Parfém bláznivého tance
Tom Robbins
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1522/parfem-blazniveho-tance-1522.jpg
4
266
266
Parfém bláznivého tance je románem o nejstarší lidské touze: neumírat. "Nehledám kořist ani nová území, další ženy ani slávu, a když se to tak vezme, ani pouhé prodloužení života. To, co hledám, nikdy neexistovalo, ani na zemi, ani na moři." Říká hlavní postava knihy, král Alobar, kterému se skutečně podaří potloukat se světem od starověku přes středověk až do časů současných. Táto moderní pohádka pro dospělé, odehrávající se na několika místech světa, putující časem a odvíjející se - se stejnou lehkostí a chytlavostí - jako televizní seriál a zalidněná zajímavými a bizarními postavami nám dává odpočinou od starostí všednodenních a ukazuje na neohraničitelnost lidské fantazie, na nespoutanost lidských snů, na možnost spřádat si po libosti nejrůznější smyšlenky a hrát si v oblasti fiktivního uvažování - zvláště pokud jde o téma, ve kterém člověk může vždycky jenom fantazírovat.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2003 , ArgoOriginální název:
Jitterbug Perfume, 1984
více info...
Přidat komentář
Jak to napsat... Některé děje si dokážete představit, i když jsou divné (třeba u H.P.L.). Tady jsou jednotlivé scény poměrně jednoduché, ale nedráždí to mou představivost, nepřináší to nic - a to tam například velmi často souloží, muchlají se a vyměšují nejrůznější tekutiny. A stejně mě to nebaví. Místy jsem vůbec nevěděla, kde se příběh odehrává. Krom ústředních postav tam snad jiné nebyly? Prostě velký omyl. Moment, vlastně semene jsem si všimla...
Tak! A teď kvůli Robbinsovi po širokém okolí prozkoumávám, kde je řepa, abych mohl pak každý den hlídat, kdy začne kvést (pokud tam zemědělci nějakou nechají po sklizni na semeno), abych sakra konečně zjistil, jak voní. To je jako když jsem si po Pynchonově Výkřiku techniky musel sehnat 4711. Proč mi to děláte, pánové?
Jo a Palackému nikdy nezapomenu, že v Dějinách národu českého v Čechách i v Moravě vynechal krále Alobara. Vančurovi to nakonec prominu, ten má na takovou informační zradu básnické právo.
Pokud někdo začíná s Robbinsem, měla by tohle být první knížka, po které sáhne. Báječný překlad a atmosféra knihy nezapomenutelná.
Kniha mě opravdu pobavila - originální, místy docela dramatická, ale hlavně vtipná.
Bio literární řepný (neplést prosím s řepkovým) joint z vyhlášené Robbinsovy myšlenkové pěstírny s léčivou vůní jasmínu, ale nežádoucím účinkem pro každého, komu uletěly včely :-)
Věděli byste, kdo byl prvotním zastáncem individualismu?
Ucítíte ho na sto honů, mýlka není možná, ten nezaměnitelný zápach starého kozla si s ničím nespletete :-) … bůh Pan, na kterého už dnes asi skoro nikdo nevěří, vás právě poctil svou návštěvou, bohužel už není možné setkat se s ním, tak jako dřív, osobně v jeho hmotném stavu, z výše uvedeného důvodu se mu totiž stalo to, co všem bohům, na které už nikdo nevěří, odhmotnil se …
Velká chyba! Opravdu velká chyba byla nechat si rozplynout se toho osamělého pěšce s flétnou, spojeného se Zemí, po které kráčel … „on a hory jedno jsou“ … všichni se totiž mýlíme, pokud si stále myslíme (nebo se alespoň tak chováme), že Země tu bude věčně, i jí totiž hrozí to, co Panovi! Zemi zabíjí stejná neúcta … stejná, která žene do úplné záhuby i Pana, který je teď už jen téměř nezachytitelnou myšlenkou … zapomenutý bůh souznící s přírodou, s kterou my (přiznejme si to, že už dávno) moc nesouzníme.
Knížka, kterou se možná právě chystáte číst, není ale příběhem o Panovi, ikdyž se jeho příběh táhne (stejně jako ten jeho puch) celým příběhem, je příběhem o hluboké lásce k životu … k různosti života!
Možná právě sedíte taky někde uprostřed městské přetechnizované společnosti … „v tom pasťáku pro Panovy sirotky, ve kterém žijeme všichni“ (a neříkejte mi, že žijete na vsi, protože to na tom nic nemění, celá naše slavná společnost technického pokroku je jeden velký pasťák, já třeba tuhle knížku četla o dovolené u vody, a ani to na tom nic nemění) … přiznejme si to, prostě jsme uvízli, téměř bez možnosti vyprostit se, protože uniknout bychom museli především našemu způsobu myšlení! A to se snadno řekne, ale daleko hůř udělá.
Dr. Dannyboy (ani na tom nic nemění fakt, že je nejspíš právě pod vlivem blíže nespecifikovaného množství omamných látek, jako jsou roztodivné drogy v naší společnosti tak snadno dostupné) tvrdí, že 90% všech úmrtí na světě, jsou sebevraždy „těch, kdo … nejsou zvědaví na život, kdo nacházejí ve svém životě minimum potěšení a jsou tak až příliš ochotní napomáhat nemocem, náhodám a násilným činům, stejně, jako je k sobě přitahovat“.
Víte co? Vždyť je to tak jednoduché … „blažený organismus je přeci daleko ochotnější pokračovat ve své existenci!“
Dr. Morgenstern (vědec a nositel Nobelovy ceny) k tomu zase učeně dodává něco jako „funkci vůle k životu, jako stimulačního faktoru dlouhověkosti nelze nikdy dostatečně podtrhnout“. :-)
Tak vidíte, je to tak jednoduché, ale stejně si myslím, že jako pravidelní „hltači příběhů“, čitatelé, kterým četba sama o sobě přináší potěšení, tohle víte už dávno, že spokojeně žít, znamená především „nedovolit, aby radost zmizela z vašich životů“ (myslím totiž, že právě o to se, díky četbě, minimálně dost snažíte :-) ).
A právě k tomu směřuje i Robbinsonův příběh … chce ukázat hlavně na ty radostnější stránky života, a proto vás celým příběhem bude provázet v hlavní roli ... vůně ... taková, která by dokázala překrýt výše uvedený omračující puch, je tu od toho, aby vás obklopila, navodila smyslový šok a přivedla vás tak k zamyšlení … hlavně nad sebou samými … nad tím, jak moc a jak výrazně, jsme ochotní a schopní, vnímat … vůně života.
Vychováni v karteziánské tradici pochybnosti, a tedy „vědomého potlačení všech interpretací zkušenosti, které nejsou absolutně jisté“, se té vůně (radím vám) přidržte, bude takovou vaší stálicí, na poli tápání a pochybností … „zda hmota může podle libosti překračovat své materiální hranice“.
Většinou se totiž k takovému tvrzení stavíme dost skepticky, prostě nejsme nijak zvlášť připraveni, ani ochotní, v tomto směru experimentovat, „hmota je prostě hmota“, jenže při četbě tohoto příběhu o tom budete mít jistou pochybnost, narazíte na něco zvláštního, tedy, hlavně na jeden zcela unikátní párek (on a ona jsou možná na první pohled dost nesourodá dvojice), ale nenechte se mýlit oni k sobě (a řekněme si to na rovinu, i do sebe) náramně pasují :-). A právě oni vás provedou příběhem plným vůní a vášně, a taky díky nim zjistíte všechno o záhadné červené řepě (kterou ostatně poprvé zahlédnete už na přebalu) …
… mimochodem, věděli jste, že řepa, je ta nejvášnivější zelenina?
„Pod svým popelavým zevnějškem (totiž) skrývá vínově sametové srdce“ … a přitom tak zemité!
Než začnete číst, nastražte všechny své smysly, a takto připraveni, nechte se unést proudem času, který nemá jasně definovanou přítomnost, minulost ani budoucnost.
Váháte, jestli do toho jít?
No, možná se vás právě zmocnilo kouzlo nejednoznačnosti a uvěznilo vás … někde mezi šamanismem a věkem kybernetiky, jednou nohou v historii a druhou už „dychtivě naslouchajíc lákavým slibům budoucnosti“ … jen poslouchejte, protože právě pak se to stane … nepatrný pohyb … a uslyšíte smích, ale hlavně, ucítíte vůni …“tam někde nahoře, v trámoví dutiny, mezi kostí klínovou a čichovou, zazní hudba, prodchnutá štěstím“ … „a srdce se začne nadouvat celé omládlé“ … blahými vzpomínkami nebo novými očekáváními :-).
Do rukou se vám dostal opravdu neobyčejný příběh!
"Největší službou lásky je to, že činí milovanou bytost jedinečnou a nenahraditelnou. Rozdíl mezi láskou a logikou spočívá v tom, že v zamilovaných očích může být žabák princem, kdežto při logické analýze by musela milující žena DOKAZOVAT, že žabák je ve skutečnosti princ, což je činnost schoplá zbavit lesku nejednu vášeň." str. 145
U téhle knížky nemůžete být logičtí. Buďto si jí zamilujete a neskutečně si tuhle bláznivou jízdu originálních a vtipných nápadů, motivů a slovních spojení užijete, nebo jí budete logicky rozebírat (a kam ta cesta vede, viz citát výše). Já se zamilovala na první dobrou, jen nevím, jestli do Alobara, nebo Toma Robbinse. Parfém nemusí vonět všem, ale já jsem ještě pořád dokonale okouzlená. Chválím i geniální překladatelský um Tomáše Hrácha, no posuďte sami:
"Slunce si přetáhlo přes uši mrak. Vítr si začal pro rozptýlení pohvizdovat. Krkavci, kteří dosud na tržišti snídali drobty, pohlédli na nějaké hodiny a zjistili, že přijdou pozdě do práce. Plameny ohniště se stáhly do tichého sklepení popela. Čaj v konvici se málem přetrhl, jak rychle se snažil vypařit.
Odedávna se říká: "První hádka mezi milenci je jako Kupidovo projímadlo."
Druhou nejhorší věcí po hádce je kompromis. Okamžitě se k němu uchýlili." str. 178
Když už nic jiného, určitě při čtení dostanete nejednou chuť dát si červenou řepu. A ta je nadmíru zdravá, takže tahle knížka určitě nikomu neublíží :-)
Určitě podařený a nadprůměrný román, taková Bible hippísáků, guláš filozofie, náboženství, humoru a originálních nápadů. V tom všem jsem ale trochu vnímala jakousi nedotaženost některých motivů, (k čemu byl vůbec ten parfém?), mentorství filozofických pasáží, vtipných přirovnání a obratů už bylo někdy až příliš, ale je to prostě autorův styl, který je OK, jen mi asi 100% nesedí. Každopádně pozoruhodné dílo s množstvím námětů k přemýšlení. (Před řepou každopádně smekám).
Skvělá. Byla mi doporučena a vůbec jsem nečekala,co od ní čekat,na co se připravit. První kniha tohoto spisovatele a určitě ne poslední. Ve svém záložkovníku mám z této knihy nejvíc zápisků,které mě zaujaly.
„Pokud se dokážeme smířit s malými zázraky, jsme schopní představit si velké.“
Za mě nejlepší Robbinsova kniha. Byla moje první a nic ji nepřekonalo. I když si myslím, že kdybych byla muž, asi bych na první příčku stavila „Invalidy“. Takže moje doporučení - pokud se na Robbinse teprve chystáte a jste žena, přečtěte si jako první Parfém, pokud jste muž, přečtěte si jako první Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé. Když se vám to bude líbit, směle do dalších. Když se vám to líbit nebude, nemá smysl se pokoušet dál. Robbins je přesně ten autor, který není pro každého a dělí čtenáře do dvou nesmiřitelných táborů uctívačů a odmítačů. Já jsem nekritický uctívač. :o)
Mnoho let tohle byla moje nejoblíbenější kniha vůbec a i dnes přiznávám, že Toma Robbinse miluji láskou absolutní. Miluji jeho angličtinu, stejně tak miluji jeho překlady dokonalého Tomáše Hrácha, oba dva jsou schopni stvořit sexy jazyk plný erotického napětí, vtipu, překvapivých zvratů a zábavy. Parfém bláznivého tance je IMHO dokonalá kniha i když uznávám, že bude patřit do ranku kultovních, tedy - hodně málo lidí ji má hodně moc rádo. Do Robbinse se čtenář buď zamiluje, anebo ho nebude bavit vůbec, takže zkuste, do které skupiny budete patřit vy a nezlobte se na sebe, nebudete-li to ta fanouškovská.
Četla jsem ji teď podruhé, jelikož mě na ni pan Storl (ve své knize Léčivá síla divokých bylin a zeleniny v kapitole o řepě) nenápadně opět navedl.
Miluji ta neobvyklá slovní spojení, které umí snad jen Tom Robbins. Dokáže být originální v každé knize.
Směsice moudra, humoru, ironie, hlubokého poznání, smyslnosti splyne do nevšedního zážitku, a kniha se čte sama. Pan autor sám má lidstvo přečteno už dávno.
Moje první setkání s Tomem Robbinsem provázelo očekávání i nejistota. Stejně jako se tvrdí, že pro správné uchopení některých knih musí člověk dozrát, mám za to, že někdy je čtenář na určitou knížku zkrátka už starý. Třeba já ve 20 na Hobbita... Ale u románu, jehož hlavním tématem je dlouhověkost a nesmrtelnost, je to vlastně úplně lichá obava.
Parfém bláznivého tance je zvláštní knížka, nabitá pozitivní energií, neobvyklými jazykovými obraty a slovními hříčkami. Nemyslím, že jde o kalkul. Naopak mám pocit, že Robbins píše, protože chce a musí. Předkládá svůj příběh tak, jak mu připadá nejlepší (a určitě se u něj sám dobře baví), a čtenáři neponechává moc prostoru pro připomínky. Z hlediska literárních postupů je vyprávění poměrně standardní, různé postavy postupně odkrývají charaktery a motivaci těch druhých, zároveň se prolínají časové roviny, což v 80. letech jistě tak běžné nebylo, zvlášť v téhle fantaskní podobě. Struktura je na tak originální zpracování až překvapivě přehledná a překladateli se podařilo zachovat autorovu lehkost a stylovou čistotu.
Přes množství myšlenek se vyprávění nevyčerpává, naopak s přibývajícími stránkami spíš získává na síle. Jeho poselství jsou zřejmá a témata v řadě případů až nečekaně aktuální. Asi to není čtení pro každého a ani všechny pasáže nemohou zaujmout stejnou měrou, ale něco z té smršti si nejspíš odneseme všichni :-).
Na základě anotace a nadšených komentářů jsem se na knihu těšila. Avšak jsem asi mimo nebo jsem četla něco jiného než ostatní. Nemám jiný výraz než zklamání. Nuda. Prokousala jsem se až do konce a nic. Přitom to mohlo být tak zajimave. Ale je to zdlouhavé a nakonec zbytečné. Proč žít věčně? Vážně stále chtěli? Vážně se stále milovali? Jaký to mělo smysl? Své děti neviděli, ty pak stejně přirozeně zemřely a oni spolu žádné další neměli. Co teda bylo to, proč žít stále? Ano, svět je hezký, láska taky, ale i po tisíci let? A škoda, že dostal málo prostoru Marcel. Nevím co víc psát. Přitom bych si tak ráda s Kudrou a Alobarem popovídala. Protože jsem z příběhu mnoho věcí prostě nepobrala. Proč byl tak důležitý ten parfém? A otázek bych měla spoustu . Nejspíš je to na mě příliš intelektuální a já nejsem tak chytrá, jak jsem si myslila :)
Taková ta veselá taškařice, která je psána živým jazykem, který však ke konci působí trochu otravně. Stejně jako samotný příběh, který se zajímavě rozjíždí, aby byl u konce uměle natahován pochybnými událostmi.
Úžasné první potkání, přímo okouzlení a chci víc. Víc řepy, pomalého dechu, otužování, vodních a postelových radovánek, víc smíchu, teorií jako: je lepší do hladovění občas vrazit prasárnu než jíst soustavně to zdravé … :))… a cokoli dalšího mi Tom Robbins ze svého sametově fantasmagorického světa nabídne. Vřelý dík i za špičkový překlad.
Moje první rande s TR dopadlo přesne podle jeho gusta. Týden jsem jedla řepu, inhalovala jasmín a dumala o těžké lehkosti bytí.
Makropulovský příběh plný bujné fantazie, svérázného humoru a několika světadíly se valícího děje, kde ve velkých rolích se objevují vůně, řepa, sex, a zdá se, že k poctě Karlu Čapkovi v jedné z hlavních rolí nestárnoucí Alobar, pragmatický muž pocházející z české kotliny.
85 % (aktuálně 200 hodnocení s průměrem 87 %).
…
„Bude bouřka," usoudil Alobar. „Jednu věc ovšem nemáme a po té jsme nuceni toužit."
„A to?" Kudra si zapnula živůtek, aby se chránila před prvními kapkami mrznoucího deště.
„Vliv u toho neznámého soudního dvora, který nás odsuzuje k smrti proti naší vůli.
Novelu zákona, který prohlašuje smrt za jednoznačný důsledek zrození."
Štítky knihy
středověk americká literatura starověk novověk nesmrtelnost pohádky pro dospělé fantasy romány fiktivní životopisy, biografie parfémy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Parfém bláznivého tance |
| 2004 | Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé |
| 2009 |  P jako pivo |
| 2000 | Zátiší s Datlem |
| 2003 | I na kovbojky občas padne smutek |
Parfém bláznivého tance je přesně ten typ knihy, který buď nechápete a zarputile odmítáte, nebo si ho dokážete bezmezně užít a projít příběhem společně s hrdiny a cítit u toho všechny dojmy (a vůně obzvlášť) jako oni. Tenhle příběh vám ukáže, čemu všemu se můžete smát - řepě, ředkvičkám, historickému sexu, nebo pouti za nesmrtelností, která spíš než cokoliv co člověka přesahuje, ukazuje pomíjivost lidského života i jeho skutků.