se to skvěle četlo, postavy byly příjemné, až jsem měla chuť je přijmout za své literárně-imaginární přátele. Děj měl zezačátku skvělý spád, líbil se mi trochu detektivní námět, ale někde v půlce děje to začalo stagnovat, trochu to stálé zjišťování něčeho a přitom nezískávání ničeho omrzelo a připadalo mi to chvílemi roztahané. Ale to všechno mi vynahradily skvělé hlášky a vtipy, o které se postaralo hlavní kamarádské trio a zvědavost, která mi nedala klidu s další a další kapitolou.
Takže i přes tu malou nedokonalost musím uznat, že je to skvělá kniha, nenudí a neomrzí a rozhodně nad ní budu dumat ještě dlouho, o což se postaral pěkně otevřený konec. :D
Vřele oporučuju.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední školy škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtripAutorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Slabší 4*!
Příběh byl dobře promyšlený a konec se mi líbil, ALE hlavní postavy Q a M mi vůbec nepřirostli k srdci, celkově mi nesedli. Ben a Radar byli super. Dále jsem se vůbec nemohla začíst do prostřední části příběhu..
1. část byla super, tak na 5*.. 2. část naprosto stagnovala a více méně byla směsicí nudy (krom části s párty) a nic nedění - 2,5*, poslední část mě zpět vtáhla do děje, 4*..
Celkově to bylo čtivé, tak nějak Greenovské.. dalo se to čekat.
Mnoho pěkných metafor, při kterých jsem se sama zamyslela nad svým životem, ale k celkovému dojmu a plnohodnotnému čtení tomu něco chybělo.