Patnáctiletý kapitán
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96851/bmid_patnactilety-kapitan-LJ8-96851.png
4
849
849
Příběh patnáctiletého plavčíka americké velrybářské lodi Poutník Dicka Sanda o jeho strastiplné pouti nejdříve na lodi a posléze Afrikou je znám z mnoha vydání a adaptací. Vedle poučení z entomologie, námořnictví a přírodopisu Afriky poukazuje román na hrůzy obchodu s otroky v druhé polovině 19. století a vyzdvihuje statečnost a odvahu mladých lidí.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1941 , Josef R. VilímekOriginální název:
Un capitaine de quinze ans, 1878
více info...
Přidat komentář
Kniha mě naprosto uchvátila, nemohla jsem ji prostě odložit. Já jsem docela flegmatik, takže mě popis otrokářských praktik a obrázek uříznutých rukou nijak nevykolejil, ale rozhodně to není tak, že bych k tomuto tématu byla lhostejná, to ne, člověku je líto Nan ale pak daleko víc osob, které toto skutečně zaplatily životem.
Začínám mít jen jedinou starost a totiž čím více verneovek má člověk za sebou, tím více je schopen předvídat děj a spát celého příběhu. Nakonec to ale nic upírá na velikosti člověka, který měl tak úžasnou fantazii a dokázal vymyslet příběhy, které v té době, byli pouhou scifi.
Postupem času je pro mě i těžší knihy hodnotit, pořád se k nim vracím a říkám si je to jasných 5 hvěz, ale tahle kniha mi přišla o stupeň lepší než druhá a naopak. Zároveň se omluvám, že toho není úplně hodnocení knihy, u těhto knih ho ovšem musí každý udělat sám.
V první polovině knihy jsem byla nadšená, že jsem po této knize sáhla, opravdu byla napínavá a moc mne bavila. (myslím do části, než zjistili, že jsou v Angole) Poté se ta kniha pro mně zvrhla.. Knihu čtu před spaním a možná, že je to moje chyba, že mne moc zaskočily ty ruce na zemi, které objevili Dick Sand s Tomem, ale potom jsem už nechtěla pokračovat dál... (než v té čtivé stránce mne zaskočil obrázek, kde byly nakresleny...)
Po letech jsem si knihu přečetl znovu. Jako tehdy i teď byla kniha poutavá a poučná zároveň. Popisy otrokářských praktik nebo pohřbu krále stále berou dech. Ne tolik mě již bavila neohroženost Dick Sanda a postava bratrance Benedikta, která mě už spíše provokovala. I tak ale pořad kvalita na to, jak staré to je.
Tentokrát nám autor utekl z oblasti sci-fi, a též nás nebombarduje takovým množstvím faktografického materiálu. Jedná se spíše o dobrodružný cestopis (Děti kapitána Granta, Cesta kolem světa za 80 dní, ...) se sociálními prvky. Poněkud mi vadí, že veškeré hrdinské skutky sebral hlavnímu hrdinovi a nechal je uskutečnit všemi ostatními. Ačkoli jeden hrdinský skutek, možná ten největší, mu přeci jen ponechal: přes všechna protivenství zůstat slušným člověkem. Kdosi níže si postěžoval, že jej verneovky neberou, neboť je už 27 let stár. No, já miluji verneovky stále pro jejich jednoduchou přímočarou fantazii, pro jejich svým způsobem naučnou hodnotu, pro jejich důraz na rozlišení dobra a zla, ale především asi proto, že lidský věk nepočítám podle kalendáře. Pokud by to někoho zajímalo, o čemž silně pochybuju, pak jsem 65 let mlád. Knihu, jako asi autorovy všechny, doporučuju.
Další ,,verneovka,, co nezklamala. Děj parádně frčí a je napsán napínavě a poutavě. Moc mě bavila
Jedna z celkem mála verneovek kterou jsem přečetla od A do Z a každopádně tak strhující a čtivá, že si vůbec nezasloužila nějaké "přežvýkávání" pro současnou mládež. To může být užitečné třeba pro takový Tajemný hrad v Karpatech nebo dokonce i Cestu kolem světa (...), ale tady je převyprávěná verze naprosto zbytečná. Spíš myslím, že se tím čtenář jen ochudí.
Jedna z verneovek, které se mi v dětství nejvíc zadřely pod kůži. A to díky napínavému a drsnému příběhu, odehrávajícím se převážně v rovníkové Africe a točícím se kolem otrokářství. Jako obvykle je to dost popisné, ale z pasáží zabývajících se otrokářstvím mrazí.
Společně s Dva roky prázdnin moje nejoblíbenější a asi i nejlepší Verneovka. Jules se vykašlal na vynálezy, dokonalé děti - i když i tady máme hned hlavního hrdinu toho nejvíc dokonalého ale to překousnu - a rozjel monumentální baladu o rasismu a otrokářství. A to ve velkým stylu. Má to klasické mouchy všech Verneovek a proto je to tak úžasná kniha vonící historií a tentokrát i pořádná sociální sonda. Četl jsem to poprvé jako třináctiletý a tahle kniha je jeden z důvodů proč jsem se považoval za mnohem moudřejšího, než moji vrstevníci. A vlastně jsem moudřejší byl. Díky Verne. Tohle by měla být povinná četba.
9/10
Kto by si bol pomyslel, že pod týmto nevinne vyzerajúcim názvom sa skrýva popis takých hrôz... Nič z toho som o tomto hroznom období poľovačiek na černochov netušila a veľmi ma mrzí, ako strašne krutý vie byť človek k človeku. Praktiky nemcov v Hitlerových koncentračných táboroch sú oproti tomuto zaobchádzaniu s černochmi humánne. Dnešné doby sú takisto poznačené neľudským vraždením tých najmenších, ktorí by mali byť v najväčšom bezpečí práve tam, kde ich nájde krutá smrť - v lonách vlastných matiek.
Druhá nejoblíbenější Vernerovka.
To je vlastně úžasné, když si uvědomím, že knihy nějakého autora si získaly souhrnné označení.
Autor s nekonečnou fantazií a se schopností předávat dobrodružství dalším a dalším generacím.
Zajímalo by mne, jakým způsobem by pracoval a psal v současnosti.
Kolik těch jeho snů se uskutečnilo.
A kolika dětem předal svými knihami vědomí, že je dobré se nevzdávat, že statečnost je hodná obdivu a že přátelství není jen slovo.
Díky, že jeho knihy byly součástí i mého dětství.
Jedna z mých oblíbených od J. Verna. Jako malý hoch, který se na této knize "učil" číst, jsem litoval, že toto dobrodružství nemohu zažívat také. Vlastně jsem si to říkal u každé knihy, kterou jsem od J.V. četl. Rád se k ní někdy vrátím. Ať žije klasika.
Moje nejoblíbenější Verneovka! Jsem z ní nadšená už od dětských let, přímo jsem hltala její stránky :-)
Patnáctiletého kapitána jsem jako malý kluk nečet, dostal jsem se k němu až teď, a musím říct, že mě Verne opět nezklamal, ani po letech. Tohle je ta z jeho knih, kde se tolik nesetkáme s výplody jeho fantazie z oboru techniky.
Jak se píše v doslovu k vydání z r. 1989, Verne tuto knihu psal už jako téměř padesátiletý, kdy si mimo jiné za prvé uvědomoval, že obsáhlá pojednání přírodovědecká, zeměpisná i jiná čtenáře poněkud unavují a za druhé po stránce technických vymožeností už nedokázal příběh posunout nikterak moc do nové neskutečnosti. Stvořil tedy příběh víceméně dobrodružně cestopisný s prvky pokroku spíše sociálního, mladý Dick Sand je jakýmsi ztělesněním neuskutěčněných dobrodružných snů autora samotného a celá otázka kolem otrokářství v Africe, která tvoří rámec druhé poloviny příběhu, nebyla v době vzniku knihy žádným dějepisem...
Pro mě to byl krásný návrat do dětských let a na řadě budou jistě další knihy tohoto velikána světové dobrodružné literatury.
Trošku lituju že jsem se k ní nedostala dřív. Stejně byla ale skvělá a napínavá.
V dětství se mi velice líbila a byla to navíc druhá kniha od Verna, kterou jsem přečetl. Dnes už ji hodnotím poněkud střízlivěji, podobně jako další Vernovy knihy jde v podstatě o brakovou literaturu pro děti, ačkoli Verne osobně si ymslel, že píše literaturu faktu. Obsahuje opět jako spousta Verneových knih určité nepřesnosti. Ale přesto si 3 hvězdičky zaslouží.
Jan Vodňanský:
"Totální zkáza knihovny.
karkulčin výstřel varovný.
A v nevěstinci nachytán.
patnáctiletý kapitán."
Když jsem poporostl ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Společně s Pět neděl v balónu, dva roky prázdnin a cesta do středu země nejoblíbenější Verneovka.
Moje druhá nejoblíbenější verneovka. Napínavý příběh, který možná dnes už tolik dětí neosloví, ale moje generace tyto knihy přímo hltala...
Patnáctiletý kapitán mne natolik oslovil, že jsem od knihy nemohla odlepit oči. Hltala jsem to jedním dechem. naprosto geniální dílo Julesa Verna.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.