Paranoidní pijavice
Jana Jirásková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114015/paranoidni-pijavice-114015.jpg
4
15
15
Kniha Jany Jiráskové, spisovatelky novodobého undergroundu konzumní společnosti, je syrovou výpovědí o neobyčejných emocích v obyčejných chvílích. Je knihou o lásce, po které celý život všichni toužíme a kterou občas nalézáme. Obsahuje 37 povídek, momentek všedního života, viděného v pozoruhodných a mnohdy bizarních obrazech. 1. vydání. -- zdroj: www.kosmas.cz -- ... celý text
Přidat komentář
Myslím, že paranoidní pijavice je spíš kniha pro ženy. Je o nás, o našich pocitech, snech, činech. Někdy na sebe nejsme hrdé, někdy toužíme po lásce a pochopení, po tom kousku mužského tepla, po někom, kdo by nám to dobře udělal... Zezačátku jsem si nebyla jistá, jestli je to příběh jedné ženy a nebo více. Myslím, že každá v tom najdeme to svoje.
Přiznám se, že mě kniha upoutala hlavně svou titulní stránkou - jako (ne)odnaučitelná kuřačka, která od 15 let nebyla bez krabičky cigaret a onehdá jsem vnučce slíbila, že nebudu kouřit, protože když ji dávám pusu, tak se ji to nelíbí, že je za mě cítit kouř (zcela oprávněně tím podezřívám její rodiče, že zneužili její dětskou dušičku a teď čekají, co to se starou bábou udělá) a já teď žádostivě závidím kouřícím komínům, co vydechují dým, chodím z práce oklikou kolem starých domů, kde ještě topí uhlím a dřevem a inhaluji tu vůni kouře, po kapsách mám balíčky hašlerek, přibrala jsem asi 8 kilo, ale držím se a místo cigarety u počítače v puse žmoulám propisku opatlanou od hašlerek - a s kafem, šlehačkou a rohlíkem s domácím jahodovým džemem, který jsem při čtení této knihy fakt zbouchala úplně celý , jsem si tuhle knihu fakt bezezbytku užila. A pokud nějaký čtenář má nějaký osvědčený návod, jak přestat čudit a v zimě tolik nepřibrat tak prosím sem s návodem. Od jara to bude jednodušší, vlezu na kolo, ale aby pak to kolo na mě nepotřebovalo nějaýk fest tvrzený rám :-)
Kdybych sama napsala knihu, bylo by to asi právě nějak takto. Zachycení pocitů ne víc než na tři stránky u každého příběhu a bylo tím řečeno vše. Protože i takto to ve vztazích chodívá. Ke konci už toho bylo ale příliš, protože téma "chci jen milovat a být milována, ale vztah stejně nikdy nevydrží" byl za celou knížku omílán až do omrzení. I tak se mi knížka hodně líbila.
Překvapivě dobré, vyzrálý styl. Povídky ze života, o bouřích a chvění v lidském nitru. Trochu syrové, trochu depresivní, emotivní.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Zbláznila ses? |
| 2010 | Královny slz a ostružin |
| 2012 |  Paranoidní pijavice |
| 2007 |  Silný kafe: sborník Časopisu autorů Jičínska |
| 2023 | Když si prdne myš... |
(SPOILER) Zhruba stejné jako Kanička. TJ. ten styl se mi líbí, někdy je to opravdu výstižná zkratka, ale něco trochu přechází v kýč a sentimentalitu, takže anotace, že Jirásková je novodobý underground, mi moc nesedí. Občas jsem se smál nahlas, občas jsem si řekl "to je zajímavý nápad", na rozdíl od Kaničky je ale povídek trochu moc a už se příliš variují. Ta poslední to ale pěkně shrne.