Pár zbytků pro krysy

17.01.2024

Obávám se, že budu patřit k těm, které kniha moc nechytla. Povídky mi přišly rozvláčné, obkecávané a než jsme se dostali k jádru pudla, utekla mi subjektivně věčnost. A popravdě stejně jako uživateli chamyl pode mnou mi tam nějak chyběly pointy. Ale neříkám, že u cílové skupiny (Která to ale vlastně je? Protože třeba já mám sci-fi i horory rád. Takže netuším.) nebude kniha příjemně čitelná.

29.07.2023

(SPOILER) ,,Tma, neoblomná dáma v černém šatu, předváděla své umění a stromy, které rostly stále blíž k sobě, se mě pokoušely zmást. Pařáty větví se sápaly po mém vetchém těle a na obličeji jsem pocítil nejednu pavučinu, působící jako dotyk mrtvého.,,

Poté, co jsem měla vysoké očekávání díky předchozím knihám od Jiřího Sivoka Líp už bylo a Smrt bývá nehezká, mě Jirka nezklamal. Kniha obsahuje povídky různých žánrů horor, fantasy, sci-fi a já jsem zkrátka nadšená. Autor to umí skvěle nejen se slovy, ale především s atmosférou příběhu. I povídka na dvě stránky dokáže čtenáře vtáhnout, obklopit jej všeobjímající temnotou, zatnout drápky strachu a navodit husí kůži i na místech, kam slunce obvykle nesvítí....

Další bodík má Jirka za jihočeské prostředí, protože číst si doslovný popis vesničky Nítovce u Kardašovy Řečice, kde jsem trávila dětství bylo tak úchvatně sentimentální! Stejně tak jsem si zamilovala odkazy na ikony jako jsou King, Kotleta, či si připomenula moji noční můru z dětství úmrtí koně Artexe z Nekonečného příběhu...

Co mi učarovalo, bylo množství trefných metafor, stejně jako občasné nenápadné prolnutí postav či světů ve více povídkách. Nejvíce se mi líbila povídka Záchvěvy a temné vody, Co myslíte, doktore?, Nehody se dějí a Hněv Mothereye. Ale skvělé jsou všechny, až na Před poslední třetinou nerozhodně, ta mi přišla slabá a vůbec se mi nehodila ke zbytku díla. Z povídky Babice z lesa se mi poměrně navalilo, což předpokládám byl účel. Hodnotím 4/5 a každopádně Jirka už prokázal že umí a chci číst i další příběhy o smrti, druhém břehu, temných andělech, příběhy bez špetky naděje a spravedlnosti. Za poskytnutí děkuji nakladatelství Goldendog.

,,Červenému náklaďáku skřípaly brzdy, ale bylo pozdě. Mladík se odazil od nárazníku. Petr slyšel křupající kosti, když se vrahoun dostal pod kola. Lebka praskla a rozprskla svůj obsah po asfaltu. Nakonec z těla zbyl jen hadrový panáček plnící pozoruhodné taneční kreace popírající ohebnost těla. Klouby byly drceny a kosti praskaly. Maso se měnilo v mletý separát, jako stvořený pro hamburger.,,

19.03.2023

Trochu mě zaráží (jakkoli to většinou nemám sklon komentovat), kolik čtenářů má tendence filtrovat tvorbu na jednotlivé žánry; speciálně pak v takto pestré sbírce. Ačkoli kročeje povídek mnohdy zamíří nečekanými směry, vždy v sobě mají obsaženy ten neklidný pocit temnoty, který mi tolik chutná. Snad mě jen příliš nezaujaly ilustrace (vnitřní i vnější, byť je znát, že obě tvůrkyně jsou šikovné). Subjektivně mi však kniha do značné míry seděla svou náladou a nemohu jinak než jí napálit plný počet.
Příběhy plynou vpřed natolik elegantně, že se do nich dá začíst raz dva, i pokud jste je někde potkali už dříve. Jelikož mám špatný zvyk předem odhadnout pointy příběhů, cením si oněch krátkých úderných povídek na pár stran, kde se nad děním nestihnu zamyslet hlouběji. Nejvíce mě zaujaly kusy Hlídám tvůj spánek, Babice z lesa a Knihomol (tento typ absurdního hororu mi prostě sedí). Naopak vyprávění Nehody se dějí je čestnou výjimkou, která nebyla mým šálkem čaje. (Ovšem ony se nehody protagonistům zdejších příběhů dějí poměrně často; doporučuji je příště vybavit minimálně hnědými kalhotami.)
Čtivo pro lidi se smyslem pro humor a temnotu, kteří mají rádi svižné příběhy.

07.01.2023

Pár zbytků pro krysy - Jiří Sivok

Tato povídková kniha je směsicí několika žánrů, které společně vytváří funkční světy a příběhy. Nalezneme tu prvky hororu, fantasy i sci-fi. Oceňuji, že si autor pohrává jak s běžnými situacemi v životě, tak právě s fantasy světem.

Nad knihou si člověk může lámat i hlavu. Například rovnou u názvu může čtenář přemýšlet, proč právě tento název. Místy jsou v povídkách filozofické pasáže, kdy se hlavní hrdinové nad něčím pozastavují a rozeberou to pro nás do hloubky.

Další skvělou věcí je v této knize humor. Autor například vezme klasický hokej a promění to v něco, nad čím jsem prvotně byla šokovaná (protože jsem to nečekala), ale ve finále jsem se tomu musela i zasmát. A zrovna zmíněnou povídku jsem dala přečíst i mému muži a výrazy při čtení byly boží.

Autor má totiž neskutečný talent a skvělou představivost a opravdu vás mnohdy zaskočí, když už si říkáte, že vás už nic nepřekvapí.

Kniha je jednohubkou na jedno odpoledne. Má totiž nějakých 200 stránek. Moc se mi líbila i předmluva autora o vzniku této knihy. Kniha je obohacena i o ilustrace a povídky jsou krátké.

Já si tuto knihu velice užila a knihu jsem přečetla za jediný večer. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, protože mne zajímalo, co dalšího autor vymyslel. Nicméně přiznám se, že nepříjemný či úzkostných pocit z četby jsem neměla. Nebála jsem se. Přesto je to příjemné čtení a já objevila dalšího talentovaného českého autora.

Pokud hledáte něco nového a osvěžujícího v rámci žánru hororu, určitě sáhněte po této sbírce.

Hodnotím 4,5/5⭐️

22.12.2022

Mám rád horrorového Sivoka. Mám hodně rád horrorového Sivoka, protože horrorový Sivok je hodně dobrý. V téhle knize není jen horrorový Sivok, je tu i sci-fi Sivok, fantasy Sivok a akčně hrdinský Sivok. Není chybou Sivokova psaní, že mi ne vše sedlo, spíše subžánrů, které si pro některé povídky vybral. Ani v nich nepíše špatně, jen prostě mě tyhle oblasti málokdy něčím zaujmou. Celkově mě kniha zaujala např. Sivokovou častou obsesí nechat hrdiny svých příběhů pochcat nebo posrat. Většině lidí je to asi úplně buřt nebo jedno i druhé vnímají jako jedno (jedno z obecně vyznávaných omylů), ale jako milovník hlodavců (a těchto obzvláště) si tu poznámku prostě odpustit nemůžu: Je trochu zvláštní, že knihu s krysami v názvu zdobí (byť nádherní) potkani.

17.11.2022

Není to úplně šálek mojí kávy, a tak jsem dost prohrával již po první třetině.
Čtení jsem tedy nakonec vzdal po začátku té třetí, kdy jsem byl v hokejové povídce vypnut rádobyvtipně upravenými jmény a poznámkami "k popukání" o solárku moderátora Obruby (co takhle tu o vitiligu, že?).
Takže pro mne občasný náznak atmosféry, obvykle ovšem zabitý pointou bez pointy, což postupně snižovalo chuť číst další příběhy.

31.10.2022

Jako Jihočech a Budějčák (ano, BUDĚJČÁK) jsem si tyhle příběhy spojené s tímhle koutem naší země neskutečně užíval. Autor ukazuje, že byť ve všech příbězích pracuje s hrůzou a smrtí, díky různorodosti je čtení zábavné a neotřelé.Mnozí autoři si na povídkách vylámají zuby, to ale není tento případ.Bavil jsem se, díky krajánku!

18.06.2022

Občas mě udeřil nějaký jihočeský výraz... např. že někdo přijde déle (to už by snad bylo lepší to strašné "přijdu dýl") nebo něco jako "tátovo věc" - už si nepamatuju přesný výraz.
Jinak takové standardní povídky. Na můj vkus ta pointa občas nebyla dost výrazně "vypointovaná".
Smrt bývá nehezká se mi od autora líbila víc.

18.06.2022

Aby se mi líbily stejně úplně všechny povídky v knize, navíc od jednoho autora, to se mi stalo... tuším jen u Petra Bočka. No, a teď u Jirky Sivoka. Parádní nápady, znepokojivá témata, skvělý a bezchybný jazyk = radost číst.

02.06.2022

Velice dobře komponovaná sbírka povídek Pár zbytků pro krysy si čtenáře podmaní svou různorodostí a hlavně jistým znepokojivým děsem a hrůzou netušeného.
Autor zde čerpá především ze znalosti rodných jižních Čech a je právě velice silný v karmaflecích v těchto lokálních, až patriotsky laděných, příbězích.
A že jich tu bude pěkně různorodá nálož. Přečteme si krvavý slasher, temný duchařský příběh, sci-fi s atmosférou děsivou jako osamělé kroky ve tmě, magicky schizoidní příběh nad nímž budete hnusem krčit obočí (a stejně ho dočtete, protože budete prostě potřebovat vědět, jak to skončí). Sivok je totiž mistr pointy, která vás rozmašířuje na kaši, zkope vás do krychličky a upálí na škvarek. Prostě mazec!
Nejvíc se mi líbily kratší povídky, tam je autor dle mého osobního mínění nejsilnější v kramflecích.
Moji favorité: Nekronaut, Knihomol, Úsek dopravních nehod, Co myslíte, doktore?, Hněv MotherEye a samozřejmě šílená a nechutně halucinogenní Babice z lesa.
Pokud máte rádi české povídky, není vám cizí horor, určitě neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce. A já se už nemůžu dočkat, co dalšího Jiří Sivok napíše.

17.05.2022

Pěkně děsivé kousky...

15.05.2022

Jako správná krysa jsem si na těchto zbytcích pochutnala. Příběhy jsou úderné, mají šmrnc a nutí číst poctivě. Nejvíc mi asi sedly Záchvěvy a temné vody, Úsek dopravních nehod a Hlídám tvůj spánek. U některých povídek jsem uhodla pointu brzy, což mi nevadí, naopak mám radost, že s autorem sdílím škodolibý smysl pro humor. Těším se, až Jiří Sivok napíše román, rozhodně na to má.

04.05.2022

Vydařená sbírka povídek Jirky Sivoka, který se u mě knihou Smrt bývá nehezká etabloval do pozice hororového spisovatele, ale ono je to s ním ve skutečnosti tak trošku jinak.

Kniha totiž čítá 17 vysloveně různorodých povídek, které cirka na 220 stránkách dávají znát, že delších bude vysloveně pár a těch kratších výrazně víc. I tak ale, co povídka, to totální různorodost. Jednou je to duchařský horor, podruhé sci-fi, pak trošičku krvák, který může i lehce hraničit s hnusem, aby si nakonec udělal povedenou srandičku z hokeje nebo si zavzpomínal na nedostupnost knih Jirky Kulhánka. A mě to bavilo.

Stejně tak je to i se stylem psaní. Asi do poloviny knihy jsem si říkal, jak má autor rád ich-formu, abych se s ní ve druhé polovině knihy takřka nesetkal. Různorodost je tu tedy jednoznačně na místě. Navíc s každou další povídkou jsem se těšil na to, s čím novým autor přijde.

Osobně jsem pak jako nejlepší povídky vnímal Úsek dopravních nehod – vzor duchařského hororu v českém prostředí, Hněv Mothereye – skvělý nápad, lehce násilnické, ale s perfektní pointou a Děti, chlast a hračky – tak trošku dospělejší young adult povídka.

27.04.2022

Poprvé jsem
I název této povídkové sbírky inspirovaly Krylovy písně a i tady hrají důležitou roli Jižní Čechy. Sbírka je to dost různorodá a to se mi na ní líbí. Najdete tam 17 povídek (jestli dobře počítám) a nechybí ani předmluva a doslov, ve kterém vás autor nechá nahlédnout pod... psací pero.

Mně osobně nejvíc dostala "kulhánkovina" Spolkl to, Nekronaut (čerpající malinko z Legend staré Prahy), scifi Zachraň člena posádky, nic víc a fakt krutá Babice z lesa.
Takže prostě jo - český horor je fakt vytříbený a s knihami od Golden dog prostě nesáhnete vedle.

Díky za pár (ne)příjemných a napínavých večerů, Jirko. Seš moje sázka na dobrý čtení a jsem moc zvědavá, kam se budeš dál posouvat.

03.04.2022

Nebudu tady rozebírat povídku po povídce, od toho jsou velké recenze a autor sám. Ten totiž v části nazvané Autor se vykecává rozebírá každou z těch sedmnácti povídek které sbírka obsahuje. Já jen napíšu že Sivok je silný v kratších textech s překvapivou pointou. Těch je díky temným božstvům v knize většina. Často v nich nešetří brutalitou, černým humorem a skrytými či zjevnými pop kulturními odkazy. Samozřejmě i já jsem si v nich našel své favority a naopak některé mě nechaly chladným. Nicméně těch bylo minimum, vlastně jen jedna a to vlastně nebyla ani tak horor či psychothriller, ale čistokrevná sci-fi Zachraň člena posádky, nic víc. Sci-fi autorovi moc nejdou. To však neznamená, že by se nesnažil. Například taková Náhrada je skvělá. Ale i zde, jako u většiny Sivokových povídek platí rovnice Zajímavý nápad + překvapivá pointa + krátký rozsah = výborná povídka. Zkrátka a dobře. Knihu můžu doporučit všem milovníkům kratších povídek se znepokojivou atmosférou a černým humorem.