Pátým pádem
Václav Vokolek
Dvě novely z českého pohraničí. Vychází též jako příspěvek k česko-německé otázce. Jaroslav Med, Literární noviny: "Nevzpomínám si, že bych v posledních letech četl lepší novelu než Pátým pádem voláme smrt."
Přidat komentář

07.02.2014

Dva vynikající příběhy, ze kterých člověka mrazí. Příspěvek k pohraniční tematice, která mě bude zajímat už asi vždycky :)
1
Autorovy další knížky
2010 | ![]() |
2019 | ![]() |
2019 | ![]() |
1996 | ![]() |
2001 | ![]() |
Němci byli vyhnáni a jejich kořeny zpřetrhány, jejich domy zbořeny nebo přiděleny přesídleným Čechům, a tak tu teď žijí celé generace lidí bez kořenů v depresivním koktejlu komunistických ideálů, zklamaných nadějí, zbořených kostelů, paneláků a abstraktní nenávisti vůči Němcům (pro které je snad lepší nechtít po letech navštívit svoje rodiště). Silné a stále bolavé téma.
Oba smyšlené příběhy v sobě mají tolik pravdy... A taky citlivých postřehů a hezkých slovních obratů.
Syrová poetika je bohužel často na úkor přehlednosti, takže leckdy člověk neví, o kom je zrovna řeč. Začátky příběhů jsou spíše útržkovité a jakoby snové, pak se ale děj zaměří jedním konkrétním směrem, najednou je nohama na zemi a nabere až nečekaný spád - což dohromady působí poněkud nesourodě.
---
"- Teď jsem šťastná, že vás vidím. Jsem přece zase doma.
- Doma?
- Tady jsem se přece narodila.
- Člověk se musí někde narodit. To místo si nevybírá, ale doma je tam, kde žije, kde má rodiče, děti, práci...
- To by bylo příliš snadné."
---
"V mé náruči najdeš vytoužený klid. Cesta ke mně vede pozpátku, v mém náručí splývá konec s počátkem, to je mé jediné tajemství a ty je znáš. Kde není návratu, není smrti!"