Pavel a já

Nemohla jsem se do příběhu ponořit, bylo to na mě i trochu zmatečné. A protože je tolik knih a tak málo času, knížku odkládám nedočtenou.

28.01.2020

Musím říct, že prvotina je lepší než pozdější Kouř. Nebo aspoň mě bavila poněkud víc. Skvělá práce.

02.12.2019

Knížka byla hodně těžká, musela jsem se občas přemáhat, abych ji dočetla. Je psaná hodně drsným stylem a děj ze začátku moc neubíhá, v půlce se to trochu rozjede. Asi bych po ní znovu nesáhla.

07.07.2018

Hodně drsný příběh z drsné doby těsně po skončení války. Berlín je jedna velká troska vedle druhé, z promrzlých sklepů vylézají ti, kterým se podařilo přežít, špinaví, vyhladovělí a promrzlí. V noci si troufají do města přijít i vyhladovělí vlci z okolních lesů. To už je Berlín rozdělen na dvacet částí, osm z nich je okupováno Rusy, ostatní západními státy. A každý z nich má zájem o jedinou věc, tajemný mikrofilm. PAVEL je tajemný muž neurčité profese, hovořící několika jazyky a v hledáčku opačných mocností a JÁ jsem jeho hlídač a zároveň vypravěč příběhu. V textu je používáno hodně vugarit, ale tak to asi v té době a mezi vojáky bylo. Kniha je něco mezi dobrodružným a detektivním příběhem, ale zcela mě zaujala i když
je to spíše mužská četba.

24.03.2014

Berlín, zima roku 1946/1947. Není co jíst, jak se ohřát, umýt, nejsou léky, není na koho se obrátit o pomoc. Zbyl jen hlad, ukrutná zima, podmračený cizí kluk a bolavé ledviny. A mrtvý pidimužík. Těžko říci, komu mohl ležet v žaludku, ale jdou po něm snad všichni: sověti, angláni, amíci i gang hladových a odrbaných kluků z ulice.
Čtenář vstoupí hlavnímu hrdinovi do života ve chvíli, kdy se tento svíjí bolestí v právě probíhajícím zánětu ledvin, na oknech promrzlého bytu ledové květy, z bytu o poschodí výš se linou tóny klavíru, uprostřed místnosti stojí kufr s mrtvým tělem trpaslíka a všemu přihlíží dvanáctiletý hoch s nápadně křivými zuby. Mrtvý pidimužík zajímá úplně každého a mít ho v bytě je trochu problém. Přes svou nemoc se hlavní hrdina belhá ven z domu ve snaze přijít věcem na kloub a hlavně: zbavit se pidimužíka!
Trochu drama, trochu krimi, trochu špionážní román. Dobře se čte, jen v prostřední části náhle ztrácí tempo a nechává si ujíždět vlak nosného příběhu, aby mu nadběhl a v závěru naskočil zpět do jeho vagónu ještě předtím, než ho vyšší místa definitivně odpojí.
Že to ještě nemůže být konec? Že ses, milý čtenáři, ještě dostatečně neseznámil se všemi postavami? Žes nedostal dostatek indicií, abys poskládal všechny nitky příběhu? Moc se nečerti a zvykej si, tak už to u špionáže chodí!