Paříž – Dakar
Radek Fencl , Boris Hlaváček
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527225/bmid_pariz-dakar-65645ba15fc54.jpg
5
26
26
Kniha mapuje stručně první ročníky soutěže Rallye Paříž-Dakar a podrobněji se zabývá českou účastí v letech 1985–1988.
Přidat komentář
Srovnávat tuto publikaci s knihou Jana Králíka není vhodné - Radek Fencl nabízí docela jiný pohled - závodníka bojujícího o pořadí. Kromě úvodu s rychlým prolétnutím dosavadních ročníků je stěžejní část publikace věnována ročníkům 1985 a 1986, kdy se československé kamiony pustily do boje s pouštní výzvou. Vzhledem k dvojímu skoku a nucenému konci jednoho kamionu LIAZ má Fenclova posádka prostor k líčení cesty mimo soutěž, ale prostor dostanou i "konkurenční" Tatry. Je to zkrátka pohled na slavnou rallye z trochu jiné strany.
Mám rád ty časy první dakarské dekády, takže každou knížku, která je popisuje čtu s nadšením. Ani tahle není výjimkou, dozvěděl jsem se několik, mě doposud neznámých věcí z prvních účastí LIAZu a Tatry na Dakaru a celé povídání se četlo příjemně a pěkně. Navíc bylo zajímavé číst o některých situacích - třeba použití šlapadel v popisu této knihy a potom pohledem insidera Pepy Kaliny v jeho biografii... Na Peklo to sice nemá, ale jinak velmi dobré dakarské čtení.
Ne tak dobrá, jako Peklo od Jana Králíka, ale přesto vás dokáže vtáhnout do pocitů adrenalinu a zoufalství účastníků
Po knize od J. Králíka jsem sáhl po další publikaci, kterou mám v knihovně už dlouhé roky a kdysi dávno jsem ji četl, z doby, kdy dakarská rallye byla úplně o něčem jiném než dneska. První vydání této knihy vlastně vyšlo asi ještě dříve než pohled na Dakar očima novináře Králíka, tohle je psáno z pohledu Radka Fencla coby člena jedné z posádek "ostrého" Liazu.
Kniha mapuje první krůčky našich účastníků na soutěži, od prvotního nápadu přes přípravu vozů po první start na rallye v roce 1985. Hlavní část knihy je pak věnována ročníku 1986, ve kterém však pro posádku s Radkem Fenclem po skoku z duny soutěž skončila a do Dakaru dojeli mimo soutěž. To na druhou stranu dalo autorovi prostor část knihy pojmout trochu netradičním způsobem, z pohledu odpadlíků soutěže, kteří jedou jednou s předstihem, jednou se zpožděním poněkud jinou trasou a ani jejich cesta není bez komplikací.
Tyto pasáže se střídají s popisem toho, co zažívají posádky, které v soutěži zůstaly, a to až do poněkud neslavného, ale účastníky nezaviněného konce, kdy byly posádky utopeny v bahně jen kousek od Dakaru. Dále se pak autor již výrazně stručněji věnuje dalším ročníkům 1987, 1988 a 1989.
Nedá se úplně přesně určit, jestli je lepší tato nebo Králíkova kniha, každá nabízí pohled na soutěž z trochu jiného pohledu, bavily mě obě. Obě popisují časy, které už jsou bohužel dávno pryč.