Pätnásťročný kapitán
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393743/mid_patnastrocny-kapitan-Pd8-393743.jpg
4
846
846
V pätnástich rokoch sa mladý a odvážny Dick Sand stáva kapitánom veľkej námornej lodi a jeho dobrodružstvo sa začína...
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1974 , Mladé letáOriginální název:
Un capitaine de quinze ans, 1878
více info...
Přidat komentář
Prvních sto stran nebylo příliš záživných, ale naturistický popis otrokářství byl strhující, od knihy jsem se v této části nemohl odtrhnout.
Jediná verneovka, ktorú som doposiaľ prečítal. Akosi som nikdy nemal potrebu ich čítať. Spomienkami malého chlapca viem povedať len toľko, že kniha ma vtedy pohltila. Vtedy som neriešil nejaké hlbšie dojmy, zaujímal ma len príbeh a ten bol skvelý.
Tahle kniha mě hodně oslovila už na začátku jelikož jsem se chtěla dostat do světa mořeplavců a záhad. Dick Sand je neskutečně odvážný kluk, rychle jsem si ho oblíbila i s celou jeho posádkou. Jsem opravdu ráda že jsem na tuhle knihu přišla a kdyby to bylo možné tak bych si ji přečetla znovu poprvé
Patnáctiletý kapitán a Poklad na ostrově - dvě knížky, které jsem sice přečetla poprvé už někdy v patnácti letech, ale přání dostat se TAM, do těch krajů, kde se odehrává jejich děj, to mě neopustilo po celý život.
Knihu jsem četl poprvé. Je to již třetí přečtená Verneovka během čtyř dnů a pořád mne to bavilo. To mi jen potvrzuje, že pan Verne byl jedním z nejlepších spisovatelů pro děti (i dospělé).
Kniha má dvě části, putování po moři a po souši. Především v té druhé autor poukázal na hrůzy, které se v té době děly v Africe. Osobně vyznávám rovnost a právo na spokojený život všech slušných a poctivých lidí (pozor na některé šílenosti hlásané dnes). Trpěl jsem při líčení utrpení otroků. Malou výtku mám jen k několika delším (pro Verna typickým) „vzdělávacím“ kapitolám z konce knihy. Tam se také nakupilo až příliš šťastných a neuvěřitelných náhod. Ovšem není to literatura faktu a jako dobrodružné vyprávění knihu vřele doporučuji.
Nanejvýš uspokojivé.
Tato kniha mě překvapila v mnoha ohledech. Že bude čtivá, to mi bylo jasné. Že se octnu ve všemožných koutech světa a prožiji spolu s hlavními hrdiny nesčetná dobrodružství, to se také dalo čekat. Samozřejmě jsem na začátku uhodla i to, kdo je onen patnáctiletý kapitán, co se asi stane při lovu plejtváka s kapitánem a posádkou lodi a tušila jsem také, že se hrdinové dostali až do Afriky, ovšem při podrobném popisu krajiny pod štítkem "Jižní Amerika" jsem se i já nechala trochu zmást (ach, ten zlotřilý Harris!).
Ale v knize bylo mnohem víc, než jsem si od autora dokázala představit. Mezi hlavními postavami vystupovali černoši, sirotek, žena a pes. Bylo odsuzováno otroctví, bylo poukazováno na rovnost všech ras a na nespravedlnost a krutost panující právě v Africe. Právě všechny tyhle "pokrokové myšlenky" mě přesvědčily o kvalitách románu - protože zkrátka zeměpisné, přírodovědné a další dobrodružné popisy sice mohou být zajímavé, ale pokud prožíváte tato dobrodružství pohledem špatných (a špatně smýšlejících) charakterů, nemá to cenu.
A teď už, proč jsem se rozhodla knihu zařadit do čtenářské výzvy k tématu "Kniha, v jejímž prostředí bych se nechtěla ocitnout". Důvodů bylo mnoho.
1) Nevím, jestli bych se za tehdejších podmínek vypravila na zaoceánskou plavbu lodí, navíc lodí nákladní. Nechtěla bych se navíc na takové lodi octnout bez zkušené posádky a kapitána, prožít bouři a omylem podplout Jižní Ameriku.
2) Nechtěla bych se ocitnout v dobách, kdy fungovalo otroctví, nechtěla bych být v jeho jakémsi krutém centru. Navíc do Afriky bych se kvůli četným možnostem nemocí možná neodvážila ani dnes (to nemyslím nijak špatně, prostě mi asi tropické prostředí a safari stačí prožít skrz dokumenty na BBC).
3) Brr, nechtěla bych před tropickým deštěm muset hledat úkryt v obrovském mraveništi! (Které sice bylo opuštěné, ale stejně bych tam asi umřela úzkostí.)
4) Samozřejmě bych nezvládla vůbec ta dobrodružství, ty dlouhé vyčerpávající pochody, klima, asi bych ani nechtěla muset jíst kobylky a papyrus a bojovat v podstatě každou chvíli o svůj život. Jsem holt pohodlný člověk.
5) Hodně děsivé byly popisy toho, jak se zacházelo s otroky, jak se obětovali ženy a pak byly pomalu topeny na dně řeky... Obecně mě v této knize hodně překvapilo, jak kruté a realistické popisy v ní byly. Od verneovky jsem čekala, že všechno dobře dopadne a hrdinové se nakonec šťastně sejdou. Že "nepoteče tolik krve".
Knihu doporučuji, byť to místy není moc veselé čtení, spíš člověku běhá mráz po zádech. :)
Klasika, která mě v různých audio podobách navštěvovala od chlapeckých let. Teď v dospělosti jsem musel sáhnout po plně verzi a rikam na rovinu, že mě kniha opět velmi potěšila. Mladý kapitán a jeho ryzi charakter je prostě ztělesněním všeho toho sociálního pokroku o ktery Vernovi v tomhle díle jde. Na tehdejší dobu velice odvážné myšlenky, rasová rovnost a odsouzení otroctvi, stylizace Dicka do ubohého pohozeného sirotka, z něhož lze i navzdory nejnižšímu třídnímu původu vychovat srdečnou a ušlechtilou bytost. Na tehdejší dobu naprosto sokujici myšlenky! Je vidět že nejenom v technice uměl pan Verne předvídat budoucnost! Na závěr románu mě velmi pobava perlička...jak se Tom a jeho synové přidali na ceste k "poctivým lovcům slonoviny". ???? Haleluja, je skvěle se vrátit zpět v čase.
Pěkná dobrodružná kniha, četla jsem ji v dětství a bavila mě. Je více realistická než jiné Verneovky, takže ne tak typická pro autora.
Verne uměl dobře psát, jeho knihy jsem dříve doslova hltala. Patnáctiletý kapitán je jedna z jeho nejlepších a doufám, že až moje vnučky dorostou, také si ke knize najdou cestu.
Jules Verne je mým velmi oblíbeným autorem, a i přes to, že jsou jeho knihy cíleny především chlapecké mládeži, já je prostě miluju. Verneovky jsou knihy, u kterých se těším, až je jednou budu číst svým dětem :)
Prostě Verne, co dalšího dodat ... Jako dítě jsem je zas tolik nečetla, ale v dospělosti to zdatně doháním a nehodlám s tím přestat. Chystám se na další.
Dosti drsný příběh odehrávající se v subsaharské Africe v době, kdy v těchto končinách ještě nevymizel obchod s otroky. Na druhou stranu čtenář prakticky na každé stránce žasne nad kuráží patnáctiletého hlavního hrdiny.
Výborná kniha pro ty, co s verneovkami začínají. Není tak dlouhá a děj má spád, což je u některých dalších knih s ohledem na dlouhé popisné pasáže trošku problém. Drsné to možná trošku je, ale když vidím, co dnešní děcka sledují v TV a na youtube, přijde mi to naprosto v pohodě.
na to, že je to knížka pro děti mi to přišlo dost kruté a realistické, ale syn (8let) z toho byl nadšen ;-)
Jedna z mých prvních verneovek, které jsem v dětství přečetla, a nechala ve mně celkem výrazné vzpomínky. Už i tenkrát mi ten kluk přišel až příliš kurážný a schopný, zatímco ostatní připodělaní a neschopní (ale OK, u mnoha postav to dejme tomu dávalo smysl, u žen a otroků v té době asi odvaha a rozhodnost nebyla tím, co by se pěstovalo a nosilo). Jak to tak hodnotím zpětně, je to u Vernea jedna z nejvýraznějších charakteristik a výrazně zjednodušujících prvků. Ale když si vzpomenu na svoje dětský okouzlení drsnou zemí a drsnými příběhy (zejména obětováním u domorodců, "ubohá dobrá Nan!")... měla ta knížka velký kouzlo.
Štítky knihy
přátelství Afrika mořeplavba lodě otroctví dobrodružství otroci odvaha krutost
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Jedna z nejlepších Verneovek. Patnáctiletý plavčík Dick se musí stát po neštěstí ostatních námořníků kapitánem velrybářského škuneru. Povinnost přečtení pro každého správného dobrodruha/dobrodružku. Howgh.