Pavana za mrtvou infantku
Libuše Moníková
V románu Pavana za mrtvou infantku vypráví Libuše Moníková slovy Francine Pallasové svůj příběh emigrantky, příběh ženy, která odešla roku 1968 z Prahy. Celým textem prostupuje pocit odcizení a zranitelnosti, vzpomínky na Prahu a na české pověsti. Na univerzitě Francine přednáší v seminářích o Arno Schmidtovi, Franzi Kafkovi a ženské literatuře. Bolest nad ztrátou Prahy, každodenní drobná zraňování, zakrnělé pozůstatky minulé, ale ještě ne zcela odeznělé války, jež se objevují v podtextu a jež Francinin odcizený, vše do podrobností rozebírající pohled nemůže přehlédnout – to vše se záhy lokalizuje v kyčelních bolestech.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , ArgoOriginální název:
Pavane für eine verstorbene Infantin, 1983
více info...
Přidat komentář
Příběh se odvíjí svým tempem, chvílemi se zdá, že stagnuje.
Neubíhá čas a čtenář se může ocitnout v depresivní náladě, vžívá se do pocitů hlavní hrdinky. Právě v nich věrně popisuje pocity všech emigrantů a to i těch, kteří by je veřejně nebo ani svým blízkým nikdy nepřiznali… Zdá se sporné kdo byl v roce 1968 statečnější, ten kdo zůstal nebo kdo odešel?
Autorovy další knížky
1991 | Fasáda |
2005 | Pavana za mrtvou infantku |
2009 | Zjasněná noc |
2001 | Ledová tříšť |
1999 | Ujma |
Trochu mi trvalo zvyknout si na autorčin styl. Ale všechna čest vyjádřeným pocitům emigrantky. Po dosavadních nezdarech si získala respekt podobně jako Maurice Ravel, od kterého zřejmě název převzala.