Paríž v 20. storočí
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172753/pariz-v-20-storoci-172753.jpg
3
71
71
Paríž 20. storočia je Paríž v roku 1960 - obrovské mesto hmýriace sa ľuďmi, kde vládne technika a financie a kultúra sa dostáva na okraj spoločenského diania... Splnili sa futurologické vízie Vernea z pred viac ako sto rokov a priblížil sa skutočnej realite dnešného Paríža?
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1996 , TerciaOriginální název:
Paris au XXe siècle, 1863
více info...
Přidat komentář
Nejhorší co jsem zatím četl o Julese Verna. Tolik popisování různých názvů čtvrtí, ulic, autorů, umělců aj. No hrůza. Být nakladatelem, tak bych mu to také vrátil. Nicméně chápu, že chtěl popsat jak vidí Paříž ve 20. století. A také nemám rád špatné konce!!!
Byla to první kniha od Verna,co jsem četla. Četlo se mi to obtížně v tom smyslu, že jsem přeskakovala pasáže výčtu pařížských ulic a čtvrtí, autorů...Na druhé straně je opravdu nutné obdivovat vizionářství - stroje a přístroje sloužící k pohybu apod. tam si vývoj dovedl představit, ale úsměvná je naopak jeho představa záznamu informací a komunikace obecně - to moc neřešil...Ale obecně se trefil. Stojí za přečtení.
Četla jsem v dubnu 2016. Podle mých poznámek:
Nedočetla jsem, neměla jsem chuť. Snad příště.
Jules Verne a jeho vize nadvlády peněz je aktuální více než kdy jindy. Po celou dobu čtení jsem měl pocit, že doba o které Verne píše je blízce podobná té naši. Hon za pěnězi, úpadek vkusu, skomírání krásné literatury na úkor nevkusné nicneříkající zábavy dnešního světa. Hlavní hrdina měl tragický osud, protože chtěl žít pro čistý smysl ze života. Dnes je heslem, dělejte to co máte rádi a budete úspěšní. Ale v pozadí tohoto výroku se skrývá"dělejte to tak ať to vydělává peníze, jinak si to můžete strčit za klobouk"
Verne, jak ho neznáme. Moc se nedivím, že mu to nikdo tenkrát nechtěl vydat, je to mnohem úspornější a není to typický Verne, kterého chtěli. Myslím, že může být doceněno až nyní, morální apely tenkrát asi vyzněly ploše a nezáživně, trochu to na mě dýchlo hrozbou před totalitou.
Po všetkých tých verneovkách, od ktorých sa nedalo odtrhnúť, bolo toto redšie ako čaj.
táto kniha od Verneho ma na jednej strane veľmi sklamala, čo sa príbehu týka, a na druhej strane ma veľmi ohúrila, čo sa týka do detajlov predvídania vecí v 20. storočí. Akože WAU. Okrem iného tu opisuje svetelné bilboardy, pouličné elektrické lampy pospájané káblami v zemi, samootváracie brány a podobne... ako klobúk dole... Po dejovej stránke je to mizéria, ešteže to bolo také krátke...
tak je to moja prvá verneovka.....čo sa týka deja....nebol až tak napínavý, niektoré dialógy sa mi zdali dlhé....ale keď som si predstavila v ktorom roku to písal Verne, tak sa mi tento román zdal veľmi zaujímavý,,,,,aj keď sa mi budúcnosť ako ju videl Verne zdala v niektorých veciach dosť smutná....myslím, že vo viacerých veciach sa nezmýlil.....(samozrejme nie až tak doslovne)
Řada lidí má možná pocit, že Verne je neúnavný propagátor technického pokroku. Toto dílo ovšem dokazuje, že před ním měl i zdravou dávku respektu a varuje kam až by mohl vést. Kromě Bezejmené rodiny je to také jedna z mála Verneovek ze špatným koncem. Vůbec je celá taková pesimistická, což je bezpochyby důvod proč Hetzl zamítl její vydání, takže spatřila světlo světa až tak dlouho.
Zajímavá vize, předvídající relativně přesně technický vývoj, ale pesimisticky podceňující vývoj sociální. Děj minimální, dlouhé nezáživné dialogy. Přečetl jsem jen s vědomím, že jde o Vernea a svým způsobem o raritu anticipující současnost.
Mladý Michel Dufrénoy, jeden z posledních studentů literatury a umění, oborů, které jsou již v 60. letech 20. století téměř zaniklé, se pokouší uplatnit v zaměstnání. Bohužel přetechnizovaná doba, plná byrokracie žádné poezii a umění nepřeje, a tak se Michel společně s posledními ctiteli umění, dostává do stále beznadějnějších situací.
Jedná se snad o poslední nalezenou knihu Julese Vernea, která byla objevena v zazděném trezoru v roce 1994. Zároveň je to jedna z prvních knih, které Verne napsal, v roce 1863. Jeho styl ještě není tak jasný. Verne všechny technické prvky podkládá skutečnými vynálezy a není to tedy ještě klasický vědecko-fantastický román. Příběh sám o sobě, není příliš zajímavý. U Vernea, to platí snad pro všechny jeho knihy, mně trochu vadí taková jakoby chladnost jeho postav a vůbec celého děje. Tady navíc příběh působí trochu rozházeně a celkově osudy chudého, zamilovaného studenta, kterému nikdo nerozumí, nejdou příliš do hloubky.
Obrovská Verneho síla je ale ve schopnosti předvídat a popsat svět, který bude od napsání románu za sto let. V takové Paříži se lidé prohánějí po ulicích v automobilech, i když jsou tedy na plyn, všichni již umí číst ale nikdo nečte. Veškeré vzdělání se zaměřuje na techniku, nebo jak nejlépe vydělávat peníze. Lidé jdou pragmaticky pouze za ziskem, vše je na elektřinu, existují obrovské haly plné složitých počítacích strojů a podobně.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Moc tomu nevěřím že je to kniha autora co napsal skvělé knihy 20.Tisic mil pod mořem. Říká se že se to našlo někde na půdě v domě kde někdy žil autor ale v domě bylo více obytných bytů tak moc nevěřím že to je jeho kniha ano někomu se hodilo to napsat že je to dílo autora protože se bude dobře prodávat. Můj názor je že kniha není moc dobrá myšlenka dobrá ale to provedení a napsání není můj šálek čaje.