Parfum: Príbeh vraha
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278859/bmid_parfum-pribeh-vraha-Wzr-278859.jpg
4
1359
1359
Keď počujeme názov mesta Paríž, azda sa nám trochu zakrúti hlava: z krásy, zo všemožných vôní, ktoré toto mesto šarmu a elegancie ponúka. Iste bol taký aj v 18. storočí, no v Suskindovej knihe ho pozorujeme z opačnej strany. Pach stoky a plesnivých rýb v stánku, kde predávala žena, ktorá prechádza životom akoby bez závanu lásky a práve jej sa narodí neduživý chlapec, ktorý má vlastnosti génia – svojim nosom vie zachytiť, detailne opísať a charakterizovať všetky vône, ktoré sa okolo neho mihnú.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Columbus (SK)Originální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, 1985
více info...
Přidat komentář
Zase raz asi po desiatich rokoch citam. Neviem sa rozhodnut ci je Suskind genius alebo len zazil taku invencnu iskru a moment genia. Nic dalsie som totiz od neho necital. Ale Parfum je dokonaly. Niet jedinej zbytocnej vety, jedineho zbytocneho slova. Dobry preklad. Ako ma v mladosti prekvapil opis sveta plneho voni, smradov, zapachov, teraz som si uzival ciste literarny zazitok. Inak rok dva dozadu som cital roman Cisty od Andrewa Millera. Ta ista doba, tie iste miesta, dva kamene mozaiky. Doporucujem skombinovat, jedno v akom poradi si to date. Parfum je ale o jednu hviezdu silnejsi, bez debaty.
Kniha, tak jako filmová adaptace jsou zvláštní, barvité, atmosférické a tak i nesmírně poutavé. S Jean Baptiste Grenouillem je místy snadné soucítit, právě tak jako ho pro jeho bezcitnost nenávidět. Konec samotný mne překvapil a v kontrastu předcházejících událostí se nedá říct, že by mě nějak znechutil. Možná mám silný žaludek, těžko říct...
Vždycky mě trochu vyděsí, když mi Němci doporučují knihu, která je o psychopatickém geniálním vrahovi...;) Ale je to zajímavý, zároveň lehce zvrácený, příběh, v kterém mě kromě hlavního hrdiny fascinoval především svět parfémů.
Tato kniha je naprostým skvostem. Byla mi doporučena a asi kvůli ní budu i líbat ruce, protože se mi rozhodně vyšvihla do mých nejoblíbenějších knih. V případě hlavní postavy jsem trochu rozpolcená - byla jsem uchvácena jeho genialitou a myšlením, ale na druhou stranu, byl to také vrah, co nebral ohledy na nějaké (pro něj nicotné) životy. Na začátku knihy mi na mysl přišla i Jana Eyrová, připomněl mi to styl psaní a taky atmosféru, kterou jsem z obou knih cítila. Myslím, že tohle je velmi povedené dílo a doporučuji dále všem přečíst!
Kniha je mnohem lepší než film, protože je v ní mnohem více prostotu pro drobné detaily (Baldiniho skuhrání na dobu a manýry Rousseaua, Voltaira a Diderota nebo fantaskní teorie letálního fluida markýze Taillade-Espinasse). Zatímco vypravěč ve filmu působí trochu křečovitě, v knize nás provází Grenouillovým životem a v momentě, kdy opouštíme některou z postav, nám odhalí její osud a skon, což mě bavilo. Parfém je knihou, která se čte jedním dechem, a už chápu, proč ji mnoho lidí uvedlo, jako svoji oblíbenou knihu. Já bych si ji přibalila do kufru na dovolenou, protože si u ní odpočinete, ale nemusíte slevovat ze svých nároků na dobrou (a zábavnou!) literaturu.
Jean-Baptiste Grenouille byl zvláštní už od narození, měl dar, žil jen pro vůni, měl úžasnou paměť a dokázal od sebe jednotlivé pachy rozpoznat na kilometry daleko. Sám přišel na to, že je jiný, a že ostatním lidem přijde obyčejný, on tak se tak necítil, přišel si jako někdo, kdo má moc a sílu. A proto stvořil nejdokonalejší parfém na světě, parfém, díky němuž se stal nepřehlédnutelným.
Moje osobné pocity z tejto knižky neboli až také pozitívne, ako som si myslela. Respektíve neboli vôbec pozitívne. Jednoducho som v nej nenašla to, čo som hľadala. Lepšie povedané, dej ako taký ma nezaujal. Všetky tie detailné opisy ma nejako neoslovili, práve naopak znechutili. Avšak na druhú stranu musím vyzdvihnúť štýl písania autora ktorý sa mi skutočne páčil.
Jeden z nejpůsobivějších opusů svého zaměření, cosi mezi detektivním příběhem, hororem a srdce drásajícím příběhem psychicky nemocného a zároveň geniálního vraha. Doporučuji jako součást všeobecného přehledu, stejně jako je povinný Poe, Lovecraft, King a pár dalších.
Docela jsem měla obavy, jestli knížku dočtu, protože v ní prakticky není skoro žádná konverzace, pouze popisuje děj a pocity postav. Ale kupodivu se mi četla moc dobře, konec je dost zvláštní.
Už z principu, že jde o literaturu, která by mě mohla zajímat, jde o německou literaturu, což je přeci jen něco zajímavého hlavně pro mě, a taky jde o nejoblíbenější knížku mého oblíbence Kurta Cobaina. I přesto toto všechno, přes všechna ta pozitiva... i přes to, to šlo mimo mě. Jako obvykle je mi asi jasné, že kniha má své fanoušky a jsou z knihy unešený, ale i tak, jde o dílo, které mě nijak nezaujalo.
Přečteno jedním dechem, námět jedinečný, zápletka rozvíjena od začátku do konce. Jediné, co mohu vytknout, je asi málo stránek :)
Skvělá kniha. Hlavně co se týče vykreslení hlavního hrdina. I přesto, že čtenář ví, že je to zrůda, tak nějak ho nedokáže nenávidět, spíš jeho počínání chápe...
Dokonalé. Mělo to všechno - romantiku, napětí, strach, odpor, lítost, porozumění, drama i pár humorných chviliček. Četla jsem to před cca 10 lety a stále si živě pamatuji určité pasáže, které ve mně vyvolaly nejvíce emocí.
Krásně vystavěný příběh, který se v hlavě převaluje ještě dlouho po dočtení, protože je prakticky nemožné se nad tím nezamýšlet.. a že to vyvolá celkem slušnou řádku otázek..
Jedna z mých nejoblíbenějších knih,parádní děj,vtáhne člověka do děje...Úžasné a úžasné,promiňte dochází mi slova
„Kam se člověk podívá, vládne hektičnost. Lidé čtou knihy, ba dokonce i ženy je čtou ... Nic prý už nesouhlasí, všechno je teď najednou jinak. Ve sklenici vody prý teď najednou plavou docela malá zvířátka, která dříve nikdo neviděl; syfilida prý je docela normální nemoc a žádný trest Boží; Bůh prý nestvořil svět v sedmi dnech, nýbrž v miliónech let, jestli to byl vůbec on; divoši jsou prý lidé jako my; své děti prý vychováváme nesprávně; a zeměkoule prý už není kulatá jako až dosud, nýbrž nahoře a dole zploštělá jako meloun - jako by na tom záleželo! Ve všech oblastech se kladou otázky a do všeho se vrtá a zkoumá a ve všem se čmuchá a experimentuje do zblbnutí. Nestačí už, že se říká, co je a jak to je - teď musí být všechno ještě dokazováno, nejlépe svědky a čísly a jakýmisi směšnými pokusy. Těmhle Diderotům a d'Alembertům a Voltairům a Roussoauům, a jak se všichni ti pisálkové jmenují - a jsou mezi nimi i duchovní a urození pánové! - se opravdu podařilo svou perfidní neklidnost, pouhou radost z nespokojenosti a potřebu nesmiřovat se pro všechno na světě se stávajícími poměry, zkrátka: přenést bezmezný chaos, který vládne v jejich hlavách, na veškerou společnost!“
... vítejte v Paříži balancující na pokraji nové „průmyslové“ doby ...
... hned od prvních řádků, navzdory tomu, že při čtení používáte především zrak, budete možná daleko víc vnímat tento příběh jiným smyslem – svým čichem – protože Vás totiž přímo praští přes nos ... zápach pařížských ulic plných smetí, dvorků páchnoucích močí, trhu páchnoucího rybinou, ale taky lidských příbytků, páchnoucích shnilým dřevem, kouřem, shnilým zelím, zápachem z nočníků, a lidí, páchnoucích potem, nepranými šaty, kyselým mlékem, a chorobami ... až je Vám z toho, mírně řečeno :-) ... nevolno, ... je totiž všude, ... na tržišti, v domech, kostelech i palácích ...
... do tohoto světa se narodí dítě s extrémně jemně vyvinutým čichem ... což mu, v kombinaci s životem v nejnižších patrech společnosti ... poskytne dost zvláštní „výbavu do života“ ... být svým způsobem jedinečný ...a zároveň zvrácený a zvrhlý: „Byl od počátku zrůdou. Rozhodl se pro život ze vzdoru a z čisté zlomyslnosti. ... Pro svou duši nepotřeboval vůbec nic. Pocit bezpečí, péče, něžnosti, lásky - anebo jak se nazývají všechny ty věci, které údajně dítě potřebuje -dovedlo dítě Grenouille naprosto postrádat. Naopak, jak se nám zdá, naučil se je sám od sebe postrádat již od samého počátku, aby vůbec mohl žít.“
... a přece, i v této „smradlavé“ době: „Neboť rozkladná činnost bakterií neměla v osmnáctém století ještě žádné meze, a tak nebylo lidské činnosti, ani tvůrčí ani ničivé, nebylo projevu klíčícího nebo skomírajícího života, který by neprovázel zápach.“
... leccos voní pěkně ... svazek levandule ... maso v polévce ... zahrady plné květin ...lesy, s vůní mechu a pryskyřice ... pach žehleného hedvábí ... vůně mateřídouškového čaje, ... vůně kusu stříbrem vyšívaného brokátu, ... vůně zátky od láhve se vzácným vínem, ... pach hřebene ze želvoviny ... „ve vzdušnějším terénu, ... byly pachy řidší, ... mísily se s větrem a rozvíjely se téměř jako parfém ...“
... o čichové zážitky všeho druhu, o jejich dost věrný a nepřikrášlený popis, není v tomto příběhu rozhodně nouze :-) ... a věřte mi, že tohle je ta „krásná“ část příběhu, která Vám na chvíli dovolí pocítit záchvěv ... něčeho příjemného ... protože hned vzápětí Vás obklopí daleko horší pocity ... tenhle příběh je jeden z nejemotivnějších příběhů, co jsem četla ..., emoce, které pociťujete, Vás po většinu příběhu svírají a drtí ... střídá se soucit ... hnus ... úzkost ...odpor ... znechucení ...
„Jeho život měl ... jen takovou cenu jako práce, kterou bude schopen vykonávat, bude se skládat jenom z užitečnosti ... a protože už ho teď nebylo možno tak snadno nahradit jako předtím, stoupla cena jeho práce a tím i cena jeho života. Najednou už nemusel spát na holé zemi, ale směl si v kůlně sroubit dřevěnou palandu, nasypali mu tam trochu slámy a dostal vlastní přikrývku. Na noc už ho nezamykali. I jídlo bylo vydatnější. Grimal už ho nechoval jako nějaké ledajaké zvíře, nýbrž jako užitečné domácí zvíře. Když mu bylo dvanáct let, začal mu Grimal dávat v neděli odpoledne volno a ve třinácti směl dokonce i v týdnu večer po práci na hodinu odcházet a směl si dělat, co chtěl. Zvítězil, protože přežil, ...“
...a Grenouille, bohužel ... „našel kompas pro svůj budoucí život. A tak jako všechny geniální nestvůry, jimž vnější událost, vytváří přímou kolej do spirálového chaosu jejich duší, neuhnul Grenouille od toho, co se domníval, že rozeznal jako směr svého osudu. Teď se mu ujasnilo, proč až dosud lpěl tak houževnatě a zarputile na životě: Musel se stát tvůrcem vůní: a ne jen tak lecjakým, nýbrž největším parfumérem všech dob ... Že na počátku této nádhery byla vražda, mu bylo, pokud si to vůbec uvědomoval, naprosto lhostejné. Nedokázal se už vůbec rozpomenout na obraz děvčete z rue des Marais, na její tvář, na její tělo. Vždyť přece to nejlepší z ní si uchoval a přivlastnil: princip její vůně.“
... Grenouillova absolutní absence emocí, nezúčastněnost, bezcitnost je tak zdrcující ... že se Vám do mysli neustále vtírá otázka: Jsme to, co z nás „vytvaroval“ náš život? ... naše okolí? ... společnost ve které žijeme? ... jak moc? ... jsme ovlivněni prostředím, ve kterém jsme vyrostli?
... vlastně celý příběh ... je zdrcující ...
Kniha mě naprosto pohltila. Jelikož se příběh točí kolem vůní, filmové zpracování mě moc neoslovilo, ale děj v knize je úžasný.
Som nadšený. Parfém je výborná kniha, ktorá sa čítala sama. U mňa maximálna spokojnosť a môžem len odporučiť, tak isto odporúčam aj film.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura Paříž sérioví vrazi vůně World Fantasy Award (cena) parfémy
Téma knihy je rozhodne zaujímavá. Rozvíja čitateľovu fantáziu a núti sa na svet pozerať očami – teda, skôr nosom – človeka, pre ktorého sú arómy to najvýraznejšie a najdôležitejšie na svete. Na mizériu toho, že ľudský jazyk nemá pre mnoho vôní žiadne pomenovania, lebo slabé nosy ostatných rozoznávajú len veľmi málo ich druhov. Na postupne sa rodiace poznanie, že hoci väčšina ľudí pachy vedome nevníma, podvedome ich emočne ovplyvňujú, čo prisudzujú pôsobeniu iných zmyslov. Grenouille vzbudzuje akúsi neurčitú ľútosť, hoci je postavou jednoznačne zápornou. Ale dobre vystavaní záporňáci u mňa neraz bodujú viac než vyumelkovaní anjelskí klaďasi. Určite to bola prínosná čitateľská skúsenosť po hromade kníh nemastne-neslano prepierajúcich stále dookola to isté.
Čo však žiaľ opäť raz musím vytknúť, je nelogickosť. Áno, aj s ohľadom na nadreálnosť celého príbehu.