Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury
Hubertus R. Drobner
Drobnerova příručka patrologie přináší souhrnné a přehledné chronologické podání dějin starokřesťanské literatury a nauky církevních autorů prvních osmi staletí. Kniha slouží jako systematický úvod do oboru patrologie, shrnuje konsensuální příspěvky k jednotlivým tématům a je doplněna obsáhlou aktualizovanou bibliografií.
Duchovní literatura Náboženství O literatuře
Vydáno: 2011 , OikoymenhOriginální název:
Lehrbuch der Patrologie, 1994
více info...
Přidat komentář
Momentálne na tému patrológie asi najobsažnejsia kniha na cz/sk trhu. Obsažný, súvisle napísaný text, ktorý sa nedrží iba striktne chronologického rámca a veľmi dobrá bibliografia (aktualizovaná podľa anglického vydania z roku 2007, ktorú autorizoval Drobner) ku každej kapitole - pri preklade aktualizovaná o české preklady a zdroje. Preklad z 2. nemeckého vydania z roku 2004.
Pre záujemcov o učenie cirkevných otcov a všeobecne o dejiny raného a ranobyzantského kresťanstva je neopomenuteľná.
Autorovy knížky
2011 | Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury |
Rozsah přes 800 stránek může odrazovat, ale součástí knihy je tak podrobný poznámkový aparát (zejména mnohočetné seznamy knih, studií a edicí k jednotlivým tématům), že textu k reálnému čtení je možná jen něco málo více než polovina z celkového počtu. I tak zůstává pěkně velká porce informací o starokřesťanské literatuře a jejich souvislostech v politických, společenských a teologických poměrech antického světa.
Kniha se nečte sama – nesnaží se zakrýt, že je to učebnice, ne popularizační literatura -, je však vcelku čtenářsky vstřícná a srozumitelná. Já jsem četl souvisle, od začátku do konce (s výjimkou Augustina, na kterého jsem se nemohl dočkat, a tak jsem ho nechal ve frontě předběhnout :-), ale myslím, že podání jednotlivých kapitol je natolik autonomní, že je pohodlně možné číst knihu i jako svého druhu encyklopedii - tedy šáhnout si pro informace o konkrétním církevním otci, období, případně úžeji vymezeném tématu (třeba vývoji mnišských řeholí nebo zprávách o mučednictví).
Drobnou nepříjemnost jsem při čtení zažíval v kapitolách o východní teologii, zde pan Drobner běžně používal termíny v řečtině, aniž by uvedl jejich přepis do latinky, takže jsem často narážel na věty typu „...ještě nedokázal rozlišovat mezi πρόσωπον a ὑπόστασις...“, což mě nutilo odložit knihu, vzít telefon a s pomocí googlu písmenko po písmenku odhalovat, co že to toho Nestoria a Theodora tehdy mátlo. Takže jsem dostal vlastně takový nevyžádaný kurz základů řečtiny :-) Akorát, že než jsem se dopracoval k identifikaci příslušného výrazu, obvykle jsem zapomněl, o čem pojednává aktuálně rozečtený odstavec a musel se očima vrátit o půl stránky nahoru – no, kromě rozšíření znalostí patrologie a výuky řecké abecedy jsem tak ještě absolvoval i test své trpělivosti – s proměnlivými výsledky, to musím říct ;-))
Ale jinak jsem četl s radostí, dozvěděl jsem se spoustu nového a spoustu dříve přečteného zařadil do širších souvislostí. Teď nezbývá než doufat, že se mi z toho v hlavě zachytí co nejvíc :-)
A kromě „velkých“ znalostí mě čas od času potěšila i nějaká ta maličkost: třeba když jsem se u Órigena dočetl, že se zdráhal napsat obranu proti pohanskému útoku na církev s odůvodněním, že „falešná obvinění jsou nejvíce potrestaná ušlechtilým opovržením“ (no není to ve své paradoxnosti půvabná formulace?), nebo když jsem se poprvé v životě setkal s pojmem bustrofedon (ne, není to metalová kapela z osmdesátek, je to zvláštní jihoarabský typ zápisu, kdy jde jeden řádek zleva doprava a druhý zpětným směrem a ještě zrcadlově, no fakt). Zkrátka: zajímavé a příjemné setkání se světem, který byl pro mě ještě nedávno úplnou neznámou.