Pátá roční doba
Zdeněk Volný
Příběh o lidech, kteří kradou drahé kovy v továrně na výrobu a zpracování mědi, je v románu Pátá roční doba zdrojem bohatých významů. Prostřednictvím hrdiny, mladého inženýra metalurga, totiž autor zvažuje široký okruh civilizačních problémů. Odraz moderních poznatků z oblasti vědy, průmyslu a ekologie proniká do struktury textu nejen ve formě četných digresí, ale ovlivňuje také celkové ladění a atmosféru děje. Próza jako by připomínala kubistický portrét, na němž první pohled bez námahy rozezná zobrazovanou tvář, avšak teprve soustředěnější vnímání odhalí hodinářsky jemnou montáž časových rovin a vynalézavou obrazovou výstavbu. Řešením etických otázek autor navazuje na svou novelu Den neposkvrněného srdce a spřádá metaforu o vztahu dobra a zla v člověku. Kresba na obálce a v textu Josef Velčovský. Vydání první.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1985 | Hledání budoucího času |
1989 | Oko Chiméry |
1995 | Dračí dny |
1999 | Toulky minulostí světa 1 |
1996 | Vesmír je lotosový květ |
Obrovský průmyslový kolos na výrobu a zpracování mědi sice využívá nejmodernějších poznatků z oblasti vědy, technologie, strategického plánování, řízení procesů, ale i ekologie a bezpečnosti práce, přesto jsou to pořád lidé se svými klady i zápory, kteří dávají do pohybu jak stroje, tak události. Někdy jsou bohužel jimi semleti a jako trosky vyvrženi mimo živoucí prostor továrny, vyděleni z davu a ponecháni napospas životu. Zdeněk Volný ve svém románě nepátrá jen po zlodějích, kteří využívají povolené tolerance při zpracování surového materiálu k vlastnímu obohacení, ale i po promlčených tajemstvích vzájemných vztahů, jež skončily tragicky. Zprvu je jeho sonda do života mladého metalurga Petra Radimce kostrbatá až hrůza, dialogy matoucí a všechno se to jako roztavená ruda přelévá zprava doleva, aniž by v tom člověk viděl něco více, než jen plýtvání slovy. Postupem času si naštěstí společně s autorem vyjasňujeme situaci a navazujeme nit vyprávění tak, aby se z toho oslnivého civilizačního a etického oparu vydělila jasná linie poznání, směřující ke svému cíli. Trochu umazané a zamlžené, ale číst se to dá.