Paradox moci
Dacher Keltner
Stručný a přehledný model, jak změnit naše počínání v našem každodenním životě - od kanceláře k jídelnímu stolu, z dětského hřiště do ložnice. Machiavelistický pohled na moc jako vynucování si vliv sílou je jedním z nejzakořeněnějších proudů v naší kultuře, ale nový psychologický výzkum ukazuje, že tato vize je překonaná. Vliv si lze získat i prostřednictvím spolupráce a empatie – i když to svádí k myšlence, že budeme naopak slabší a zranitelnější. Doktor Keltner vysvětluje tento „paradox moci“ na případových studiích, které tyto staré mýty spolehlivě zboří. Odhaluje nám, jak si počínat nejen v práci, ale i v každodenním životě, partnerských vztazích nebo dokonce jak najít nový smysl svého života.... celý text
Přidat komentář
Kniha nepřináší nic moc nového, ale je zajímavé, jak autor pohlíží na staré známé skutečnosti optikou moci - slova, které má i pro mě, jak autor poznamenává, pejorativní nádech. Znamená-li mocný člověk vlastně dobrý člověk, pak hurá do toho!
Jednoduchá teze - moc získáváme od druhých tím, že se o ně zajímáme, že jsme štědří a přispíváme ke všeobecnému blahu, jakmile ji však získáme, máme tendenci stát se sebestřednými a přestat se o druhé zajímat, čímž moc zase ztrácíme - je ale zbytečně rozpitvávána a autor se často opakuje. Dopady moci a bezmoci navíc ukazuje na dvou extrémech - lidech opravdu chudých a opravdu bohatých, takže si z toho většinový průměr moc nevezme. Snad jen to, že nerovné podmínky v lidském světě rozhodně existují a každý z nás může svými drobnými životními činy přispívat k jejich vyrovnávání. A to není málo.
Jeden příklad za všechny :
Postavte se k zrcadlu a pokuste se namalovat si na čelo písmeno E tak, aby bylo pro vás obráceně. Dokázali jste to? Tak to prosím vás podle autora znamená, NE že máte dobré prostorové vidění a z deskriptivní geometrie jste pravděpodobně měli jedničku, ALE že máte málo moci a jste submisivní typ. Tvl. Asi tak.