Patnáctiletý kapitán
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/65968/bmid_patnactilety-kapitan-64c419889e453.png
4
860
860
Dobrodružné putování cestujících do Ameriky na malé lodi, která ztratí kapitána a vedení se ujímá patnáctiletý plavčík.
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1953 , Mladá frontaOriginální název:
Un capitaine de quinze ans, 1878
více info...
Přidat komentář
Asi ve 2-3.tride ZS je meli v cestine vetu na doplnovani i/y..Nekteri lide sb-i/y-raji knihy J. Verna. A ja si rikal: kdo to je???
A pak to prislo.. Prazdniny u babicky.. Doba bezinternetova, beztelefonova, bezpocitacova (moderni reci: Doba kamena 2.) a narazil jsem na tuhle knihu v knihovne... Zvedavost mi nedala, otevrel jsem to a zacal cist prvni radky... Stranky, kapitoly a nemohl jsem se odtrhnout... A vlastne do ted me to moc nepustilo... Knih mam ve sbirce uz nejakych par desitek a v prubehu casu se k nim poruznu vracim.
Dilo pana mistra.
Tak jsem si konečně přečetl patnáctiletého kapitána. V dětství jsem Verneovky hltal ,ale táhle kniha šla nějak mimo mě a nechával jsem si ji na příště.
Velmi dobrá kniha plná dobrodružství a odvahy. Příběh mě bavil a koukal jsem, jak je příběh chvílemi drsný. Knihu řadím k jedné z nejlepších ,které Verne napsal.
TICHÝ OCEÁN/AFRIKA. Moja obľúbená Afrika. Aj keď tentokrát vo veľmi surovom vydaní. Detailné popisy zla, páchaného na otrokoch, sú fakt len pre silné žalúdky. 15 - ročný chlapec, taký dokonalý, že by u nás z fleku mohol robiť predsedu vlády, síce vyzerá ako nadsázka, ale veď je to len kniha. A výborná! Opäť som si užil putovanie čiernym kontinentom ako pri Piatich týždňoch v balóne či Barsacovi. Nádhera za 95 %.
Nádherná klasika, která ani nepotřebuje představovat. Knihy a příběhy v nich neuvěřitelným kouzlem čtenáře vtáhnou a laskavě pohladí. Moc hezké vzpomínkové a krásné.
Jedna z nejlepších Verneovek. Patnáctiletý plavčík Dick se musí stát po neštěstí ostatních námořníků kapitánem velrybářského škuneru. Povinnost přečtení pro každého správného dobrodruha/dobrodružku. Howgh.
Prvních sto stran nebylo příliš záživných, ale naturistický popis otrokářství byl strhující, od knihy jsem se v této části nemohl odtrhnout.
Jediná verneovka, ktorú som doposiaľ prečítal. Akosi som nikdy nemal potrebu ich čítať. Spomienkami malého chlapca viem povedať len toľko, že kniha ma vtedy pohltila. Vtedy som neriešil nejaké hlbšie dojmy, zaujímal ma len príbeh a ten bol skvelý.
Tahle kniha mě hodně oslovila už na začátku jelikož jsem se chtěla dostat do světa mořeplavců a záhad. Dick Sand je neskutečně odvážný kluk, rychle jsem si ho oblíbila i s celou jeho posádkou. Jsem opravdu ráda že jsem na tuhle knihu přišla a kdyby to bylo možné tak bych si ji přečetla znovu poprvé
Patnáctiletý kapitán a Poklad na ostrově - dvě knížky, které jsem sice přečetla poprvé už někdy v patnácti letech, ale přání dostat se TAM, do těch krajů, kde se odehrává jejich děj, to mě neopustilo po celý život.
Knihu jsem četl poprvé. Je to již třetí přečtená Verneovka během čtyř dnů a pořád mne to bavilo. To mi jen potvrzuje, že pan Verne byl jedním z nejlepších spisovatelů pro děti (i dospělé).
Kniha má dvě části, putování po moři a po souši. Především v té druhé autor poukázal na hrůzy, které se v té době děly v Africe. Osobně vyznávám rovnost a právo na spokojený život všech slušných a poctivých lidí (pozor na některé šílenosti hlásané dnes). Trpěl jsem při líčení utrpení otroků. Malou výtku mám jen k několika delším (pro Verna typickým) „vzdělávacím“ kapitolám z konce knihy. Tam se také nakupilo až příliš šťastných a neuvěřitelných náhod. Ovšem není to literatura faktu a jako dobrodružné vyprávění knihu vřele doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.
Tato kniha mě překvapila v mnoha ohledech. Že bude čtivá, to mi bylo jasné. Že se octnu ve všemožných koutech světa a prožiji spolu s hlavními hrdiny nesčetná dobrodružství, to se také dalo čekat. Samozřejmě jsem na začátku uhodla i to, kdo je onen patnáctiletý kapitán, co se asi stane při lovu plejtváka s kapitánem a posádkou lodi a tušila jsem také, že se hrdinové dostali až do Afriky, ovšem při podrobném popisu krajiny pod štítkem "Jižní Amerika" jsem se i já nechala trochu zmást (ach, ten zlotřilý Harris!).
Ale v knize bylo mnohem víc, než jsem si od autora dokázala představit. Mezi hlavními postavami vystupovali černoši, sirotek, žena a pes. Bylo odsuzováno otroctví, bylo poukazováno na rovnost všech ras a na nespravedlnost a krutost panující právě v Africe. Právě všechny tyhle "pokrokové myšlenky" mě přesvědčily o kvalitách románu - protože zkrátka zeměpisné, přírodovědné a další dobrodružné popisy sice mohou být zajímavé, ale pokud prožíváte tato dobrodružství pohledem špatných (a špatně smýšlejících) charakterů, nemá to cenu.
A teď už, proč jsem se rozhodla knihu zařadit do čtenářské výzvy k tématu "Kniha, v jejímž prostředí bych se nechtěla ocitnout". Důvodů bylo mnoho.
1) Nevím, jestli bych se za tehdejších podmínek vypravila na zaoceánskou plavbu lodí, navíc lodí nákladní. Nechtěla bych se navíc na takové lodi octnout bez zkušené posádky a kapitána, prožít bouři a omylem podplout Jižní Ameriku.
2) Nechtěla bych se ocitnout v dobách, kdy fungovalo otroctví, nechtěla bych být v jeho jakémsi krutém centru. Navíc do Afriky bych se kvůli četným možnostem nemocí možná neodvážila ani dnes (to nemyslím nijak špatně, prostě mi asi tropické prostředí a safari stačí prožít skrz dokumenty na BBC).
3) Brr, nechtěla bych před tropickým deštěm muset hledat úkryt v obrovském mraveništi! (Které sice bylo opuštěné, ale stejně bych tam asi umřela úzkostí.)
4) Samozřejmě bych nezvládla vůbec ta dobrodružství, ty dlouhé vyčerpávající pochody, klima, asi bych ani nechtěla muset jíst kobylky a papyrus a bojovat v podstatě každou chvíli o svůj život. Jsem holt pohodlný člověk.
5) Hodně děsivé byly popisy toho, jak se zacházelo s otroky, jak se obětovali ženy a pak byly pomalu topeny na dně řeky... Obecně mě v této knize hodně překvapilo, jak kruté a realistické popisy v ní byly. Od verneovky jsem čekala, že všechno dobře dopadne a hrdinové se nakonec šťastně sejdou. Že "nepoteče tolik krve".
Knihu doporučuji, byť to místy není moc veselé čtení, spíš člověku běhá mráz po zádech. :)
Klasika, která mě v různých audio podobách navštěvovala od chlapeckých let. Teď v dospělosti jsem musel sáhnout po plně verzi a rikam na rovinu, že mě kniha opět velmi potěšila. Mladý kapitán a jeho ryzi charakter je prostě ztělesněním všeho toho sociálního pokroku o ktery Vernovi v tomhle díle jde. Na tehdejší dobu velice odvážné myšlenky, rasová rovnost a odsouzení otroctvi, stylizace Dicka do ubohého pohozeného sirotka, z něhož lze i navzdory nejnižšímu třídnímu původu vychovat srdečnou a ušlechtilou bytost. Na tehdejší dobu naprosto sokujici myšlenky! Je vidět že nejenom v technice uměl pan Verne předvídat budoucnost! Na závěr románu mě velmi pobava perlička...jak se Tom a jeho synové přidali na ceste k "poctivým lovcům slonoviny". ???? Haleluja, je skvěle se vrátit zpět v čase.
Pěkná dobrodružná kniha, četla jsem ji v dětství a bavila mě. Je více realistická než jiné Verneovky, takže ne tak typická pro autora.
Verne uměl dobře psát, jeho knihy jsem dříve doslova hltala. Patnáctiletý kapitán je jedna z jeho nejlepších a doufám, že až moje vnučky dorostou, také si ke knize najdou cestu.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství Afrika mořeplavba lodě otroctví napětí dospívání dobrodružství otroci odvaha krutost světová literaturaAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Vzpomínka na dětství.