Pátá minuta je o nás
Klára Pospíšilová , Eva Pospíšilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459417/bmid_pata-minuta-je-o-nas-4hk-459417.jpg
5
267
267
Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí! Ethan má rád vysoké budovy, lezení na staré balkóny, šplhání na místa, odkud je vidět celý svět. V moře nemá důvěru, protože v něm něco důležitého ztratil. Dost možná by se s tím dokázal vyrovnat snáz, kdyby tu nebyla matka, která volá uprostřed noci, otec, který nemá tušení, jak s ním mluvit, a jedny zavřené dveře, kterým se Ethan obloukem vyhýbá. Kai moře miluje. Plave k bójce, ačkoli slíbil, že už to neudělá, noří se do vody a počítá. Hledá svůj osobní rekord. Je to o tolik lepší, než se hnát v plaveckém bazénu za vítězstvím, než házet na basketbalovém hřišti na koš, než se usmívat a předstírat, že je někdo jiný. Tihle kluci se navzdory okolnostem sblíží, najdou smysl v půlnočních debatách a v bezcílném potulování městem. Potom se ale úplnou náhodou ocitnou na opačné straně basketbalového hřiště, kde musí odehrát veledůležitý zápas. Zápas o všechno.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle mě totálně zničilo. V tom nejlepším slova smyslu.
Založila jsem si kvůli tomu účet na Databázi knih, protože to potřebuju říct "nahlas".
Jasně, pořád je to trochu guilty pleasure. Jasně, ten příběh v zásadě nenabídl nic světobornýho. Ale záleží na tom? Asi tak... vůbec.
Protože je to neskutečně dobře napsaný - jako vážně, kam se na to hrabou zahraniční young adult LGBT? Nesahaj Pátý minutě ani po kotníky.
Jsem neskutečně ráda, že máme autorky, který tohle umí, vážně UMÍ. Theo Addair je fajn, ale tohle je úplně jiná liga. Postavy jsou výborně propracovaný, jazyk sedl skvěle, prostředí je naprosto uvěřitelný... a jako jo, spoustukrát jsem se na obálce musela ujišťovat, že holky jsou fakt "naše".
Pátá minuta má přesně to TO, kvůli čemu tenhle žánr a tenhle typ příběhů zbožňujeme a nikdo ještě pořádně nepřišel na to proč.
Tak tohle... bylo neskutečný. Mám pocit, že to mělo všechno, co mám v knihách ráda. Výbornou slow-burn romantickou linku plnou chemie, noční setkávání plná odhalování strachů a temné minulosti, velká přátelství, vtip a sarkasmus, zkrátka všechno! Ke knížce jsem se dostala úplnou náhodou díky kamarádce a nemohla bych být vděčnější. Líbil se mi ten surově realistický, ale přitom odlehčený styl psaní, práce s emocemi byla neskutečně dobrá a o bravůrním popsání atmosféry se snad ani nemusím zmiňovat. Děkuju za to! A nutně potřebuju, aby autorkám vyšly i další knížky.
Je to naprosto nádherná, čtivá, lehce napsaná knížka, která plyne úžasně. Děj ubíhá plynule a dozvídáte se emoce, pocity obou postav!
Musím říct, že jsem se nemohla odtrhnout. Nemohla jsem přestat číst!
Delší recenzi mám na svém ig.
Na dvojici autorek jsem pod pseudonymem Szabi narazila asi před rokem na Wattpadu díky povídce Ve tři po škole. Tehdy mě nadchlo nejen to, že někdo v českém literárním prostředí píše seriózní LGBT literaturu pro mládež, což je sám o sobě v českém prostředí lví podíl k všeobecné osvětě tohoto tématu...to nejlepší na té povídce ale bylo pravděpodobně to, co se paradoxně LGBT vlastně netýkalo. Psychologie postav.
Když jsem se dozvěděla, že vyjde Pátá minuta knižně, ani na chvíli jsem neváhala s koupí, i přesto, že jsem tenhle konkrétní příběh nečetla. Prostě jsem podle Ve tři ve škole věděla, že tyhle dvě holky umí psát a i kdyby se rozhodly vydat svůj nákupní seznam, bude to velká paráda (P.S. pokud máte v plánu vydat nákupní seznam, dejte prosím vědět, kde si ho můžu předplatit). A nezklamala jsem se ani v nejmenším. Postavy měl opět skvěle vymyšlené pozadí (a teď tím nemyslím to tělesné, i když myslím, že tohle je jedna z věcí, kterou by kluci určitě na sobě navzájem také ocenili). Každý z nich má minulost, své vlastní démony i to, co je drží nad vodou - v Kaiově případě hlavně pod ní... Interakce mezi nimi je v dokonalé vyváženosti - tu hravá, tam zase vážná, špičkování se střídá s filozofováním. Na téhle knížce je úžasné, že si ji užijete, i když už stojíte mimo cílovou skupinu, a přesto zůstává dostatečně nekomplikovaná, aby si ji s chutí přečetl i člověk mnohem mladší... Je to taková ta kniha, se kterou rostete. Dovedu si představit, že si ji přečte nějaký patnáctiletý klučina nebo holka, kteří se hledají a zjišťují, že by s nimi mohlo být taky "něco jinak". Užijí si příběh, budou Kaiovi s Ethanem držet palce, a po přečtení v nich zůstane pocit, že s nimi není nic špatně. A až knihu otevřou za dalších deset let, najdou v ní ještě mnohem větší potěšení, něco hlubšího, co v nich zanechá takový dojem, že ve čtyři ráno dočtou poslední řádku a nebudou moci usnout, protože budou mít pocit, že četli něco skutečného.
Za posledních pět let jsem takový pocit u knihy nezažila, přestože - nebo možná právě protože - jsem literaturu vystudovala, živí mě a čtu prakticky pořád. S hlubokou úctou před tímhle knižním debutem smekám.
Co bych tak mohla říct... Je to jedna z nejlepších knížek napříč žánrů, stylem, postavami...
Vážím si Páté minuty ještě víc, než před dvěma roky. Nemyslela jsem si, že mě tolik zasáhne, ale stalo se. Každá věta, situace se do mne zaryly a já přestala na chvíli dýchat. Tohle se nečte, tohle se prožívá každou vteřinu, minutu, hodinu... Na začátku jsem si musela dělat pauzy, bylo to jako se vrátit domů, kde jsem vyrůstala a to místo je zároveň stejné a neznámé.
Neumím tenhle příběh shrnout jednou větou, mohla bych mluvit pořád a pořád, jaké to je atd. Proto raději už jen napíšu: přečtěte si to! :)
Tuhle knihu jsem četla už alespoň 5x a určitě ještě mockrát budu. Tenhle příběh má v sobě snad úplně všechno a já se nebojím říct, že je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Tahle kniha se mnou byla když mi nebylo nejlíp, a tak moc mi přirostla k srdci, že když jsem se zhruba před měsícem dozvěděla že vyjde, jakože fakt vyjde a já ji budu moct mít i fyzicky, tak jsem byla tak upřímně šťastná.
A dneska je ten den kdy oficiálně vychází a já se těším až mi dorazí a já budu mít Ethana s Kaiem u sebe.
Nejsem si jistá, jestli zvládnu do pár slov vepsat to, co pro mě tahle kniha znamená. Je to emocionální bouře, i pohlazení po duši. Je to o nás. O nás všech.
Nedokážu napsat více, než je tohle je moje naprostá TOPka, miluju tu knihu a moc ráda se k ní vracím.
Anotace by se dala napsat i jinak.
Kai a Ethan, jeden se zdá být zlomený ale není, druhý je zlomený ale nezdá se. Můžou najít cestu k sobě a.. k sobě ?
Stejně jako můžete odfouknout prach z drobného papírového jeřába, a vidět jak je krásný, můžete odfouknout prach i z člověka. Tenhle příběh je o lásce, o lásce, která může přijít nečekaně a rozeznít se tak hlasitě, že přehluší vše ostatní. O lásce, která zároveň hojí i zraňuje, a o lásce která může přinést vytoužený klid.
Kdybych tenhle komentář psal při čtení prvních 100 stran, byla by má první výtka, že jsou oba hlavní hrdinové neskutečně nesympatičtí. Z téhle výtky se ale s každou další stránkou stávala přednost. Autorky totiž umí ukázat jak vnímáte člověka než ho poznáte a pak tak skvěle popsat jeho pozadí, minulost a duši, že všechno pochopíte a postavy si zamilujete. A tak jediná výtka, která přetrvává, je přehršel slov a nepřehlednost když se na scéně potká více postav. Měl jsem pak problém zorientovat se v tom kdo co říká.
Nakonec je to teda jenom jedna výtka. Co naopak autorky umí neskutečně skvěle jsou popisy pocitů, atmosféry a myšlenek. Naprosto úžasně vás propojí s postavami a donutí vás prožívat vše s nimi a cítit vše až do zešílení. Mohl bych se rozepsat mnohem víc, ale nemám tady tolik prostoru, tak řeknu jen, že opravdu stojí za přečtení. Chci vás na ní opravdu nalákat.
Chcete se rozněžnit, rozčílit, zamilovat, bát, doufat, snít, radovat a těšit ? Tak si přečtěte Pátou minutu.
A já moc děkuju Evě a Kláře za poslání nádherného příběhu, který semnou zůstane ještě dlouho.