Papírový elektrikář

04.10.2018

K téhle knížečce mám naprosto vřelý vztah, přesto, že jsem maturu z fyziky udělala - jak později komentoval své výsledky můj syn na ekonomické škole, která ho bavila asi tak jak mě průmyslovka - bylo to o prsa korejské ženy- takže za tři a to s hodně s odřenýma ušima.
Tuhle knihu koupil můj tatínek, který byl studovaný přes elektriku a ještě ke všemu toužil, aby jeho druhé dítě nebyla dcera, ale kluk, jak se patří. Byla to ovšem dcera s příkladným vztahem k humanitním oborům, češtinu, dějepis milující, matematiku a fyziku nenávidějící. Nic se nedělo, tatínek se rozhodl , že dcerka v jeho stopách půjde, děj se co děj. Dnes mi to je k smíchu, ale jak já blbec se fakt snažila té elektrice rozumět- nestalo se. Přesto, když za mnou v 15 letech přišly vyfintěné kamarádky a já stála u tatínka v dílně u ponku a to prosím pěkně v montérkách, abych si neušpinila své domácí oblečení, držela v ruce něco, co mělo dva konce a jeden z nich měl přijít do zásuvky, abych pochopila, jak jsme my dva ( no spíš tatínek, já byla víceméně podavač nástrojů a přístrojů) vyrobili ke gramofonu zesilovač ( funguje do dnešních dnů, na chalupě zastává i čestnou funkci ozdoby, kterou všichni obdivují) pochopila jsem , že je pravý čas na vzpouru.
Ale na tátovy pokusy s tím, obrátit mě na svět vědy a techniky vzpomínám moc ráda. I na ty jakoby facky, které padly- a to i s větou, Bože, ty snad nejsi moje dcera, takový dřevo....
No a pozor, ty svíčky na vánoční stromeček jsme fakt tady podle toho dělali- a co je úplně k oslavě je to,že je naši používají do dnes a svítí- je to úžasná nostalgie, když se o Vánocích u stromku sejdeme, zpíváme koledy a ozdoby našeho dětství na nás ze stromečku koukají. Myslím, že i moji dva synové, rádoby ostřílení hoši, co se jen tak nedojmou, když vidí dědu a babičku u jejich, každoročně stejně ustrojeného stromečku neudrží slzičky....