Pavilon hrůzy
Joe Hloucha (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135648/bmid_pavilon-hruzy-69w-135648.jpg
4
4
4
Joe Hloucha v knize Pavilon hrůzy líčí japonskou tradici Ohimači (vyčkávání jitra), což byl ve své době iniciační rituál, zkouška odvahy pro syny samurajů. K Ohimači se shromáždila skupinka hochů a vypravěč, který vyprávěl strašidelné příběhy. Během noci se chlapci museli vydávat plnit úkoly, kterými měli stvrdit svou odvahu. Dílo má tedy charakter sedmi povídek zasazených do hlavního dějového rámce. Povídky mají nadpřirozený, místy až strašidelný charakter a skrývají v sobě morální poučení a motivy odplaty. Hloucha zde (stejně jako v ostatních dílech) hojně zahrnuje japonské reálie. Jeho dílo je značně ovlivněné japonskou literaturou a kulturou, tudíž se zde objevují i motivy typické pro Japonsko (sakury, sebevražda, úcta k rodině ad.).... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1932 |  Sakura ve vichřici |
| 1926 | Pohádky japonských dětí |
| 1944 | Pohádky slunného východu |
| 1920 | Pavilon hrůzy |
| 1929 | Prodavačky úsměvů |
Po více než sto letech se tato koncipovaná sbírka strašidelných příběhů z dalekého Japonska Joe Hlouchy dočkala druhého vydání. A je to záslužná věc, protože je to kus nádherné mysteriózní, exotické a strašidelné práce. Sedm jednotlivých příběhů propojených jistým vypravěčským obřadem, se zabývá „klasickými“ zápletkami (zpracování klasického japonského mytologického příběhu o Oiwě), byť některé z nich si Hloucha sám vymyslel. Duchové, uťaté hlavy, krvavé pomsty, kletby, temně laděné paranormální romance, o lásce až za hrob. Tohle všechno protkané japonskými výrazy natolik, že to prostě jsou japonské strašidelné příběhy, byť je napsal Čech. Za nové vydání jsem fakt rád, je skvěle zpracováno, doplněno nádhernými ilustracemi a zajímavými dodatečnými texty (ediční poznámkou, autorovým životopisem a několikastránkovým kontextovým doslovem). Co mě na knize opravdu potěšilo je fakt, že text nebyl zcela převeden do současné češtiny ale v mnohém ponechán ve „staré“ češtině své doby (přechodníky, slovosled apod.). A to já prostě miluju. Takhle kniha je radost, obzvláště, milujete-li strašidelné příběhy a Japonsko.