Bereme, co je
Věra Nosková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113738/bereme-co-je-113738.jpg
4
142
142
Generační autobiografický román Věry Noskové Bereme, co je líčí dětství a mládí hrdinky Pavly vyrůstající v padesátých a šedesátých letech minulého století v dusném prostředí maloměsta. Nepřátelská je nejen doba, ale i rodinné prostředí hrdinky. Její biologický otec zmizel na Slovensku a je tabu, matka propadá žárlivosti na otčíma i na dorůs-tající dceru provázené hysterickými scénami. Na třicet pochvalných recenzí vyzdvihovalo hlavně dokonalé vykreslení doby i prostředí a čtenáři oceňují nejen samotný příběh, ale i svižné metafory a bohatý děj a sebeironii a nezlomnost hrdinky. Zatím nejúspěšnější román Věry Noskové Bereme, co je byl nominován na literární cenu Magnesia litera, byla vyprodána už dvě vydání, nyní kniha vychází ve třetím vydání. Za Bereme, co je následoval druhý díl Obsazeno a třetí díl Víme svý, všechny tři spolu související romány jsou čtenáři i kritikou vděčně přijímány.... celý text
Přidat komentář
Vlastně jsem ani nečekala, že to bude tak dobré... a skřítek glosátor má určitě sourozence - jeden žije se mnou a občas mi dokáže pěkně zavařit
Poslouchala jsem na rozhlase a docela se mi to líbilo. V knihovně jsem vždy tuto autorku tak nějak obcházela obloukem, myslela jsem, že jde čistě o ženský román. Knize nenapomáhá ani příšerná obálka. Ale ono ne, je to celkem pěkný a zajímavý román. Líbilo se mi to. I když v audio verzi se občas celkem podivně přeskakovalo v čase... Nevím, zda to tak je i v psané verzi.
Celkem dobrý příběh, jen se mi nelíbilo takové to typické, že špatní lidé jsou oškliví a tlustí, dobří lidé jsou krásní a hubení.
Knihu mám přečtenou už několikrát, teď jsem ji poslouchala jako povedenou audioknihu, a pořád mě nepřestává bavit.
Román, 60.léta, Strakonice.
Mladá dívka, která je nadanou básnířkou a je plná fantazie. Není schopná ani ochotná žít v socialistickém maloměstě.
(2006)
Námět dobrý, ale popisy děje jsou hrozně nudné a rozvláčněné. Slovní zásoba možná dobrá, ale je to nuda. Kdyby mně to někdo vypravoval, tak mu řeknu, ať to trochu zrychlí. Zábavná mi nepřišla ani trochu. Mám druhý díl z knihovny a asi se do něj ani nebudu pouštět. I když ta doba mě zajímá.
Četla jsem tuto knihu hned jak vyšla a líbila se mně. Teď, při druhém čtení, snad ještě víc. Ani jednou jsem si nepomyslela, že by se Pavla přehnaně litovala a cítila se obětí, že by se v sobě jen babrala, jak tady bylo napsáno. Byla dospívající dívka, měla své touhy a přání. Jako každé mládí se cítila omezována ve svých plánech, ve svém životě. V poměrech, které tehdy v 50.letech panovaly a s rodinou jakou měla je vlastně obdivuhodné, že nerezignovala. Každý člověk je jiný. Každý si se svým životem poradí jinak. Já také vyrůstala na maloměstě, ale nikdy jsem netoužila po útěku/to asi pro moje bezvadné rodinné zázemí/. Přesto Pavlu chápu. Na jejím místě bych také chtěla pryč.
Dalším plusem knihy je pro mne spisovatelčina bohatá slovní zásoba a odkazy na literární a umělecká díla.
Obálka a anotace je opravdu zavádějící
Smutná autobiografie dospívající dívky, na které si vlastní matka vybíjí svoje mindráky.
Navíc v těžké době 50.let. Neustálá sebelítost. Pochopitelné, že se z tak otřesné zkušenosti autorka chtěla vypsat...
Děkuji, nechci. Příště strávím čas něčím užitečnějším.
Kdysi jsem knihu začala číst na doporučení kamarádky, ale v jedné třetině jsem to už nevydržela a knihu na několik let hodila do kouta. Nebavila mě, rozčilovala mě. Natolik mi nesedl styl vyprávění té stále si stěžující holky. V nedávné době jsem se rozhodla dát jí druhou šanci v podobě audioknihy, ale nic se nezměnilo. Stálé porovnávání, sebelítost a znechucení od malé holčičky až po dospělou ženu vyznívalo po celou dobu stejně. Rozčiloval mě její postoj věčné oběti, to babrání se v sobě a zároveň chabost důvodů, proč tou obětí je. V kontrastu tomu bylo impulzivní jednání a to celé navozovalo dojem neuvěřitelnosti příběhu. Tohle nebyla četba pro mě…
Výborná kniha přibližující dobu ne tak dávnou, ale mnohem odlišnou od toho, co žijeme dnes. Hlavní hrdinka mi byla velmi blízká a obdivovala jsem její sílu a bohatý vnitřní život v tak nízkých maloměstských poměrech a rodině bez lásky.
Literární kritika sice přijala román Bereme, co je pozitivně...škoda, že za sebe totéž řici nemohu. Snad mi dojem zkazil fakt, že titul patřil k povinně zadaným, ale kniha mě nezaujala ani obálkou, ani obsahem, ani formou. Možná líčí skvěle dobové poměry, které autorka vystihuje oním třikrát v knize opakovaným "bereme, co je", více se však zdá, že kniha nese autobiografické prvky, které by ne každý spisovatel tak přímo odhaloval.
Na otázku, zda je psaní pro autorku určitým způsobem možností vyrovnat se s tím, co sama prožila, odpověděla, že ne, protože se s tím vyrovnala už dávno. Negativní životní situace a zkušenosti jsou pro ní prý už jen výživnou půdou pro psaní.
Při čtení tohoto románu se nemohu zbavit pocitu, že člověk, který má potřebu takto veřejně prezentovat své rodinné, sexuální a osobní zkušenosti, se ještě stále se svou minulostí nevyrovnal.
Super knížka, rozhodně ne odpočinkové čtení, jak někdo dole napsal, není to kniha pro každého,což se ukazuje i tady v komentářích... mě tedy hodně oslovila, chvílema jsem měla pocit, že čtu svůj vlastní příběh ... fascinuje mě velmi velmi široká slovní zásoba Paní spisovatelky a bohatý vnitřní život plný zajímavých postřehů a myšlenek hlavních hrdinek, což jsou určitě její "alter ega". Je to čtení pro přemýšlivé rebelské typy žen, rozhodně ne pro domácí hospodyňky, které si potřebují odpočinout od plotny nebo nedejbože pro muže!
Kniha měla dobré pasáže, které se ale střídaly s méně čtivými. Možná jsem na ní neměla správnou náladu... Ale okolí hlavní hrdinky mě tak neskutečně iritovalo, že jsem jí ani správně nedokázala fandit...
Drsná výpověď o době mého dětství a dospívání.Chvílemi jsem měla pocit, že čtu svůj příběh, který ovšem nebyl tak krutý - naštěstí.
Emocionální smšť. Ani dneska není snadné přežít ve společnosti matron, které dělají věci "jaksepatří", aniž by je napadlo, že to jejich jaksepatří může někoho ubíjet. Umocněno raně socialistickou společností to vytváří hotový očistec. Postava matky Zploditelky mě děsí - ta ženská je jednou z nejhnusnějších literárních postav, s jakými mě kdy knihy seznámily. Bravo, Věro Nosková!
Souhlasím s komentářem, že anotace je zavádějící, o přebalu knihy ( mám vydání s fotografií z filmu Rebelové ) ani nemluvím. Dalo by se pak snadno usuzovat, že se jedná o třeskutě vtipný ženský román. Opak je ale pravdou. Autorka je jedinečná vypravěčka a předkládá silný, opravdový příběh z nepěkné, divné doby, kdy dospívat a hledat sebe sama nebylo snadné a kdy se hlavním mottem života snadno stalo " Ber co je, protože je nutno něčím naplnit své dny, bolavou duši, osamělost, touhy."
Pro mě jsou román a paní autorka takovým "osobním zjevením" poslední doby.
Kniha je napísaná celkom slušným štýlom, ale príbeh odohrávajúci sa v socialistickom Československu ma ničím nezaujal ani nenadchol. Hlavná postava ma iritovala, jej neustálym sebaľutovaním a večne utrápeným postojom voči vlastnému životu.
Štítky knihy
50. léta 20. století 80. léta 20. století 60. léta 20. století autobiografické prvky socialismus 70. léta 20. století Strakonicko maloměsto české romány
Skrýt reklamy
Tak tohle bylo hoodně depresivní čtení.
Mám knihu z fotkou z filmu Rebelové, absolutně mi to k této knize nesedí...
Velmi depresivní čtení o dětství a dospívání. Jako matce se mi to četlo velmi těžce. "Matka" si na nevinném dítku vybíjí svůj smutek nad zkaženým životem a mládím...
Není divu, že pavlína touží po pozornosti a lásce... hledá spřízněnou duši a někoho, kdo by ji objal a řekl, že ji má rád...