Pchjongjangská akvária
Čchol-hwan Kang , Pierre Rigoulot
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343201/bmid_pchjongjangska-akvaria-Ze2-343201.jpg
5
115
115
Kniha Pchjongjangská akvária Kang Čchol-hwana (spolupracoval Pierre Rigoulot) je prvním osobním a literárně zpracovaným svědectvím o životě v Severní Koreji, které bylo na Západě publikováno, a nepokrytě ukazuje absurdní a vylhané kulisy této poslední bašty stalinismu. Její autor sugestivně vypráví vlastní životní příběh od návratu rodiny z japonské emigrace v polovině šedesátých let, několikaletého pobytu v prominentní pchjongjangské čtvrti přes desetileté uvěznění celé rodiny v koncentračním táboře Jodok až k propuštění a úspěšnému útěku přes Čínu do Jižní Koreje. Kniha Pchjongjangská akvária byla již přeložena do mnoha jazyků a vzbudila nebývalý ohlas.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Les Aquariums de Pyongyang, 2000
více info...
Přidat komentář
Při čtení se mi v hlavě neustále objevoval obličej současného vůdce a jeden slogan, který říká, že přežírání může zmenšovat oblečení.
Je to docela drsné čtení, u kterého si uvědomíte, že lidi z těchto režimů jsou daleko lépe než my připraveni na případné katastrofy. Dokáží přežít tam, kde by mnozí z nás rychle podlehli. Poučná kniha, která ale milovníky minulého režimu jen těžko přesvědčí.
O životě v Severní Koreji jsem toho přečetla už hodně. Nepřestává mě šokovat, že čtu v podstatě o současnosti, nikoli o dobách dávno minulých. V knize je detailně popisován život v pracovním táboře, který tolik připomíná koncentrační tábory. A také zklamaní lidí z režimu, kterému mnozí věřili, a přesto to pro režim bylo málo.
Uplynulo 20 let od vydání knihy a v severokorejském světě se pro lidi nic nezměnilo. Vládcové se mění, režim zůstává.
Zajímavě a přitom docela střízlivě vyprávěné, bez nějaké senzacechtivosti a o to je ten příběh autentičtější. Podobných příběhů (nejen ze Severní Koreje) už jsem sice četl víc, tady je navíc obzvlášť zajímavá ta japonsko - korejská vazba. Nevěděl jsem, že má KLDR v Japonsku pořád ještě takovou docela významnou skupinu sympatizantů.
Víc než tři hvězdy ale dát nemůžu, z téhle oblasti to u mě pořád vyhrávají Divoké labutě, a ty jsou prostě o ty dva levely lepší.
Zajímavý příběh jako většina ze Severní Koreje. Kniha by potřebovala trochu "učesat" a doladit profesionálním autorem. Takhle mi to přišlo jak rychlé vyprávění vzpomínek. Sice zajímavé, ale autor často zabíhal mimo děj, řada věcí by zasloužila lepší vysvětlení apod.
V OČÍCH MALÉHO DÍTĚTE BYLI KIM IR-SEN A KIM ČONG-IL DOKONALÉ BYTOSTI. VŠICHNI JSME BYLI PŘESVĚDČENI, ŽE NEMOČÍ ANI NEKADÍ… Co napsat k takový knížce… Je to (prý) první kniha, která vypráví o životě v poslední baště stalinismu. Jedná se o skutečnej příběh člověka, kterej si užil výdobytků komunistickýho státu, takže bída, kulty osobnosti, lágr... Kang pochází z rodiny, která vyslyšela volání „z domova“ a s ideály se vrátila z buržoazního Japonska budovat socialismus. Ideály brzy vystřídala realita. Nejde jen o praktiky dozorců, režim, vztahy. Je to takový memento pro všechny obdivovatele a příznivce totalitních režimů, který se dobře čte a já nemusím přemejšlet, jestli je to, co se tady píše pravda.
Jaké to bylo: vrátit se z bohatého a intelektuálního japonského zázemí do komunistické náruče Kim-Ir-Sena..? A jaké to bylo: zjistit, že dobře míněná podpora"úžasné"ideologie se zvrhne v devalvaci celé rodiny, desetiletý pobyt v pracovním táboře a útěk ze Severní Koreje přes Čínu do "nepřátelské" Jižní Koreje..? Napínavý životopis Čchol-hwan Kanga se čte jedním dechem - a přesto, že tohle je už moje několikátá kniha o"rajské"Korejské lidově d e m o k r a t i c k é republice, opět si nestačím zoufat i doufat..
Zatím moje poslední přečtená kniha o Severní Koreji. Tahle se zabývá situací po Korejské válce (1950-1953), zachycující tehdejší blahobyt severu a naopak chudobu jihu. Po pár letech se situaci dramaticky změnila, v totální zaostalost KLDR a vzestup Jižní Koreji. Kniha zachycuje důsledky, proč k tomu došlo a zájmena návrat tzv. japonských Korejců komunistů, kteří nalákáni Velkým vůdcem Kim-Ir- Senem se vrátili, aby pomohli, přišli však o všechno, nejdříve o majetky, pak o svůj život anebo v lepším případě byli posláni na převýchovu do Pracovních Táborů. Dále kniha popisuje velký hladomor, situaci na černém trhu i emigranti ze Severu a jejich pokusy o začlenění v jihokorejské společnosti.
Tak to je síla. Doporučuji k přečtení zejména levicově smíšlejícím a komunismus obhajujícím čtenářům. Autor názorně ukazuje, že komunismus je hlavně o touze po moci a o tom, jak si moc trvale udžet, aby si privilegovaní mohli užívat hmotné a ekonomické benefity, které moc přináší. Zašlapávání lidských práv, všudepřítomná korupce, hladomor, popravy bez soudních procesů, internace lágrech a vymývání mozků. Vše made in KLDR. Good job Kime... Kult osobnosti, nebo spíše osobní nedotknutelnosti nikde nedošl tak daleko jako v Severní Korei. Jsem rád, že tato éra u nás už skončila a přeji severním Korejcům aby skončila i u nich-aby nemuseli celý život žít v hladu a strachu.
Velmi smutný, ale velmi lidský příběh, naštěstí se šťastným koncem. A proto zničte Kima na věčné časy a nikdy jinak!
Nejsmutnější na tom je, že jeho sestru Mi-ho s jejím synem pro jeho útěk do Jižní Korei znovu uvěznili v Jodoku :( Popisoval ji laskavou a odvážnou, takový osud si nezaslouží nikdo :(
Výborně napsaná knížka, která se nesnaží o senzacechtivost za každou cenu. Naopak je napsaná zdánlivě bez emocí, o to je ale výpověď autora uvěřitelnější. Líbilo se mi, že nehledá jenom to negativní, naopak přiznává, že jeho dětství bylo šťastné. Svým způsobem měl štěstí na dobu, do které se narodil a hlavně na rodinu, do které se narodil. Deset let v lágru mu ukázalo tu druhou stranu, otevřelo oči, ale ani tak jsem neměla pocit, že na svoji domovinu zanevřel. Spíš naopak. Opravdu se mi to moc líbilo, i když to asi není ten správný výraz.
Rozumím tomu, že ve světě tato kniha vzbudila velký ohlas. Dnes je knih napsaných na téma života v Severní Koreji víc a i díky zprávám si každý může udělat obrázek o tom jak tam lidé žijí. Tamní život v režimu Kim Čong Una je opravdu na dnešní dobu krutý. Ani zapřísáhlý komunista si tam nemůže být jistý. Zrádce a narušitel může být i ten co málo tleská při projevu vůdce. Co k tomu dodat ten magor má bohužel o kolečko navíc. Když se koukneme do historie na jeho otce a dědu tak je jasné, že to má vrozené. Po přečtení akvárií a tábora 14 si říkám, že už dávno měl někdo Kimům nakopat pr...l. Začít hezky od Kim Ir Sena až ke Kim Čong Ilovi. Pak by ten blb Kim Čong Un místo blbostí montoval třeba radia nebo televize
No, po pravdě to bylo docela drsný, ale že by mě to nějak zbouralo jako obdobné memoáry (např. Oheň pod sněhem), tak to určitě ne. Některé popisy dějů z minulosti byly na můj vkus až příliš zjednodušené, jiné nepodstatné, léta strávená v táboře by dle mého názoru zasloužila trochu více prostoru. Útěk byl napínavý, ale život po něm už zase poněkud pokulhával. Chyběly mi nějaké hlubší detaily. Každopádně některé události byly poměrně dost otřesné, podmínky i utrpení v Jodoku nepředstravitelné, stejně jako jeho rozloha. Samotný text by potřeboval odstranit pasáže působící jako "senzace" a hlavně by mu pomohl i jiný tón. Na můj vkus je zde až příliš brutální množství vykřičníků. Každopádně jako svědectví o KLDR a jejího zrůdného režimu, kde nestačí být věrným komunistou, více než vypovídající.
Pribeh autora me strhl a nepustil, takze precteno asi za 2 dny. Je to silna a smutna kniha. O KLDR ctu rada, tahle kniha patri na predni pricku knih s touto tematikou.
Kniha je to samozřejmě šokující. Co mě osobně ale šokovalo nejvíc, nebylo samotné svědectví o životě v korejském gulagu, ale srovnání s knihou Tady je ráj, kterou jsem četla bezprostředně předtím. Kang Čchol-hwan popisuje, jak je učitelé v lágru Jodoku bili, nutili žáky pracovat odpoledne v zemědělství, jak lidé umírali hlady a udržovali se při životě jen díky krádežím, popisuje bezpráví, násilí, bezmoc, bídu a smrt. To samo o sobě zní strašlivě. Nejhorší ale je, že prakticky totéž popisuje Hjok Kang o deset let později jako každodenní život Severokorejců MIMO převýchovné tábory, prostě takhle žili běžní občané, takhle v Severní Koreji vyrůstaly děti. Mohu jen doufat, že se jednalo o extrém v jedné ze zapadlejších oblastí a více na jihu byla situace lepší, ale moc veliké naděje si nedělám.
Na rozdíl od Hjoka Kanga, který popisuje všední život Severokorejců v devadesátých letech, Kang Čchol-hwan byl jedním z prvních, kdo podrobně popsali život a dění v největším severokorejském převýchovném táboře Jodoku. Do něj se autor dostal již jako chlapec, protože v Severní Koreji za chybu jednotlivce pyká celá rozšířená rodina a Kang Čchol-hwan zde strávil deset let - celé dospívání. Dozvídáme se i jak se žilo lidem propuštěným z tábora, jejichž život už měl být navždy svázán s touto černou kartou, jejíž moc se měla táhnout dál napříč dalšími a dalšími generacemi. Kang Čchol-hwan velmi otevřeně popisuje svoje pocity, když se nakonec odhodlal k útěku ze země a dostal se poprvé do "svobodné země" Číny, a dál, jak na něj působil ten kulturní šok, informace naprosto protiřečící všemu, co mu celý život vtloukali do hlavy. Velmi působivé a lidské svědectví.
Vyprávění je útržkovité, přeskakuje z příběhu na příběh, občas jsem se ztrácela i v jednom odstavci, ale jinak jsem za tuto knihu vděčná. Uprchlíků je hodně, knih i informací o životě v Severní Koreji málo.
Už jsem toho o koncentrácích, vyhlazovacích táborech, režimech s kultem osobnosti a hrůzách, které je schopen člověk udělat člověku, přečetla vcelku hodně, a stejně to nikdy nepřestane způsobovat odpor a neochotu vůbec si to představit.
Je fascinující sledovat, jak první kontakt se "svobodným" světem působí na člověka. Jak kdyby ze středověku vstoupil do současnosti. A je zajímavé, co za svobodu může Severokorejec považovat, protože Čína v našich očích rozhodně není vrchol svobodného státu. Čtení pro všechny, kteří neustále jen hořekují nad tím, jak se tady máme špatně. Nemáme. Sakra.