Papierové mestá
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245782/bmid_papierove-mesta-EoJ-245782.jpg
4
3758
3758
Margo Rothová-Spiegelmanová. Jej bláznivé dobrodružstvá sa zakaždým prehnali školou ako letná búrka: na gitare ju naučil hrať nejaký starký v polorozpadnutom dome v mississippskom Hot Coffee. Tri dni kočovala s cirkusantmi, lebo ich presvedčila, že by z nej mohla byť artistka. Na koncert The Mallionaires v St. Louis sa dostala tak, že sa vydávala za basgitaristovu frajerku, a keď ten s ňou naozaj chcel chodiť, poslala ho kadeľahšie. Jej najneuveriteľnejšie príhody sa vždy ukázali ako skutočné! Tak do tejto dobrodružnej duše sa beznádejne zamiloval Quentin-Kvéčko Jacobsen, trochu zakríknutý chlapec z dobrej rodiny. Keď mu pojašená maturantka jednej noci vlezie do izby prezlečená za nindžu a odhodlaná vykonať jedenásť bodov neľútostnej pomsty nevernému frajerovi a bývalým kamarátom, Kvéčko neodmietne. To, čo povystrájajú, Quentina rovnako nadchne ako vyľaká. Lenže na druhý deň je Margo preč a zanechá po sebe len indície určené práve jemu. Vydáva sa teda na cestu plnú odbočiek, a čím bližšie je k cieľu, tým lepšie spoznáva skutočnú tvár priateľky – a možno aj svoju vlastnú. Z anglického originálu preložil Milan Kopecký ; verše preložil Juraj Kuniak. 2. vydanie.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (SK)Originální název:
Paper Towns, 2008
více info...
Přidat komentář
Je sranda, jak se v knize projevují Greenovy vzdělávací úmysly. Psaní omnislovníku aka wikipedie, pojem papírové město, programování, trasová aplikace, Walt Whitman ... Bratrství s Hankem prostě nezapře.
Z knihy jsem zas tak odvázaná nebyla (zvlášť z konce s Margo), na druhou stranu, on to JG nepsal zrovna pro mou věkovou skupinu.
Margo bola fakt bláznivá, miestami to až hraničilo s nereálnosťou - len veľmi ťažko si viem predstaviť, že by sa niekto naozaj takto správal -, ale čítalo sa to dobre. Pobavilo ma to. A záver... taký som veru nečakala.
Druhá a pravděpodobně poslední kniha od Greena, kterou jsem přečetla. Kniha mě moc zklamala. Quentin a Margo mě celou dobu spíš točili, než že bych se vžila do jejich příběhů. Se značnou dávkou sebezapření jsem ale knihu dočetla a na konci si řekla, že to vlastně nebylo tak strašné. To jsem se ovšem posléze ještě stihla naprosto dobrovolně odrovnat filmovým zpracováním, které nechalo za knihou i celým příběhem takovou divnou pachuť, které se nedá zbavit.
Věřím ale, že kniha nadchla a nadchne jiné čtenáře.
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zklamala. Člověk čeká napínavý příběh se zajímavými zápletkami a místo toho dostane vyprávění o středoškolácích, z nichž někteří jsou slušní šprti a jiní si naopak koledují o pár facek. Některé vtípky Quentinových kamarádů snad nemohou připadat vtipné ani teenagerům, natož mně téměř ve třiceti letech. Četla jsem dál, protože jsem doufala, že aspoň konec bude nějaká pořádná pecka, ale bohužel. Těch pár myšlenek o opouštění věcí a lidí a hledání sebe sama celý příběh nezachrání.
Od knížky jsem neměla žádné očekávání. Myslela jsem si, že mě to nebude bavit, protože většinou čtu jiný žánr. Ale byla jsem příjemně překvapena. Knížka mě nadchla. Výborně popsané pocity. Popsané to co zažívá každý – hledání sama sebe.
Kniha o tom, že máme život takový, jaký si ho uděláme. Styl psaní Johna Greena mi neskutečně sedí. Jeho knihy mě vtáhnou do děje a nepustí až do dočtení poslední strany. Musím připustit, že postava Margo mi nebyla zrovna dvakrát sympatická. Naštěstí tam většinu knihy není. Naopak Quentina jsem si zamilovala hned od začátku. Podobně na tom byly i ostatní postavy.
Miluji Greenovy metafory a jeho humor, které do svých příběhů vkládá. Miluji jeho myšlenky, které nám prostřednictvím knih sděluje. A miluji jeho konce. Knihy pak působí více reálně. Ne vše musí končit a žili spolu šťastně až do smrti. Viděla jsem i filmové zpracování, ale kniha je prostě kniha.
Krásně napsané, s citem a pochopením. Kniha se četla krásně, šlo to jako po másle i slzička ukápla. Samozřejmě to má filmovou adaptaci a kniha dle očekávání byla lepší. Film samozřejmě odpovídá knize. Skvělý Young-Adult pro začátečníky. Doporučuji.
Knihu jsem přečetla překvapivě rychle, potřebovala jsem se dozvědět jak to dopadne s Margo a Quentinem. Konec mě trochu zaskočil, především Margo. Jinak kniha byla pěkně napsaná, pár vulgárních slov, ale je to kniha pro dívky a teenagery. Jinak i písmo bylo v normální velikosti. Spokojená.
Kniha o uvědomění a o přátelství. Hlavní hrdina Quentin je podle mě hodně sympatický. Člověk u toho příběhu i hodně přemýšlí nad sebou.
Podle obsahu jsem čekala více hádanek podle níž by Margo našli. Nejhorší ze všeho byl ten konec, oni váží takovou cestu a ona je nakonec seřve, že ji neměli hledat. Nejsem si jistá, co tím chtěl tím koncem John Green říci a co jsem si já, jako čtenář, z toho měla odnést. Samozřejmě to byla pěkná knížka, beru ji jako oddechovku.
Já nevím, ale ty lásky a problémy náctiletých mě nějak neberou. Quentin je ale sympaťák, Margo je rozmazlené a nešťastné stvoření, tak za mě 3 z 5 .
Na tuto knihu jsem četla a slyšela spoustu pozitivních ohlasů. Věděla jsem, že je i filmové zpracování knihy a rozhodla jsem se, že si nejdříve knihu přečtu. Kniha se mi nelíbila. Nevím proč, možná ten konec? Nebo styl jakým kniha byla napsaná - netuším. Film byl podle mě dobrý, ale jak jsem řekla, ten konec byl na nic. A proto mě kniha moc neoslovila.
Zdoláno asi po dvou měsícíh čtení, prokládala jsem jinými knihami. Celkem příjemné vyprávění o závěrečném ročníku střední a završení jednoho velkého přátelství. Nebylo to špatné, konec dle očekávání. Těším se na autorovu prvotinu, tu jsem ještě nečetla.
Kniha byla krásná, poutavá, k zamyšlení a čtivá. Hlavní hrdina mi byl mnohem sympatičtější než například v Hledání Aljašky. Tahle kniha pro mě nebyla vůbec zklamání, právě naopak. Dost jsem se nad ní zamýšlela, bavila mě číst a něco mi předala.
(SPOILER)
2,5⭐️/5⭐️
Jako první bych chtěla poděkovat, za to, že uspořádala společné čtení na tuto knížku. Na knížky od tohoto autora jsem se chystala už dlouho a díky Dree jsem s tím začala, díky. Moje první Greenovka, musím říct, že jsem nezačala úplně štastnou volbou, na knížku jsem byla hodně zvědavá, věděla jsem, že hodně lidí tuto knížku považuje za nejhorší od autora, já mám momentálně od autora přečtené 2 knížky a tahle byla teda mnohem horší než Hledání Aljašky, přišlo mi, že se autor inspiroval v psaní postav právě v Aljašce, jelikož v obou knížkách byly jako hlavní postavy 3 kluci a 1 holka, která je…., prostě jiná, ale už dost o Hledání Aljašky, na recenzi na ni si budete muset ještě chvíli počkat. Margo je nevyrovnaná, ale zato naprosto geniální dívka, kterou její nápady přivádějí do velkých problémů. Rodiče už nad ní zlomili hůl a v podstatě mi přišlo, že už ji ani nehledají, protože už je plnoletá a může si dělat co chce. Margo mi nebyla sympatická. Quentin, nevím no, on podle mě žil v nějaké představě o Margot, která nebyla pravdivá. Upnul se na to, aby našel Margo a nic jiného neřešil, z mého pohledu byl Quentin Margo až moc posedlý a ani jako postava mi moc nesedl. Nejradši jsem měla asi Quentinovy kamarády, Bena a Marcuse, kteří měli asi nejvíc rozumu a byli nejvíc v pohodě. Děj knížky mě vcelku bavil, líbilo se mi tam ta detektivní linka. Konec… ten za mě ne, na konci to bylo celý jakýsi divný a prostě takový WTF, hrozně narychlo…, jinak jako konec ohledně postav, tak to jsem čekala, že to skončí nějak takhle a jelikož jsem nějak neshipovala Margot a Quentuina, tak mi bylo celkem jedno jestli spolu budou nebo ne. Knížka obsahuje hodně metafor, až příliš, řekla bych já. Taky je zde hodně zajímavých myšlenek, plus pro mě jakožto rozebírače lidské povahy se mi hodně zamlouvalo použití poetické literatury a myšlenky, že já nejsem ty a ty nemůžeš být já. Jelikož v dnešní době si to spousta lidí myslí a očekává od ostatních věci, které ti druzí ani nemůžou tušit. I když už jsem knížku četla před dlouhou dobou, stále jsem z ní lehce rozpačitá a nevím, co si mám myslet, takže ani nevím jestli vám knížku můžu doporučit, určitě je to zajímavá knížka a já vás nechám, ať si na ni vytvořite názor sami.
Kdykoli se pouštím do jakékoli knihy od Johna Greena, tak nějak vím, co očekávat. Autor má jednoduše svůj nezaměnitelný oddechový styl psaní. Strašně se mi však líbí, že postavám vždy vymyslí jakési osobní podivnosti. Tím myslím například to, jak Margo píše velká písmena kdekoli uprostřed věty se jí zrovna zlíbí. Tyto maličkosti dodávají jeho příběhům jedinečnou charakteristiku. Kniha totiž sama o sobě obsahuje poměrně jednoduché téma s běžnou zápletkou. Nejvíce jsem si užila několikahodinovou cestu autem, děj byl však celkově takový nijaký. Na závěr ani nevím, jestli si z příběhu něco odnáším. Úplně zklamaná ovšem nejsem, beru to jako oddechovku.
„Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný.“
Já vlastně ani nevím, proč nedávám knize plný počet hvězd. Byla skvělá, čtivá, ale prostě něco málo k dokonalosti jí chybělo, nemůžu si pomoct.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední školy škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtripAutorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
jako přečetla jsem to, ale pro mě to mělo prázdný význam, bezvýznamná výplň cesty, žádný napětí, ani humor, nic, úryvky o ničem jsem přeskakovala