Parazitická mysl

12.01.2024

„Naše mozky se vyvinuly tak, abychom odhalovali statistické pravidelnosti ve svém prostředí. Jednat podle těchto vědomostí není fanatické, rasistické, ani nenávistné.“

„Aby mohli zaujímat své nekonečně iracionální postoje a udrželi si přitom vážnou tvář, musí bojovníci za sociální spravedlnost ignorovat, popírat či odmítat realitu. Pokrokářství se stalo nepřítelem rozumu.“

„Kolik absolventů dnes nedokáže debatovat, protože se nikdy nevystavili opačným názorům a považují opačný názor jednoduše za kacířství, kterému se čelí jedině protestem a hysterickým záchvatem?“

„Ve svobodné společnosti mají lidé právo se jakékoliv ideologii vysmívat, odsuzovat ji, kritizovat, opovrhovat jí a obávat se jí.“

„Až vám zas někdy budou někteří akademici zdůrazňovat, jak je různorodost důležitá, zeptejte se jich, kolik republikánů mají na katedře sociologie.“
-- Thomas Sowell

„Woke“, „wokeismus“, nebo také obyčejně „progresivní levice“, ideologie zrozená na Amerických univerzitách, postupně vybublávající a rozlézající se do celého světa. Ideologie spojená s levicí – nechci zde používat již tak nadužívané slovo „extrémní“. Ideologie spojená s módními slovy a idejemi, např. diverzity, inkluze, rovnosti, ale také kritické rasové teorie, dalších kritických teorií, radikálního feminismu, radikálních trans ideologií, „problematizací“ čehokoliv, do extrému dovedené politické korektnosti, kulturního přivlastňování, různými bezpečnými prostory (safe spaces) nebo „trigger warnings“ – což ani nevím, jak korektně přeložit, aby z toho nebolely oči, v neposlední řadě konečně tzv. kultury rušení (cancel culture), a mnoho, mnoho dalšího. Z pohledu vnějšího pozorovatele je to však také ideologie spojená s absolutní myšlenkovou nekonzistencí, neustále hledající další a další extrém. Především je to však ideologie téměř nekonečně pokrytecká. Věřím, že nejsem sám, komu připadá, že dnešní svět se převrátil vzhůru nohama.

Autor, toho času profesor marketingu na kanadské univerzitě Concordia, se vzděláním v oblasti evoluční psychologie a matematiky, s vědeckým zaměřením na oblast spotřebitelského chování, se v knize rozhodl svět „woke“ ideologie popsat, charakterizovat, pokusit se vysvětlit chování a excesy „woke“ jedinců, poukázat na rozpory a nekonzistence, částečně vysvětlit původ toho všeho a konečně představit pokus a způsob obrany.

Kniha je dost přímočará a čtivá, vlastně jednoduchá, dalo by se říct, že je napsaná pro „Američany“, obsahuje množství populárně kulturních narážek z prostředí severoamerického kontinentu, vč. komentářů k tehdejšímu prezidentu Trumpovi. Text se v podstatě okamžitě stáčí k akademickému prostředí amerických univerzit a autorovým vlastním zážitkům s „woke“ kulturou. Kniha obsahuje množství příhod, příběhů, interakcí, primárně z akademického prostředi. Autor „woke“ považuje za kult, za ideologii ne nepodobnou náboženství. Stejně jako náboženství je „woke“ kult slibující spásu, a to pověstné levicové sebemrskačství lze považovat za jednu z cest k dosažení této spásy. Svými příhodami a příběhy dokládá podezření, které již nějakou dobu klíčí, totiž, že západní akademické prostředí je dnes v zásadě sterilní, konformní, téměř nábožensky dogmatické ve prospěch jediné povolené ideologie, progresivního liberalismu. Cokoliv jiného je hereze, heterodoxie je nepřípustná. Dnes tolik proklamovaná a propagovaná diverzita se týká čehokoliv jiného, jen ne myšlení.

Velmi silně kritizuje odklon od meritokracie v univerzitním prostředí, s tím související agendy DIE (diversity, inclusion, equity) a enormních nákladů spojených s obrovským množstvím ideologicky motivovaných administrativních pracovníků starajících se nikoli o rigorozitu vědecké metody, ale o podíly studentů dle barvy kůže, etnického pozadí, sexuální orientace a dalších intersekcionálních charakteristik „woke“ dogmatu. Toto je dále propisováno do učiva, grantů, výzkumů.

Silně kritizuje akademické a další liberální elity, neschopnost pojmenovat skutečnost považuje za absolutní vrchol zbabělosti. Demonstruje to, mimo jiné, například na pokřiveném vztahu mezi Západem a Islámem a neschopnosti vidět přímou spojitost mezi terorem a náboženstvím, nebo například ve zcela iracionální podpoře radikálních islámských skupiny různými západními LGBT spolky.

Kniha je plná zajímavých a originálních myšlenek. Trefně pojmenovává a vysvětluje mnohé patologické společenské jevy spojené s progresivní levicí. V detailu se věnuje tomu, co zná nejlépe: vztahu Islámu a západu. Dokládá vlastními zkušenostmi jedince židovského vyznání pocházejícího z většinově muslimského Libanonu. Prostor je ovšem věnován i mnoha jiným tématům, např. radikálnímu feminismu, rovnosti a nerovnosti pohlaví, rase, trans problematice, a jiné, vše směřováno k odhalování zásadních ideologických nekonzistencí, rozkrývání dogmatu ve znamení odmítání vědy a vědecké metody a odmítání či popírání reality.

Při čtení mě trochu nesedl překlad, vnímám to jako daň za nezavedené překlady „woke“ pojmů a frází z angličtiny. Další lehkou kritiku bych směřoval k rychlému a nezadržitelnému zastarávání textu, daného kulturním posunem. Například autorem velmi užívaný pojem „bojovník za sociální spravedlnost“ / „social justice warrior“, se v anglosaském prostředí dnes již moc nepoužívá. Nic z toho pochopitelně nijak nesnižuje faktickou hodnotu knihy.

V závěru knihy autor apeluje na opětovné zavedení meritokratických principů do oblastí života a kultury zamotaných v politické korektnosti a uzurpovaných „woke“ kultem. Předkládá vlastní návrh obrany postavený primárně na důsledném dodržování principů svobody projevu a svobody myšlení a zdůrazňuje zásadní vliv osobní odvahy.

Chcete-li se vyznat v ideologii „woke“ kultu, poznat s ní související absurdity, poznat její zásadní nekonzistence a vnitřní rozpory a v závěru nalézt naději v podobě možné obrany, knihu doporučuji.