Parrot a Olivier v Americe

Parrot a Olivier v Americe
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89703/bmid_parrot-a-olivier-v-americe-0KU-89703.jpg 3 15 15

Může být politická fikce románem? Spisovatel Peter Carey oživuje velkého francouzského filozofa Alexise de Tocqueville a jeho cestu do Ameriky, z níž vzešlo dílo Demokracie v Americe – první velká studie o mravech, morálce a politice ve Spojených státech, prostřednictvím fiktivních postav Oliviera de Garmonta a Johna „Parrota“ Larrita, jeho sluhy a špicla zároveň. Olivier je syn francouzských šlechticů, kteří jen tak tak během revoluce nepřišli o hlavu. Je to nešťastník se špatným zrakem, chorobně opečovávaný matkou, snob, který má za to, že šlechta má absolutní právo povyšovat se nad každého. Parrot (nebo také papoušek) je naopak synem potulného anglického tiskaře, jako dvanáctiletý utíká do Paříže, kde se stává v Olivierově rodině sluhou. A když odjíždí Olivier do Nového světa studovat vězeňský systém, ač si chce ve skutečnosti jen zachránit krk, k pramalé radosti je Parrot vypraven s ním. Děj cesty je vyprávěn střídavě z perspektivy obou protagonistů jako pikareskní dobrodružství lásky a politiky na pozadí dějin staré vlasti a v perspektivě dobývání nových zemí. Navzdory okolnostem vzniká mezi oběma přátelství. Kniha Parrot a Olivier v Americe byla v loňském roce v užším výběru na nejvyšší britské literární ocenění Man Booker Prize.... celý text

Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: , Jota
Originální název:

Parrot and Olivier in America, 2010


více info...

Přidat komentář

poulet
17.10.2016 2 z 5

Zpravidla přečtu i velmi tlusté knihy zhruba za týden až čtrnáct dní. Tohle jsem četla snad dva měsíce a musela jsem to proložit asi čtyřmi jinými knihami. Parrotovy pasáže ještě šly, ale Olivier - nuda k uzoufání. Jediné, co mě vcelku bavilo, byla všudypřítomná lehká ironie - dokážu si představit, že tenhle autor by mohl napsat i něco mnohem lepšího než je tohle. Hodnotím dvěma hvezdičkami, jsou i mnohem horší knížky.

Alma-Nacida
11.10.2015 1 z 5

Ježkovyvoči, toho papíru! Těch stromů! A proč? Kromě Kapitálu je máloco míň čtivé a opravdu nevím, co a zda vůbec něco chtěl autor říct. Zcela ale nesouhlasím se srovnáváním s Chabonem, tam jsem se i pobavila, zasmála a hlavně jsem chápala hlavní myšlenky knih, ale tohle je pro mě jen grafomanova terapie.


C.N.C.
02.09.2015 4 z 5

V něčem souhlasím, ale jinak mi přijde, že naopak od dnešního minimalistického stylu psaní, kdy se člověk sotva potěší krásou rozvinutých vět a popisů v moderním střižení mi přijde Carey jako zjevení a baví mě to číst, protože to má kvalitu a to, že se děj vcelku nikam neubírá mi ani tak moc nevadí, děj je známý víceméně předem.

učtese
29.06.2014

Nemůžu jinak. Chtěl jsem to vzdát už po padesáti stranách, vydržel jsem ještě dalších šedesát, ale víc se trápit nebudu. Je to prostě nuda o ničem. Záplava slov. Připomíná mi to styl Michaela Chabona, který se stejně jako Carey v této knize vyžívá v popisech podružností a využívá veškeré příležitosti k odbočkám od hlavního děje až mi tento nějak uniká. Jako by jim oběma šlo o to popsat co nejvíc papíru, protože 500 stran, tam už nějaká hodnota musí být, né?

Autorovy další knížky

Peter Carey
australská, 1943
2003  76%Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy
2003  82%Oskar a Lucinda
2011  51%Parrot a Olivier v Americe
1998  50%Daňová inspektorka