Pečená zebra
Iva Pekárková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270603/bmid_pecena-zebra-Kzm-270603.jpg
3
101
101
Odkud se berou všechny ty podivné existence, černé jako noc, které se potloukají po Praze a zjevně dělají něco nekalého? Co české holky vidí na černoších a proč jim některé tolik nadbíhají? A jak vůbec funguje soužití s Afričany v našich poměrech? Iva Pekárková už dobře patnáct let sleduje černo-bílý cvrkot v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a teď na základě svých pozorování napsala román. Zobrazila v něm realitu takovou, jaká je. Vystupují tu naivní i méně naivní dívky okouzlené bohatstvím, drogami i sexem, protřelí překupníci z Afriky a spousta dalších obyčejných i neobyčejných lidí, jaké v Česku potkáte. Pečená zebra je psaná s autorčiným obvyklým nadhledem, vtipem a pochopením, postavy jsou trojrozměrné a plné života, každý příběh podložený skutečnou událostí. Přečíst si Pečenou zebru, to je tak trochu jako cestovat po Africe s vynikajícím průvodcem.... celý text
Přidat komentář
Za mě škoda papíru. Jen příběhy českých žen, které si najdou černocha, muslima, a pak se diví. A o životě těch mužů toho moc nezjistíte.
Na to, že se tím zabývá patnáct let tak teda nic moc, spíš nic než moc.
By taky potřebovala pořádnýho...aby z ní tyhle kydy vytento.
Sledovat a psát o nich nestačí.
Z téhle knihy jsem se víc než o životě černochů v ČR dozvěděla hlavně o detailech zpackaných životů českých žen (za což podotýkám vlastně nemohli ani ti černoši, ale prostě jejich vlastní rozhodnutí). A číst er formou detailní popis života vzájemně se prolínající bandy životních ztroskotanců vázaných z větší části na striptýzový klub, ve většině textu bez přímé řeči (takže si připadáte jak čtoucí námět k dalšímu dílu Ulice) a navíc bez prostoru, kde by vás autor postrčil k tomu nad příběhem nějak reflektovat... Zábavné mi to nepřišlo, leda hluboce depresivní.
Nedozvěděla jsem se o pobytu černochů v ČR nic nového, žádný hlubší vhled do kultury ani do jejich myšlení. Nakonec ani do myšlení těch v příbězích tak marných českých žen, jejichž život byl místy popsán solidně kýčovitě. A když vezmu v potaz popis Vietnamce Pepíka, tak i ten byl důkazem toho, že kniha vám nedá víc, než kolik si sami můžete za pár let svého zcela obyčejného života na první pohled všimnout. A když v úvodu knihy ještě autorka dodá informace o knize stylem „stalo se... nestalo se to... možná ano, možná ne... ale stát se to MOHLO!“, tak tím spíš ztrácím i tu poslední záchranu, že i když teda je to sice až příliš depresivní čtení, alespoň je to odraz reality, která by mě mohla zajímat. Ale takhle? Kdo ví...
(SPOILER)
autorku a její knihy jsem doposud neznala...k téhle jsem přišla náhodou...no a to čtení teda bylo. Přeskakovala jsem, nudila jsem se a postrádala pointu... CO jsem jako měla zjistit ?? že všichni černoši jsou lemplové k ničemu ? a všechny ty ženy zoufalé blbky ? (aspoň tak teda vyznívaly...pardon) A dokonce ani o ten sex tam vlastně nešlo...pasivní, nemastná neslaná Veronika, která dostala pro sebe snad nejvíc prostoru. Smažka René, totální troska, pak Amy - naivní hodná holka...Vrcholová manažerka byla vrcholová blbka a zoufalec a neco podobného byla i Marcela...
No nudný příběh a nesympatické postavy - co více si můžete přát ? pořád číst, jak se Veronika starala, ale kde brala peníze, nebylo celkem jasné...to jako z dávek ?
A vrcholem byl slovník, použitý v textu...Koko*y se to tam docela hemžilo...Zejména pak ke konci, u Marcely...meditace s tuhým koko*em v ruce..děkuji, nechci...než vzrušující nebo nevím jaké to bylo odpudivé...a i za to ubírám hvězdu z původně plánovaných dvou...
dle mého zbytečná kniha, která chce černocha, stejně si z kníhy poučení nevezme (a podle hlavních hrdinek jsou to stejně ženy, které by v životě nic takového zřejmě nečetly...)
Škoda stromů...
Autorku mám ráda. Černocha doma nemám, ale je pro mě zajímavé sledovat, jak žijí s českými ženami. Poutavá kniha o zajímavých osudech.
Velmi zajímavé téma knihy, první dva příběhy super, v posledním jsem se malinko ztrácela, ale kniha výborná, čtivá a myslím si, že co je v knize psáno,se opravdu děje a odehrává v soužití bílé ženy a černocha. Knihu doporučuji.
A jak vůbec funguje soužití s Afričany v našich poměrech?Tak na tuhle otázku mi kniha na 270 stranách nebyla schopna(a autorka jakbysmet)odpovědět.A já slibuji,že nikdy,nikdy,už NIKDY nesáhnu do regálů knihoven po této autorce.10% za pečená žebra,na které jsem měl velkou chuť.
Jako oddechovka se mi kniha líbila. Ano, je to téma, které se nebude líbit všem, ale mě soužití černochů s českými ženami zajímalo. Určitě si další knihy od autorky přečtu.
Velmi barvité líčení několika místy provázaných příběhů velmi rozdílných žen, hledajících si partnery výhradně mezi Afričany. Pro mě po přečtení zůstává tento svět ještě méně pochopitelný. Nejvíc mě zaujal příběh Veroniky a poslední příběh vyprávěný z pohledu Richarda.
Dobře napsaná knížka o vzájemných vztazích Afričanů, žijících v Čechách a hlavně v Praze, s českou populací, především s ženami. Realita je popsána s nadhledem a s patřičnou dávkou humoru, celý příběh jsem však pochopila asi tak, jako život na vzdálené galaxii.
Velice pěkná, čtivá, vtipně napsaná kniha s typickým pekárkovským neodsuzujícím nadhledem. Při čtení většiny jejích knih mám takový osvobozující pocit, že nic není katastrofa, že lidi dělají chyby a netřeba je za to trestat, že lidi jsou holt jenom lidi.
Tedy musím říct, že na příkladu Veroniky jste tak z osmdesáti, pětaosmdesáti procent vylíčila život mojí sestry. Akorát nevím, jestli je to smutné, nebo černo :) humorně vtipné.
Zatím tedy nepotkala žádnou paní Jitku :), ale ono je možné snad úplně všechno.
Kniha je skvělá, takové holky a ženy tu mezi námi fakt jsou. Jen já osobně nechápu, co vidí na mužích s laxním přístupem k výchově, podivnou prací a tak odlišnou identitou, že v nich prostě nedokážu najít cokoli přitažlivého.
Vlastně je mi jasné, co na nich vidí. Holt ten nadprůměrný rozměr vyváží asi všechno :).
To já ještě k tomu blbě vidím, ale když jsem takhle jednou omylem vlezla do koupelny a narazila na sestry přítele (ne doslova), přísahala bych, že se mi to nějak lepší :).
Jak všichni kolem nás říkají "děti dělaj hezký." Co tak můžu říct, ty naše jsou i šikovné, ve škole jim to jde a nejsou moc nemocné. Ale tatínkové místních mulatů asi zapomněli, jaké to je dostat nařezáno (pokud si to vyložíte jako rasistickou poznámku, jste hlupáci). Je totiž úplně šumák, jestli má otec černou, nebo fialovou barvu kůže. Když se nestará, zaslouží přes čumák.
Je to hovno platný, paní Pekárková, když děti z nedostatku otcovské pozornosti vlčí a na matkách, které "nic nedělají," leží všechno za cenu vlastní svobody.
Lehkou formou napsané příběhy černých kluků a bílých holek. Troufám si říct, že to je ve skutečnosti opravdu tak, jak paní Pekárková popsala. Líbily se mi věty, kde mluvili černoši, fakt je slyšíte, to jejich šišlání a nejvíc když jeden pronesl doma novej pozdrav, kterej se někde naučil, to mě fakt dostalo. :-) Knížka je příjemná, odpočinková.
Super kniha, ostatně jako všechny od autorky, vtipná, poučná, nic nepřikrašlující. Nejvíc se mi líbí výstižný název knihy.
Kniha přečtena jedním dechem - v rychlíku z jednoho konce republiky na druhý - ale asi i doma bych měla problém se odtrhnout. Velice čtivé, jednotlivé postavy tak nějak normální, uvěřitelné, jejich osudy zajímavé.
Také v této knize se Ivě Pekárkové podařilo vytvořit zajímavý a čtivý příběh, který velmi plasticky a neotřele mapuje soužití bílých žen s Afričany. Místy jsem se moc nasmála a pobavila, a místy mi zatrnulo nad nepředvídatelností toho, co nás v životě může potkat. V každém případě doporučuji nejen k pobavení, ale i k zamyšlení. Náš civilizovaný způsob života rozhodně není ta jediná možnost, jak žít šťastně a smysluplně...
Za mě velice čtivá kniha, u které jsem se pobavila a doslova ji zhltla jako jednohubku. Tři příběhy jsou provázány neviditelnou nitkou, o které čtenář moc dobře ví. Nové téma mě přivedlo na nové myšlenky a umožnilo mi vytvořit si zcela nový pohled. Kniha je jakousi mozaikou, postavy jsou plastické, vidíte je před sebou, cítíte vůně, struktury. Pokud nemáte rádi moc popisného stylu, zřejmě Vám kniha moc nesedne, Iva Pekárková šetří přímou řečí, ale já se v těch krásných barvitých popisech docela vyžívala. Je to kniha, která je napsaná moc milým způsobem, není zde nouze o nějakou tu trefně užitou vulgárnost, není zde nouze o akci, psychologii ani o nějaké ty vztahy. Za mě skvěle zpracovaná kniha.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2013 |  Levhartice |
| 2015 | Pečená zebra |
| 2021 | Dům bez zrcadel |
| 1998 | Péra a perutě |
Od Ivy Pekárkové jsem zatím četla jen krátké sloupky v novinách - a ty byly fajn. Takhle knížka jsem myslela, že poodkryje životy žen s černochy, myslela jsem, že díky tomu, že s černochem žije i autorka, že bude knížka zajímavá. Dějová linka není v podstatě rozvinutá, je to spíš o popisu, o vychvalování hlavních postav, jak jsou nebetyčně krásné a případně i majetné, muži jsou zase promiskuitní a vesměs narkomani. Popisy penisů černochů a jak se hlavní postavy při sexu s nimi cítí, mně fakt nezajímají. Z upoutávky jsem myslela, že budu číst příběh o běžném životě.