Päť dní
Julie Lawson Timmer
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515789/bmid_pat-dni-644e323e19ed3.jpg
4
263
263
Brilantne podaný príbeh ľudí, ktorí stoja pred veľkou dilemou. Štyridsiatnička Márá je úspešná právnička, vzorná manželka, dcéra a adoptívna matka, ktorej nechýba rozhodnosť. Tá sa prejaví aj po oznámení lekárov, že trpí nevyliečiteľnou chorobou. Nechce byť na príťaž svojim blízkym, preto sa rozhodne, že keď sa bežné činnosti stanú pre ňu nezdolateľnými prekážkami, ukončí svoj život. Učiteľa Scotta, ktorého Márá pozná len cez internet, takisto čaká ťažké rozhodnutie. Pred rokom mu zverili do pestúnskej starostlivosti osemročného problémového chlapca, ktorého matka je vo väzení. Teraz sa Scott nedokáže zmieriť s myšlienkou, že Curtis by mal čoskoro odísť. Máre aj Scottovi zostáva päť dní, aby sa rozlúčili so svojimi milovanými.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
Five Days Left, 2014
více info...
Přidat komentář
Konec emočně rozseká, to každopádně, ale děj stál místy na místě a byl rozvláčný.
Každého čtenáře žene touha vědět, jak to dopadne nejen s Marou, ale i Curtisem, kterému dal Scott, coby pěstoun, všechno a upnul se na něj.
"Šel jsi do toho naplno, a místo toho, aby sis nechal kus srdce v záloze, jsi ho tomu klukovi dal celé."
Tom i Scott byli skvělí otcové, chápající manželé a neměli to se svými protější jednoduché. Jak Tomova Mara, tak Scottova Laurie byly tvrdohlavé, rázné, ale milující matky / manželky.
"Umřu, ještě než se nám narodí vnoučata. Ještě než se Laks vůbec vdá, ještě než půjde na vysokou... Neuvidím, jak dospívá. Všechno to zmeškám."
(SPOILER)
Další z knih, která mě vtáhla a nepustila, dokud jsem nedočetla... Ve 2:22 hod. Téma velice smutné, o to bližší, že hlavní hrdinka je moje vrstevnice, a v loňském roce jsem se s jednou mladou ženou v pokročilém stádiu HD setkala osobně :-( Znovu připomenutí, jak musí být člověk vděčný, že je zdravý a má zdravou rodinu, protože to nemusí být navždy.
Při čtení člověk pořád doufá, že to vše dopadne úplně jinak, pak se situace úplně vyhrotí před koncem v obou příbězích, přes slzy už čtenář nevidí... Šílené vše s hlavní postavou prožívat tak, jako by se to týkalo mě samotné.
"Myslím, že rozum, intelekt i logika vědí hovno o tom, co je to, když někomu najdou nevyléčitelnou nemoc." s. 86
(SPOILER)
Mara byla velice ambiciozní právnička, workoholička, adoptivní matka malé Lakshmi, manželka úžasného chlapa...dokud se u ní nezačala projevovat nevyléčitelná Huntingtonova choroba, která jí postupně devastuje tělo, paměť i osobnost...a teď jí zbývá posledních pět dnů do dobrovolného odchodu z tohoto světa, dokud jí ještě zbývá trocha důstojnosti a je schopná to sama dokázat...
Scott je učitel, který si spolu se svou ženou bere do pěstounské péče malého bratra svého bývalého nadějného žáka, ovšem jen na dobu jednoho roku, kdy matka obou chlapců pobývá ve vězení...Matka chlapců se vrací z výkonu trestu a Scott má posledních pět dnů, které chce co nejlépe s chlapcem strávit...ale vše se dost zkomplikuje...
Skvělá kniha. Dějová linka se Scottem mě tolik nebavila, ale příběh Mary vynikající. Myšlenkové pochody nevyléčitelně nemocné ženy, všechny i "nechutné" detaily provázející tuto nemoc, dilemata, zda víc ublíží/prospěje svým blízkým svým dobrovolným odchodem ze života, dokud z ní není úplná troska odkázaná na pomoc ostatních....Zanechala ve mě velký dojem a spoustu zamyšlení. Bohužel je v knize dost překlepů a sem tam nějaká ta chyba, což mě vždycky dokáže naštvat. Žádná kniha si to nezaslouží a tato určitě ne.
Ako tak čítam komentáre, všetci boli nadšení. Ja som knihu ale ledva dočítala. Mám silné podozrenie ze za to môže slovenský preklad. Neviem to presne popísať, ale moje pocity boli že som sa nevedela vzit do scény, neverila som postavám to co robia alebo hovoria. Takže samotnú podstatu knihy, dva smutne príbehy, som absolútne nevnímala a koniec som len prebehla aby som vedela ako to skončí.
Na prvotinu naprosto brilantně napsané. Četla jsem v MHD a tekly mi slzy, to už se mi dlouho nestalo. Silný příběh. Nedovedu si vůbec představit, jaké to musí být žít a umírat s touto nemocí. Druhý příběh sice nebyl tak smutný, ale i ten měl velmi silný emoční náboj. Na tuhle knihu jen tak nezapomenu
Smutné, miestami dosť silné. Musí byť hrozné, keď človek stráca kontrolu nad vlastným telom a uvedomuje si, že jedného dňa bude úplne odkázaný na iných a príde o všetku svoju dôstojnosť. Neviem si to ani predstaviť a určite to nikdy nechcem zažiť.
Druhá linka príbehu tiež nebola ktovieako veselá, ale dáva človeku nádej, že ešte žijú aj dobrí ľudia.
Málokdo si umí představit jak by se zachoval po zjištění, že jeho život skončí mnohem dřív než si myslel a plánoval, a to způsobem člověku nedůstojným a působícím trápení i jeho blízkým - Mara, hrdinka této části příběhu, to dokázala řešit dobrovolným odchodem ze života. Druhá linie příběhu, problém adopce dítěte, s níž tak úplně nesouhlasí těhotná manželka učitele a trenéra Scotta. Tento případ skončil happy endem.
(SPOILER) Ufff, tak tady po přečtení nějak nemám slov... Strašně smutný příběh, konec jsem celý probrečela. Něčím podobným jsem si sama prošla, s mou maminkou. A právě proto, že vím, že přemýšlela nad tím samým a chtěla ukončit to trápení jak sobě, tak i nám všem, jsem ten příběh procítila asi o dost víc, než bych si teď sama přála. Nelituji, že jsem tuhle knížku dočetla, ale budu ji teď muset trochu rozdýchat. Nedovedu si představit tu odvahu a sílu, jakou člověk musí mít, aby tohle zvládl. Moje maminka to nedokázala. Byla jsem za to šťastná, šťastná za ten čas navíc, ale protože vím, jak strašně moc trpěla, pochopila bych to. Spousta lidí, rodin, si stejný příběh právě teď třeba zažívá, spousta už ho zažila a ještě bohužel spousta i zažije. Je to něco, co bych si moc přála, aby k tomu životu vůbec nepatřilo, ale patří. No dostalo mě to. Je mi teď po dočtení strašně smutno a přemýšlím nad tím, co bych na Mařině místě ještě udělala já. Trápilo by mě to "nedokončené". Nikdy u svých komentářů nedělám takovýhle spoiler, ale tady tak nějak nevím, jak to vyjádřit jinak. Příběh Scotta pro mě byl alespoň převážnou část knihy takovým odlehčením. I když byl i ten smutný a zažívat něco takového určitě není jednoduché. Ale ta láska Scotta vůči naprosto cizímu dítěti mi zaslepovala šrámy na duši způsobené čtením příběhu Mary. Asi to byl i autorčin záměr, alespoň tak mi to přijde. Tuto knihu doporučuji spíš silnějším povahám, já sama nevím, jak dneska usnu. Je procítěná, na jednu stranu krásná, ale na tu druhou až příliš bolestná.
(SPOILER)
Tahle knížka vás rozhodně nenechá chladnými. Zadržovala jsem slzy, seč jsem jen mohla, ale ten pocit, že vám puká srdce, že vám ty slzy vytečou snad ušima, nepotlačíte. Stejně tak, jako je knížka netradiční svými příběhy, tak určitě bude netradiční i přemýšlení čtenářů po přečtení.
Na autorčinu prvotinu je to opravdu perfektní tvorba. Kniha se velmi lehce četla, příběhy plynuly i přes náročnost tématu, pomohly k tomu i dělení do dnů a celkem krátké kapitoly.
Na druhou stranu jsem přemýšlela, jak se mi teď neustále do ruky dostávají knihy, jejichž hlavní hrdinové jsou nesnesitelní lidé. A opravdu ne, tady neuvažuji nad HD a změnami, které Maru provázely. Mara byla přesně ten typ člověka, který potřebuje mít vše pod kontrolou, vše zvládat sama, jako by nestačilo, že se jí daří v kariéře, jako by chtěla víc. A možná opravdu platí, že se štěstí jednoho dne vyčerpá. Přemýšlela jsem, jestli právě některé nemoci, které jsou zakódované v našich genech, nepředurčují povahu a velikost ega k tomu, aby vše stihl, než nastane čas. A pak, když to přijde, vezme člověku přesně to, co je pro něj v životě nejdůležitější. V případě Mary kontrolu nad tím základním, jejím tělem. Mara měla neskutečné ego a hodně mi v knize vadilo. Navíc některé situace, které se snažila před manželem utajit, by v reálu snad ani nešly - měla nehodu v autě, ale o tom se nemluvilo, kam se to auto podělo? Navíc ji přepadaly podivné záchvatovité stavy jen pokud byla sama, nikdy ne před rodinou a věřím, že zrovna tohle musel by stresový faktor. To samé inkontinence. Asi bych tam našla i více chyb. Mara nenáviděla své měnící se tělo a mne mrzelo, že to nepřijala, byla proti němu, proto to měla tak těžké.
Co se týká příběhu Scotta a Laurie. Nevím, jak to chodí s péčí o dítě v tamním státě, o tom, komu bude svěřeno apod., ale očekávám, že zas tak jednoduché to není. Vztah Scotta s Curtisem byl nádherný, zato Laurie ... Těžko uvěřit, že po všech jejich pocitech, by v závěru knihy takhle obrátila. Scottem manipulovala a on vypadal jako totální ňouma. No, ale skončilo to, jak to skončilo.
Musím říct, že na začátku knihy jsem si říkala, ne, autorka přece nemůže nechat hlavní hrdinku udělat to. A ejhle, fakt může. Překvapilo mne to. Dávám palec nahoru Harrymu, ten byl skvělý.
Protože byla kniha tak těžká, smutná, celkem jsem se těšila, až dočtu. Určitě mi bude ještě dlouhou dobu šrotovat v hlavě. A jsem ráda, že jsem se díky ní dozvěděla více o HD. I když jsem měla určitý názor na povahy osob v knize, tak dávám plný počet hvězdiček, knížka si to zaslouží.
5 dní. Zvažoval jsem jak ji ohodnotit. Možná jsem měl vysoké nároky, možná jsem čekal od knihy víc. Dva příběhy, přičemž silnější se mi zdál ten o adopci, než o nemoci a smrti. Nedá mi, než tuhle knihu porovnat např. se "Stále jsem to já" nebo s knihou "Nebe je naše", které mě donutily ronit velké slzy, ale u Pěti dnů, jen malý knedlíček v krku. Škoda, potenciál to mělo.
Na tuto knihu jsem narazil náhodou, díky mým přátelům na DK, děkuji vám. Kniha Pět dní se mi velmi líbila, i když téma je to dost smutné. Mara a Tom a Scott a Laurie, to jsou dvě manželství, kterým zbývá pět dní do zásadního rozhodnutí, do zásádní změny života. Mara má Huntingtonovu chorobu, která ji zabíjí a má plán, že až nemoc hodně postoupí, nebude chtít být na obtíž své rodině a přátelům a hlavně dcerce a manželovi. Scott a Laurie mají rovněž pět dní, kdy budou muset vracet pravé matce jejího syna Curtise, o kterého se starali, když byla jeho pravá matka ve vězení. I když jsem se zájmem četl příběhy obou partnerství, linie s Marou a Tomem byla mému srdci bližší. Taky Harry byl sympaťák. Kniha je to velmi povedená. I když pojednává o smutku, její poselství je také pozitivní a poučné. Děláme často z prkotin velbloudy a trápíme se pro zbytečnosti, které vůbec nejsou důležité, místo abychom byli vděční za život jako takový, za lásku, kterou můžeme dávat, ale i kterou denně dostáváme a bereme to jako samozřejmost, což ovšem samozřejmé není. Nechci spoilerovat a proto nic neprozradím, ale tato kniha se dotkla mého srdce, mojí duše a proto ji doporučuji všem čtenářům a čtenářkám. Je to kniha, která dokáže nabudit emoce a hlavně zaujmout svým poselstvím. Paní autorce děkuji za skvělý počin. Jednoznačně pět hvězd.
Dva paralelní příběhy. Mara a Scott, pět dní do fatálního rozhodnutí. Emotivní, krásná, ale i smutná kniha, moc se mi líbila.
Knížka mě jako matku čtyřletého (Laks) a osmiletého (Curtis) samozřejmě rozcupovala na kousky... Ale nemůžu si pomoct, přišlo mi to celé trochu prvoplánové... A i když mě závěr příběhu Scota a Curtise potěšil, tak jsem mu nějak nevěřila.
Víc náročných témat už se do knihy snad ani vejít nemohlo - adopce, závažná nemoc, sebevražda, opatrovnictví, alkoholismus, ... Opravdu kniha nabitá emocemi.
V první části mně dalo docela zabrat se do knihy začíst, přišlo mi, že je tam zbytečně moc popisných a nic neříkajících pasáží, ale pak to stálo za to. Dalo by se ještě další hodiny přemýšlet nad tím, zda se Mara rozhodla správně, měla na to právo? Kniha by však mohla mít i pokračování, co bylo po tom, jak na tuto skutečnost zareagoval Tom, Laks, Mařiny rodiče, Ty Pani, ... Odpustili jí, smířili se s tím, pochopili,... A co Skott, dozvěděl se někdy, proč mu LaksMáma neodpovídá?
Opravdu hodně náročný příběh, který zanechal mnoho nezodpovězených otázek, o kterých může čtenář jen přemýšlet. Ještě, že Skottův příběh dopadl šťastně a nejlépe jak mohl.
Knížka mě zaujala, koupila jsem ji kdysi v Levných knihách. Celou dobu jsem prožívala 5 dní Mary a čekala, jak vše dopadne, ale víc mě zaujal příběh Scotta a malého Curtise. Knížka určitě stojí za přečtení :)
Když jsem se do tohoto příběhu pouštěl, měl jsem trochu obavy, aby nešlo o jakousi nasládlou červenou knihovnu, popř. v lepším případě o román pro ženy. A když jsem si teď přečetl všechny komentáře, jako by se mi to potvrzovalo - jsem první muž, který to komentuje, takže to zjevně je "ženský román".
Ale nic, i chlap se rád dojme a tento román má opravdu dobrou úroveň. Čtivý příběh dvou hlavních osob, který se prolíná vlastně pouze virtuálně, přičemž osudy obou jsou tolik odlišné, je propojen přímo geniálně; číst je odděleně by z toho dělalo opravdu sladkobolné příběhy, kombinace je povyšuje neskutečně a činí z nich skutečné dílo. Je to opravdu "román pro ženy", ale román stylu, jaký sluší právě kvalitním ženským autorkám, neboť žádný muž by nic takového napsat nedokázal. Román skutečně obohacující. I tu hrubší část lidské populace.
A přes smutný závěr jedné z postav (kterou právě vyvažuje postava druhá), je dílo neobyčejně optimistické a radostné.
Od začátku me kniha zaujala. Krásně se četla. Moc se mi líbily oba příběhy a několikrát jsem se pozastavila nad tím, že vůbec nevím jak bych situaci řešila nebo třeba i na ní reagovala kdybych byla rodinným příslušníkem, kterého se situace také týká.
Je mi přišlo, že konec zůstal neukonečný. Ano, u Scotta to byl happy end. Ale chybí mi pokračování Toma a Laks.
Za uklidňující obálkou se skrývá bolestný příběh ženy, která se musí poprat s nemocí, jenž ji nedává moc na výběr...
I když jsem věděla, jak nejspíš příběh skončí, pořád jsem doufala, že se stane zázrak nebo se to v poslední chvíli změní...
Detaily choroby, které Mara do detailů popisovala jsou neskutečně trýznivé. Musím se však přiznat, že příběh Scotta mě takřka nezajímal a byl pro mě rušivým elementem.
Uvítala bych, kdyby byl pouze celý o Maře.