Pekelný kocour
Lynne Truss
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225033/mid_pekelny-kocour-225033.jpg
3
64
64
Alec, starý knihovník, odjede do domku na pobřeží, aby se lépe a v klidu vyrovnal se smrtí své ženy. Bohužel si však s sebou vezme osobní počítač svého kolegy z knihovny, a to, co v něm najde, mu jakýkoli klid na rozjímání a vzpomínky vezme. Ve složkách harddisku se nachází příběh herce jménem Wiggy, muže, který se setkal s mluvícím kocourem. Onen kocour nebyl Mikeš, ale Roger, kočičí ztělesnění samotného ďábla, zvíře s velice temnou minulostí a ještě děsivější současností. Kniha je vhodná jak pro kočkomily, tak pro lidi, kteří kočky nenávidí; možná je v jejich názorech utvrdí, ale taky je možná vyvede z předsudků a zažitých představ.... celý text
Přidat komentář
není ani komedie ani horor jak anotace slibuje. Taková lehčí absurdní detektivka?
Možná. Ale nevím proč ani, poprvé po dlouhé době kniha kterou hodnotím 5 hvězd.
Možná kvůli tomu, že jsem od začátku i já všemu tomu nadpřirozenu propadla...
Kniha se mi líbila hodně. Vyprávění je pomalejší, ale všechno má smysl a hezky do sebe zapadají situace všech zúčastněných. Roger mě několikrát pobavil. Ono ten horor... Co od toho žánru v tom příběhu očekáváme? Já jsem cítila napětí, neklid, očekávání v jaké formě se ukáže děs. A ono se to stupňuje až k závěru a ten je povedený. Příběh působí tajemně a je to dobře vymyšlené.
Námět příběhu byl velice zajímavý, ale přijde mi, ze mu prostě něco chybělo, abych mohla říci, že to je super knížka. Vůbec netuším, proč je knížka brána jako horor, když v ní nic hororového není.
Tohle, že má být horor…? To snad nemůže nikdo myslet vážně…
Za me tohle doporučit určitě nemůžu…
Na začátku jsem chtěla knížku odložit, ale byla jsem zvědavá co se z toho vyklube…
Nic moc teda…
Anotace několikrát zmiňuje humor. A stejně jsem, až na pár hlášek zvířecích hrdinů, žádný nenašla, vlastně mi bylo chvilkami trošku zle. Až poslední čtvrtina knihy mě odměnila za to, že jsem vydržela do konce, kéž by to celé bylo v tomto duchu. Stejně mám pocit, že to původně měl být komorní horor s upíry, dodatečně upravený na zviřátka.
Ještě jsem vyfotila knihu vedle kocoura, asi mi to přišlo vtipné (byť není pekelný), a těším se, až to vrátím do knihovny.
To byla celkem ujetá hororová srandička. Já mám ráda kočky, psy i horory, když se bojím, ale nezvedá se mi žaludek. Takže jsem si to paradoxně celkem užila. Ale pozor, kouká mi přes rameno Micka, krucinál, snad se to nedozví sám Belzebub...;)
Ehm. Čekala jsem, že to bude vtipné. Nebylo. Vůbec. A nebo ten humor šel nějak kolem mě. Po dočtení knihy jsem si znovu přečetla anotaci, abych zjistila, kde jsem přišla na to, že to má být vtipné. zjistila jsem, že anotaci psal někdo, kdo asi knížku jen prolistoval.
Čekala jsem kočičí gremliny s horkou linkou do pekla. Nebo Salema ze Sabriny. Dostala jsem vážně myšlený pokus o děsivé kočky, které byly spíš trapné.
Zasmála jsem se jen u toho, když podruhé přejeli Kapitána.
Knihu jsem dostala jako dárek, sama bych si ji nikdy nekoupila, ale nakonec se mi vážně líbila. Je to taková střelenost, ale dobře se mi četla a nakonec jsem se u ní dobře bavila. Kapitán Kocour se stal na nějakou dobu naším soukromým vtípkem.
Přečteno jako Výzva 2018 - Kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice), jinak bych se k takové knize asi dost těžko dostala.
Je to taková "ptákovina", co se čte docela dobře. Do hororu, dle mého, měla kniha dost daleko, brala jsem celý příběh hodně s nadsázkou.
Kočky jsem nikdy moc nemusela, takže teď když vidím velkého černého kocoura jsem ještě víc ostražitější.... :-).
Nebylo to špatné čtení, ale takové zvláštní. Začátek navnadil, ale jak se příběh rozvíjel, začala být orientace v něm chaotická a konec byl naprosto zbytečně useklý, ve finále se čtenář nic nedozvěděl, škoda. A s hororem to má společný akorát název.
Knížka je moc zajímavě napsaná, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je to taková pěkná bláznivina, za sebe ji doporučuji k přečtení. Že jsou kočky lumpice, to všichni víme :-) teď si budu muset se svými dvěma kocourky promluvit a víc je sledovat.
Tak já nevím, ale asi to byla blbost...nutně jsem potřebovala něco "tenkého" ke čtení, abych překlenula týden mezi dočtenou a rezervovanou knihou a v knihovně jsem po delším hledání narazila na tohle. Zaujalo mě to, ale po několika stránkách mi to přišlo takové... já nevím, zvláštní? Přečetla jsem to, ale už bych se k tomu nikdy nevrátila. Ta poslední část mi přišla vysloveně "ujetá", jinak se to nazvat nedá. Napsané to bylo celkem dobře, dalo se to číst, ale obsahově to bylo divné. Na zadní straně obálky je kniha popsána jako "vtipný horor" - není to ani vtipné ani horor. Takže tuto knihu za sebe opravdu nedoporučuji číst :-)
Miluji kočky a nemám rád psy a tahle kniha můj pohled na věc rozhodně nezmění. Je příliš zmatená a Rogerova osobnost nebo motiv chcete-li, tak nějak nedával ke konci už moc smysl.
Zajímavá novelka, přestože konec se mírně podobal chaosu. Jakoby autorka chtěla rychle ukončit příběh a trochu se do děje zamotala... Ale jinak hezké! :o)
už i kočky se nezdají být tím, čím jsou ..... o psech nemluvě. Po přečtení knihy přistupuji ke kočce své švagrové s obavami. Pěkné
Pekelný kocour
Naprosto nenápadná knížečka, která na mě doslova vypadla z regálu.
A náramně mě bavila.
Jen nevím... ta symbolika... v pravé poledne, v centru města, přímo před hřbitovem ke mně přišel černý kocour...
Je tohle normální? :-D