Pečená zebra
Iva Pekárková
Odkud se berou všechny ty podivné existence, černé jako noc, které se potloukají po Praze a zjevně dělají něco nekalého? Co české holky vidí na černoších a proč jim některé tolik nadbíhají? A jak vůbec funguje soužití s Afričany v našich poměrech? Iva Pekárková už dobře patnáct let sleduje černo-bílý cvrkot v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a teď na základě svých pozorování napsala román. Zobrazila v něm realitu takovou, jaká je. Vystupují tu naivní i méně naivní dívky okouzlené bohatstvím, drogami i sexem, protřelí překupníci z Afriky a spousta dalších obyčejných i neobyčejných lidí, jaké v Česku potkáte. Pečená zebra je psaná s autorčiným obvyklým nadhledem, vtipem a pochopením, postavy jsou trojrozměrné a plné života, každý příběh podložený skutečnou událostí. Přečíst si Pečenou zebru, to je tak trochu jako cestovat po Africe s vynikajícím průvodcem.... celý text
Přidat komentář
Lehce napsané životní příběhy, které se letmo prolínají. Zajímavý vhled do myšlení a hodnot Afričanů, kteří v Česku žijí a do světa českých žen, které s nimi mají různé druhy vztahů ... Někdy to však bylo na můj vkus příliš popisné a nezáživné, ale závěrečná pointa vyhověla mému gustu.
Povídky se mi četly dobře, zachycují vztahy žen žijících s partnery pocházejících z jiných kultur a s odlišnou barvou kůže, některé postřehy jsou trefné, některé, podle mého názoru, méně. Například typický (průměrný) český muž z té knihy vychází jako pivař, co do všeho rád kecá, nic nedělá a manželka/přítelkyně je služka...
Stejně jako Levhartice mě svým způsobem bavila i Pečená zebra. Je to podobné, a přece v lecčem dost jiné. Je zajímavé sledovat prostředí, kde se střetávají dvě tak odlišné kultury. Musím říct, že mě bavil především začátek a prostředek. Konec jsem spíš dočetla s touhou se dozvědět, jak to dopadne. I tak si myslím, že rozhodně stojí za přečtení.
U knihy jsem do dobře bavila a oceňuji, že autorka využila své výborné a nevšední slovní zásoby k okořenění už i tak zajímavých příběhů a osudů hrdiny knihy. Žádná sentimentalita, žádná červená knihovna. Řízný život, řízný slovník a žádné chození kolem horké kaše. Věci jsou nazývány pravými jmény, bez obalu a okolkování. Celá kniha mi ubíhala velmi dobře, četla se samospádem a těšila jsem se na další kapitoly. Jen ten konec mi připadá trošinku slabší, ve srovnání s celou knihou. Čekala bych nějaký překvapivější závěr, pointu. Ale i tak lze knihu doporučit jako výborné čtení ze současnosti.
Autorovy další knížky
2022 | Povídky, které pomáhají |
2013 | Levhartice |
2015 | Pečená zebra |
2021 | Dům bez zrcadel |
1998 | Péra a perutě |
Dobře jsem se pobavila. Pekárková má fakt dobrej styl psaní a humoru.