Parfum: Príbeh vraha
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261819/bmid_parfum-pribeh-vraha-f8V-261819.jpg
4
1375
1375
Román nemeckého prozaika Patricka Süskinda je fascinujúcou zmesou strašidelného príbehu o genialite ľudského ducha, skazenosti človeka a zmyselnej vášni, ktorý sa odohráva v temných uličkách Paríža v 18. storočí. Jean-Baptiste Grenouille sa narodil s úžasným darom – má dokonalý čuch, neobyčajnú pamäť a schopnosť analyzovať a kombinovať vône. Ako malý chlapec sa usiluje rozlúštiť pachy mesta a do starého umenia miešania olejov a bylín sa zaúča u prominentného lekárnika. Grenouillova vášeň sa však zmení na posadnutosť a túžba vytvoriť dokonalú vôňu ho doženie až k vražde.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2015 , Slovart (SK)Originální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, 1985
více info...
Přidat komentář
„Kam se člověk podívá, vládne hektičnost. Lidé čtou knihy, ba dokonce i ženy je čtou ... Nic prý už nesouhlasí, všechno je teď najednou jinak. Ve sklenici vody prý teď najednou plavou docela malá zvířátka, která dříve nikdo neviděl; syfilida prý je docela normální nemoc a žádný trest Boží; Bůh prý nestvořil svět v sedmi dnech, nýbrž v miliónech let, jestli to byl vůbec on; divoši jsou prý lidé jako my; své děti prý vychováváme nesprávně; a zeměkoule prý už není kulatá jako až dosud, nýbrž nahoře a dole zploštělá jako meloun - jako by na tom záleželo! Ve všech oblastech se kladou otázky a do všeho se vrtá a zkoumá a ve všem se čmuchá a experimentuje do zblbnutí. Nestačí už, že se říká, co je a jak to je - teď musí být všechno ještě dokazováno, nejlépe svědky a čísly a jakýmisi směšnými pokusy. Těmhle Diderotům a d'Alembertům a Voltairům a Roussoauům, a jak se všichni ti pisálkové jmenují - a jsou mezi nimi i duchovní a urození pánové! - se opravdu podařilo svou perfidní neklidnost, pouhou radost z nespokojenosti a potřebu nesmiřovat se pro všechno na světě se stávajícími poměry, zkrátka: přenést bezmezný chaos, který vládne v jejich hlavách, na veškerou společnost!“
... vítejte v Paříži balancující na pokraji nové „průmyslové“ doby ...
... hned od prvních řádků, navzdory tomu, že při čtení používáte především zrak, budete možná daleko víc vnímat tento příběh jiným smyslem – svým čichem – protože Vás totiž přímo praští přes nos ... zápach pařížských ulic plných smetí, dvorků páchnoucích močí, trhu páchnoucího rybinou, ale taky lidských příbytků, páchnoucích shnilým dřevem, kouřem, shnilým zelím, zápachem z nočníků, a lidí, páchnoucích potem, nepranými šaty, kyselým mlékem, a chorobami ... až je Vám z toho, mírně řečeno :-) ... nevolno, ... je totiž všude, ... na tržišti, v domech, kostelech i palácích ...
... do tohoto světa se narodí dítě s extrémně jemně vyvinutým čichem ... což mu, v kombinaci s životem v nejnižších patrech společnosti ... poskytne dost zvláštní „výbavu do života“ ... být svým způsobem jedinečný ...a zároveň zvrácený a zvrhlý: „Byl od počátku zrůdou. Rozhodl se pro život ze vzdoru a z čisté zlomyslnosti. ... Pro svou duši nepotřeboval vůbec nic. Pocit bezpečí, péče, něžnosti, lásky - anebo jak se nazývají všechny ty věci, které údajně dítě potřebuje -dovedlo dítě Grenouille naprosto postrádat. Naopak, jak se nám zdá, naučil se je sám od sebe postrádat již od samého počátku, aby vůbec mohl žít.“
... a přece, i v této „smradlavé“ době: „Neboť rozkladná činnost bakterií neměla v osmnáctém století ještě žádné meze, a tak nebylo lidské činnosti, ani tvůrčí ani ničivé, nebylo projevu klíčícího nebo skomírajícího života, který by neprovázel zápach.“
... leccos voní pěkně ... svazek levandule ... maso v polévce ... zahrady plné květin ...lesy, s vůní mechu a pryskyřice ... pach žehleného hedvábí ... vůně mateřídouškového čaje, ... vůně kusu stříbrem vyšívaného brokátu, ... vůně zátky od láhve se vzácným vínem, ... pach hřebene ze želvoviny ... „ve vzdušnějším terénu, ... byly pachy řidší, ... mísily se s větrem a rozvíjely se téměř jako parfém ...“
... o čichové zážitky všeho druhu, o jejich dost věrný a nepřikrášlený popis, není v tomto příběhu rozhodně nouze :-) ... a věřte mi, že tohle je ta „krásná“ část příběhu, která Vám na chvíli dovolí pocítit záchvěv ... něčeho příjemného ... protože hned vzápětí Vás obklopí daleko horší pocity ... tenhle příběh je jeden z nejemotivnějších příběhů, co jsem četla ..., emoce, které pociťujete, Vás po většinu příběhu svírají a drtí ... střídá se soucit ... hnus ... úzkost ...odpor ... znechucení ...
„Jeho život měl ... jen takovou cenu jako práce, kterou bude schopen vykonávat, bude se skládat jenom z užitečnosti ... a protože už ho teď nebylo možno tak snadno nahradit jako předtím, stoupla cena jeho práce a tím i cena jeho života. Najednou už nemusel spát na holé zemi, ale směl si v kůlně sroubit dřevěnou palandu, nasypali mu tam trochu slámy a dostal vlastní přikrývku. Na noc už ho nezamykali. I jídlo bylo vydatnější. Grimal už ho nechoval jako nějaké ledajaké zvíře, nýbrž jako užitečné domácí zvíře. Když mu bylo dvanáct let, začal mu Grimal dávat v neděli odpoledne volno a ve třinácti směl dokonce i v týdnu večer po práci na hodinu odcházet a směl si dělat, co chtěl. Zvítězil, protože přežil, ...“
...a Grenouille, bohužel ... „našel kompas pro svůj budoucí život. A tak jako všechny geniální nestvůry, jimž vnější událost, vytváří přímou kolej do spirálového chaosu jejich duší, neuhnul Grenouille od toho, co se domníval, že rozeznal jako směr svého osudu. Teď se mu ujasnilo, proč až dosud lpěl tak houževnatě a zarputile na životě: Musel se stát tvůrcem vůní: a ne jen tak lecjakým, nýbrž největším parfumérem všech dob ... Že na počátku této nádhery byla vražda, mu bylo, pokud si to vůbec uvědomoval, naprosto lhostejné. Nedokázal se už vůbec rozpomenout na obraz děvčete z rue des Marais, na její tvář, na její tělo. Vždyť přece to nejlepší z ní si uchoval a přivlastnil: princip její vůně.“
... Grenouillova absolutní absence emocí, nezúčastněnost, bezcitnost je tak zdrcující ... že se Vám do mysli neustále vtírá otázka: Jsme to, co z nás „vytvaroval“ náš život? ... naše okolí? ... společnost ve které žijeme? ... jak moc? ... jsme ovlivněni prostředím, ve kterém jsme vyrostli?
... vlastně celý příběh ... je zdrcující ...
Kniha mě naprosto pohltila. Jelikož se příběh točí kolem vůní, filmové zpracování mě moc neoslovilo, ale děj v knize je úžasný.
Som nadšený. Parfém je výborná kniha, ktorá sa čítala sama. U mňa maximálna spokojnosť a môžem len odporučiť, tak isto odporúčam aj film.
Vyloženě jsem se bála toho, že kniha obsahuje minimum přímé řeči a že i tak útlou knížku budu číst třeba měsíc. Příběh je však, alespoň pro mne, napsán velmi poutavě. Živě jsem si představila všechny zmíněné popisy a v některých případech to se mnou cloumalo znechucením až hnusem. Mnohé epizodky v knize jsou vyhnány až do absurdna, ale proč ne? A konec je vyloženě fuj, ovšem evidentně zasloužený.
Knihu jsem si chtěl přečíst hlavně proto, že jsem si přečetl, jak obtížně bylo téma ztvárnitelné ve filmu, který jsem viděl první. Když jsem jí četl musel jsem těmto názorům dát za pravdu. Kniha je úžasná. Delší a mnohem popisnější. A absence obrazu a zvuku zážitek jen násobí. I když film se drží děje knihy dost podrobně.
Při srovnání filmu a knihy lze těžko říci, co je lepší. Filmu chybějí některé pasáže a části. I počet mrtvých se podařilo zmenšit, ale vůbec to na výsledku nevadí.
Rozhodne som bol ochudobnený tým že som najskôr videl film, a to hlavne z toho dôvodu že ten sa takmer presne dejovo drží knihy. Keď boli kritici pred natočením filmu skeptický či sa Tykwerovi podarí vystihnúť predlohu, ja som niečo podobné prežíval v opačnom gardé, a musím povedať že som uspokojený ale zvláštnym nečakaným spôsobom. Prekvapil ma autorov štýl s takmer úplnou absenciou priamej reči. Myslím že na Suskindovi je badateľné zberateľstvo, keď totiž začne vyratúvať podstatné mená, ľudí, vône, predmety nemôže sa zastaviť. Veľmi sa mi páčil podrobný opisný štýl použitý na vykreslenie motivácie postáv a ich charakteru. Bol taký podrobný (hlavne dlhé vety)a všeobímajúci až ste motiváciu pochopili dokonale, ale v zápätí na nasledujúcej strane mi celkom z hlavy vyfučala (prečo Grenoá opustil jaskiňu…). V skutočnosti je to asi spôsobené tým že autor sa pohybuje na abstraktnej hranici ktorú dokáže pretvoriť na jasnejšie obrysy čo mu slúži ku cti. Pre mňa z knihy najviac trčí asi kritika spoločnosti, doby ale aj jednotlivých osobných hriechov a nedokonalostí. Rozhodne výnimočné dielo a nápad.
Klobouk dolů autorovi za vhled do choré psychiky hlavní postavy. Stejně tak za popis všech vůní a smradů, ze kterého jedince s vyvinutější představivostí může brzy začít bolet hlava. :-) Měla jsem ale problém s tím, že v knize nejsou prakticky žádné dialogy, jen popisy, popisy a zase popisy... Popisy prostředí, popisy procesů, popisy cesty... Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem to dočetla. Ale přiznám se, že kvůli výše zmíněnému mě to hlavně ve druhé půlce moc nebavilo.
Co se mě opravdu líbilo bylo, jak se v knize popisuje výroba parfémů a příprava ingrediencí pro ně.Příběh jako takový,byl velmi zajímavý,chvílemi sice až příliš obšírně popisovaný,ale stojí za to, to vydržet zas k těm čtivějším pasážím,kde se něco děje.Konec knihy byl velmi překvapivý,musím se přiznat že jsem se kousek vrátila a četla ho znovu,jako bych si nebyla jistá že je to opravdu tak.Určitě se pokusím zhlédnout i film,čistě ze zvědavosti jak věrné to knize je.
(8/10) Už jen začátek, popisující doby, kdy se na čistotu a hygienu příliš nedbalo a narození hlavní postavy nevyvolává příliš příjemné pocity. Tahle kniha je zkrátka zvláštní a ještě se zvláštnějším koncem. Je zajímavé se zamyslet nad tím, zda pachy a vůně skutečně mohou takto ovlivňovat lidské smýšlení. V knize to možná bylo až přehnané, ovšem jsem stejně rád, že jsem se k ní dostal.
Velmi čtivě a pěkne napsaná kniha se zajímavým a zvráceným příběhem. Uchvátila mě již od první stránky. Kniha donutí člověka se velmi zamyslet nad čichovým vnímáním a prožitkem, což je dost zvláštní, protože málokdo o tom do takové hloubky dumá. Při popisu "krásných" vůní jsem měla velké nutkání jít někam do drogerie, očichat všechny parfémy a nějaký si koupit. Přišla bych si jako velký odborník! Určitě chci vidět i filmové zpracování! (A jakožto člověka studujícího chemii mě zaujaly i popisy jednotlivých fází přípravy parfému jako macerace, destilace atd. Palec nahoru!)
Kniha plná pachů, smradů, vůní – o vnímání světa prostřednictvím čichu, o zredukování smyslů na jeden jediný. V něčem mi byl tenhle příběh blízký, sama jsem se přesvědčila, že pachový vjem je tak silný, že ho člověk pozná a identifikuje, na rozdíl od jiných smyslových vjemů, i po mnoha letech. A i když přímo nepozná, určitá vůně mu evokuje konkrétní vzpomínku. Příklad? Kdy jsem naposledy byla na chmelnici? Přesto stačí rozemnout v dlani šišku chmele – a jsem zase o několik desetiletí zpátky, u chmelového kombajnu jako studentka gymplu a vidím vše tak, jak tam tehdy bylo, do nejmenších podrobností. Paměť na vůni trvá neuvěřitelně dlouho… Jako dítě jsem čichala k novým knížkám, každá voněla jinak a skoro si myslím, že kdybych dnes ty tiskařské pachy ucítila, snad bych si i vzpomněla i na konkrétní knížku.
Nicméně příběh Grenouilla je děsivý, je to příběh člověka bez pachu a bez citu, spíš stroje, než živoucí bytosti. Postupně nás autor s určitým odstupem a ironií provází tímhle absurdním příběhem, který končí záměrně jako groteska, kdy se s překvapením koukáme na marné, pošetilé a bezesmyslné počínání lidiček dole na zemi. A marnost, kterou Grenouille v závěru cítí, jako by se přenesla i na čtenáře…
Kdysi jsem viděla film a až pak zjistila, že je to podle knihy a jak byla možnost, okamžitě si ji donesla z knihovny. Vážně povedené, trochu bizarní, ale originální. Chvílemi to upadalo, ale hned zase nabralo jistý švih. Příběh mě dokonale pohltil.
Je zajímavé jak nás provází fantazie při čtení knihy a poté vidíte film. Dle mého jsem se poprvé ztotožnila s filmem, jen ve filmu to bylo ušlechtilejší než v mých představách u knihy.
Nejdříve jsem viděla film a o pár let později se dostala ke knize. A bohužel, film, který jsem hodnotila jako velmi dobrý se po přečtení knihy dostal nad průměr. S knihou se vůbec nemůže srovnávat. Nejen prostředí popisující výrobu vůní, ale hlavně ten charakter a chování postav dělá příběh tím, čím je. Opis smradlavého města je dost drsný, rozbourává představy o tehdejší "čistotě"
Zajímavý příběh, krásné nahlédnutí do výroby parfémů a trochu i do myšlení jednoho magora. Co mě ovšem rozladilo (a kvůli čemu ubírám hvězdičku z hodnocení), je konec. Sice zapadá do kontextu knihy, ale jinak je pěkně ujetý.
Nemám slov,kniha je určitě lepší než film.
Má úžasné zpracování,člověk vidí příběh zcela jasně před sebou během četby .
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura napětí Paříž sérioví vrazi psychické problémy vůně psychologické thrillery World Fantasy Award (cena) parfémyAutorovy další knížky
| 2006 |  Parfém: Příběh vraha |
| 1995 |  Holub |
| 1995 | Kontrabas |
| 1995 | Pan Sommer |
Jedna z mých nejoblíbenějších knih,parádní děj,vtáhne člověka do děje...Úžasné a úžasné,promiňte dochází mi slova