Peklo blízko nebe
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320905/bmid_peklo-blizko-nebe-dfC-320905.png
5
266
266
Když Jon Krakauer dosáhl dne 10. května 1996 brzy odpoledne vrcholu Mount Everestu, nespal již padesát sedm hodin a hlava se mu točila v důsledku nedostatečného přívodu kyslíku do mozku. O šest hodin později a o 900 metrů níže, při větru dosahujícím rychlosti 125 kilometrů za hodinu a v oslepujícím sněhu, se Krakauer zhroutil ve svém stanu - zkřehlý zimou, trpící halucinacemi z vyčerpání a nedostatku kyslíku, avšak již v bezpečí. Druhý den ráno se dozvěděl, že šest jeho společníků se do tábora nevrátilo a že zoufale bojují o život. Když se bouře konečně utišila, pět z nich bylo mrtvých. Šestý měl tak strašné omrzliny, že mu musela být amputována pravá ruka. Peklo blízko nebe je vyčerpávající zprávou o nejtragičtější sezoně v historii Mount Everestu, podanou uznávaným novinářem a horolezcem Jonem Krakauerem. Pověřen úkolem napsat pro časopis Outside článek o rostoucí komercializaci hory, odjel do Himálaje jako klient nejuznávanějšího vysokohorského vůdce na světě Roba Halla. Tento pětatřicetiletý Novozélanďan dosáhl čtyřikrát vrcholu Everestu a dovedl k němu třicet devět horolezců. Vedle Hallova týmu vystupovala na horu expedice vedená čtyřicetiletým Američanem Scottem Fischerem. Hall ani Fischer ale nebezpečnou bouři, která se přihnala, nepřežili. Krakauerova zpráva, vycházející z očitého svědectví o tom, co se stalo na střeše světa, je svou emocionální jasností a dokonalým vylíčením událostí ojedinělým dílem. 2. vydání. Pod značkou Columbus vydal Rukopis s.r.o.... celý text
Literatura faktu Sport Příběhy
Vydáno: 2016 , Columbus (ČR)Originální název:
Into Thin Air, 1997
více info...
Přidat komentář
Fascinujúci a dojímavý príbeh o ľudskej túžbe po extrémnych zážitkoch a nebezpečenstvách, ktoré sú s nimi spojené. Osobný štýl písania autora spolu s jeho schopnosťou prepojiť fakty s emocionálnou hĺbkou robí knihu zaujímavou a pútavou. Napriek niektorým kontroverziám a kritickým ohlasom, najmä čo sa týka subjektívneho pohľadu, táto kniha ostáva dôležitým príspevkom k literatúre o horolezectve a ponúka dôležité lekcie o ľudských limitoch, odvahe a tragédii. Pre milovníkov prírody, hôr a dobrodružstiev je to povinné čítanie, no kniha si zaslúži pozornosť aj širšieho publika pre svoje zobrazenie ľudských rozhodnutí a chýb v extrémnych podmienkach.
Na horolezeckou tematiku jsem minulý týden naskočil spolu s výborným filmem The Alpinist (2020). A Peklo blízko nebe bylo logickým pokračováním načatého vysokohorského dobrodružství. Kniha mě velmi, byť neočekávaně, pohltila. To, že se jedná o autora, podle jehož předlohy vznikl pro mou bublinku kultovní film s kultovním soundtrackem - Into the Wild - jsem zjistil, až když jsem knihu držel v ruce. Věci propojující se vždy přidají body na škále nadšení. A tak jsem ihned po dočtení ještě zkoukl film Everest (2015). Jen ať je ten prožitek kulatej.
Jon Krakauer dokáže sám na sebe pohlédnout střízlivýma očima, vidět sám sebe ve vlastní nedokonalosti a být si vědom vlastních chyb a špatných rozhodnutí, které nelze vzít zpět. Je silně zatížen váhou vlastního svědomí, což knize dodává na emotivnosti a za vyprávěním je cítit člověk nedokonalý. A to příběhu velmi prospívá, protože si za sebou netáhne neduh v autobiografiích tak častý, tedy autorské sebevelebení .
Jon Krakauer se snaží na běh událostí nahlížet nehodnotícíma očima, k souvislostem přistupuje popisně, snaží se události zahlédnout mnoha perspektivami jednotlivých zúčastněných, přesto jej často přistihneme v zamýšlejícím se rozpoložení, ke kterému je sveden vlastními emocemi, zřejmě jen těžko potlačitelnými. Zvláště ve chvílích, kdy jsou evokovány tak silnou a osobně prožitou lidskou tragédií. Lidskost je přítomna i v ambivalentním smýšlení, kdy na jednu stranu Krakauer jako horolezec plně rozumí pohnutkám, které člověka přivádějí do míst, ve kterých prakticky nemá co dělat, na stranu druhou spolu s horolezci prožívá a přiznává pocity strachu, nejistoty pramenící z nezodpovědnosti, se kterými směřujíce nahoru, nechává své nejbližší dole, taktéž ve strachu a nejistotách. Není divu, že mnohé rodiny osmitisícovkařů už samy postupně zerodovaly a rozpadly se pod vlivem nejistot, strachů a dlouhodobých absencí. Osmitisícovky nejsou prostředím vhodným pro život jako takový. A ani pro ten rodinný. Cítit se býti součástí silného proudu prožívání ale zřejmě také silně souvisí s podstupováním smrtonosných rizik a také se sebemrskačským pokáním, ke kterému autor výstup na Chomolungmu připodobnil a to z důvodu vysokého poměru okamžiků prožívaného utrpení ku v podstatě nepřítomným katarzistickým okamžikům uspokojení.
V této podivné touze, která se jen částečně slučuje se životem, se však míra rizika jeví jako neúnosná. A to především z důvodu, že veškerá tíže potenciální tragédie ve své dlouhodobosti nedopadne na zmrzlé lidské schránky lemující cestu na vrchol, ale právě na všechny jejich nejbližší přeživší.
Kniha je naprosto strhující a rozhodně ji doporučuji ke čtení. K horám mám prostě respekt a příběh je dalším důvodem proč. :)
Příběh tragédie na Everestu v roce 1996 mě zaujal díky filmu z roku 2015 a hledala jsem na internetu, "jak to tedy bylo". Jon Krakauer byl jasná volba a Bukrejev bude následovat (v této knize uveden jakou "Boukrejev"). Je to čtivě napsané a v knize jsou i "historické souvislosti", takže vřele doporučuji. Ovšem pokud šílíte z překlepů, pravopisných chyb a chybně upravených odstavců, nedokončených poznámek pod čarou etc., a umíte angličtinu, přečtěte si knihu v originále !!! Redaktory zřejmě kniha vůbec nebavila a na korektury se vyflákli, čímž eliminovali opravdový čtenářský požitek.
Peklo blízko nebe je srdceryvným zážitkem. Nesoudím činy žádného z členů expedice. To mi nepřísluší. Sama nevím, jak bych se v daných situacích zachovala. Jsem jen čtenářka, která se skrze slova člověka, jenž vše zažil, snaží vcítit do popisovaných událostí a snaží se pochopit. Je to tak sugestivní výpověď, že slzy a hluboký smutek Vás s velkou pravděpodobností neminou.
"Vždycky jsem věděl, že lezení po horách je vysoce riskantní záležitost. Připustil jsem, že nebezpečí je neodmyslitelným prvkem této hry; bez něho by se jen málo lišila od stovky jiných nanicovatých zábav. Bylo to příjemně vzrušující dotýkat se záhady smrtelnosti a pokradmu nahlédnout za její zapovězené hranice. Pevně jsem věřil, že lezení po skalách je skvělá činnost, a to nikoli přes její přirozená rizika, ale právě kvůli nim."
Když se člověk podívá na film Everest, má celkem jasno. Jenže ono to všechno mohlo být i jinak. Skvělá kniha, děsivě autentická, přesto psaná s maximální citlivostí. Doporučuji všem, i těm, co nejsou fanoušky horolezectví jako já, je to strhující, stejně jako několik jiných doporučeníhodných podobných publikací.
Ráda bych doplnila svůj komentář. Ano, kniha je skvělá, čtivá, dozvíte se hrozně moc informací o pozadí expedice Roba Halla - ale je tu veliké ale v podobě obvinění proti Anatolii Bukrejevovi. Proto bych ráda doporučila i knihu The Climb, kterou napsal spolu s jedním novinářem, česky vyšlo jako Výstup - ctižádost pohřbená na Everestu. Jeho kolega si dal velkou práci s rozebráním všech Krakauerových argumentů, doložení protidůkazů, doložení všech oficiálních dopisů a odpovědí na jeho článek a knihu, které bohužel nedošly zveřejnění v časopise Outside, rozhovorů s dalšími účastníky tragédie, které ukazují, že v něčem Krakauer pěkně lže. Kniha se navíc orientuje na druhou expedici Scotta Fishera a doplní další zajímavé informace. Je méně čtivá, ale velmi autentická. Jelikož je hůř dostupná, angličtinářům doporučuji její anglickou verzi, dá se stáhnout do čtečky.
Poutavé vyprávění o skutečném dobrodružném a bohužel i tragickém konci jedné expedice.
Říkala jsem si, že k tomu budu přistupovat nezaujatě, protože "co já vím." Ale místy se mi opravdu zdálo, že rčení o tom, že "dějiny píšou vítězové" tady platí. Protože kdo jiný by mohl říct něco jiného? Omyl, někdo mohl.
Proto budu ráda, když si přečtu pohled na věc z pohledu dalšího účastníka.
Autor uveřejnil i dopis příbuzné jedné z obětí, který mě vlastně až na konci donutil trochu ubrat páru.
Vždy je totiž nejhorší si představovat "co by bylo, kdyby..." Tady je takových momentů hned několik a nikdo než ti, kteří se za takovým dobrodružstvím vydají neví, jak by mělo probíhat v optimálních podmínkách. A jak mnohdy končí, když se stane něco nečekaného.
Výzva 2022 - kniha, jejíž dej se odehrává na horách. Co napsat, aby se člověk neopakoval: Strašlivá katastrofa, kterou spustilo pár zprvu nepodstatných a opomenutých rozhodnutí a nakonec to podtrhla jedna bouře, která přijít o hodinu, dvě později, tak přežijí všichni a my se o téhle katastrofě ani nedozvíme...
Ano, ti lidé do takové akce musí zákonitě jít s jasně danými riziky (a to, že se nevyškrábou asi na vrchol je až jako poslední) a chápu i tu touhu dostat se tak vysoko, že výš už to nikdy nepůjde.
A přiznám se, že kdyby mi někdo strčil pod nos balík peněz se slovy "tohle máš na výstup", udělám přesně totéž. Ty peníze prostě vrazím do výstupu. Ano, taky by to byl můj velký sen, ale...
Ale ani si nechci představit ty fronty v devadesátých letech, natož o téměř třicet let později. Stačilo mi to několikrát v Alpách, na téměř polovičních kopcích. Navíc s výstupy v prvních čtyřech poválečných dekádách už ten cirkus Everest nemá nic společného...
Kniha je napsaná sice poutavě a opravdu se mi nejdřív líbila, nicméně doporučuji přečíst si také "Výstup" od A. Boukreeva a G. W. DeWalta. Jen tak pro srovnání.. Už jen proto, že každá kniha je psaná z pohledu člena jiné expedice - zároveň jedna z pohledu klienta a druhá z pohledu horského vůdce.
Po přečtení Výstupu bych se k Peklu blízko nebe asi nevracela. Nicméně to je spíše můj názor na autora - Krakauer mě jako člověk lehce zklamal. Čtivost se ale knize rozhodně nedá upřít, a až na některé pasáže věřím, že podává pravdivý popis celé expedice a jednotlivých událostí.
Skvělá kniha i přesto, že mapuje příběh na jehož konci je tragická smrt šesti horolezců.
Nelze než knihu doporučit.
Super zpracovaný , ale hodně smutný příběh. Nefandím myšlence, že za peníze lze koupit vše, včetně výstupu na Mount Everest. Kniha popisuje začátek éry komerčního lezení, kdy na Everest začali být "dopravováni" movití klienti, kteří si za to zaplatili. Pro skutečné horolezce na hoře jakoby nezbylo místo. Ani tragediie z roku 1996 nezastavila další příliv platících klientů, kteří způsobili, že everstský basecamp se rozrostl do dnešních gigantických rozměrů a dnes připomíná obří stanové město.
Krakauer vše popsal bez nadsázky, precizně a výstižně.
Po přečtení knihy, jsem si musela nechat pár dní odstup, není moc mým zvykem číst skutečné příběhy, ale z nějakého důvodu tento příběh jsem chtěla znát...kniha mě opravdu s napětím pohltila...v rámci možností jsem četla snad kdykoli to šlo a myšlenky k ní mě s vím způsobem stále táhly.. nehledě nato, že jsem neustále podrobnosti konzultovala se svojí dcerou... jelikož jsem se potřebovala trochu vypovídat o nabraných pocitech z oné události 1996....
Teď s odstupem mohu říct, že z nějakého důvodu a v knize je to i ke konci napsané že to vlastně je tragédie jen proto že to byly vůdci kdo z nezjištěných pravích důvodu zůstaly nahoře. Hora si každoročně nějaký život vybere jako daň která musí být zaplacena.. ale ani tak nechci zlehčit příběh který předcházel tomu to všemu...vlastně mi ani nepřísluší soudit co vše předcházelo výstupu a kdo nebo co mohl udělat jinak a udělal tak jak je napsáno...Vzhledem k tomu ,že kniha je sepsána z příběhu autora a jeho spolulezců ..je až úžasně autentická...jakoby jste tam nahoře s nimi byly a prožívaly tu zimu a nedostatek kyslíku... ze začátku máte pocit že to množství jmen si nemůžete zapamatovat ale nakonec už moc dobře víte kdo je kdo...a taky za pomocí strýčka Google :-) který byl mýma očima jelikož některé místa a fotografie jsem chtěla vidět...no v dnešní době už i existují na YT videa o výstupu ..tak vlastně pokud má té představivost jako já.. při čtení opravdu jste součástí i obrazně...
Knihu doporučuji a jsem opravdu ráda, že jsem si jí přečetla...zanechala ve mě něco co ani nedokážu popsat...
První polovinou jsem se prokousával pomalu ale druhou jsem měl přečtenou na jeden zátah. Pocity z ní mám rozporuplné. Je jasné že nejvyšší vrcholky zeměkoule budou určitý druh lidí přitahovat neustále. Nechci to nijak posuzovat z pozice člověka který nebyl ani na Sněžce a takový výstup si nedokáže představit ani v nejdivočejším snu. Tento případ ale dokazuje že ani sebelepší příprava takovým tragediím nezabrání a možnost že se někdo nevrátí, je veliká. Proto ty lidi obdivuji a zároveň se jim divím že jsou ochotni tolik riskovat proto aby se dostali na vrchol. Kvůli pár minutám si pak zničí celý život, viz ten nešťastník Beck Weathers. Stálo mu to zato? Čte se to ale skvěle, když si člověk představí že se to skutečně stalo, muselo to být fakt peklo.
Totální pecka. Jedna z nejlepších reportážních knih, co jsem četla. Film miluju a znám dobře, přesto knížka řekla spoustu nového a na pár dnů mě úplně pohltila. Oprášila moji touhu podívat se aspoň do základního tábora a vzdát hold těm, kdo chtěli dokázat něco výjimečného a rozhlídnout se ze střechy světa. Because it´s there. Nebo jak řekl Doug Hansen: Because I can.
Velmi poutavá a zajímavě napsaná kniha. Najdete v ní, kromě popisu oné tragické události, spoustu zajímavých informací, které rozšiřují obzory. Přiznám, že jsem se místy ztrácela v některých jménech, ale po přečtení ve mně kniha zanechala takový zvláštní pocit.
Poté přemýšlíte, jak neuvěřitelné a krásné, ale zároveň pomíjivé a nebezpečné to tam nahoře musí být.
Rozhodně doporučuji přečíst.
Peklo blízko nebe je strhující kniha. Jon Krakauer v ní líčí události, které vedly ke smrti šesti horolezců při výstupu na Mt. Everest v roce 1996.
Příběh je uvozen stručným historickým úvodem, který mě osobně nepřišel moc zajímavý. V kontextu knihy však má svůj smysl.
Další pasáže již Jon Krakauer napsal na základě poznámek, které si sám zapisoval při výstupu. To je podle mého názoru to, co dává této knize jedinečný rozměr. Při čtení máte pocit, že se autor snaží o co nejobjektivnější zachycení událostí, ale v určitém momentu přiznává, že si události pamatuje jinak, než jak se odehrály.
Na závěr bych ještě rád zmínil horolezce Becka, protože jeho příběh mi přišel asi nejpozoruhodnější. Po noci strávené ve sněhu, kdy ho všichni považovali za mrtvého se najednou objevil v táboře jako přízrak. Díky omrzlinám příšel o prsty, část nosu, ale nakonec přežil. Klobouk dolů.
Zajímavostí je také skutečnost, že události popsané v knize jsou líčeny jako mimořádná tragédie. Nicméně Jon Krakauer v závěru dodává, že z pohledu statistik nebyl rok 1996 na Everestu nijak zásadně odlišný od jiných let. Pár dní po těchot událostech, už se na vrchol snažili dostat další horolezci. A z toho mi běhá mráz po zádech.
Příběh popsaný v knize byly rovněž ztvárněn ve filmu Everest z roku 2015. Přestože se mi film velmi líbil, tak kniha na mne zapůsobila mnohem silnějším dojmem.
Dávám pět hvězd, protože Peklo blízko nebe je úžasná kniha. Při jejím čtení jsem měl pocit, že vše prožívám na vlastní kůži. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy inspirované skutečnými událostmi.
Knihu už jsem četla dvakrát a mohu ji opravdu doporučit. Krakauer záživně popisuje okolnosti tragédie, která se stala v roce 1996 na Everestu. Doporučuji.
Wow. Ani jsem nečekala, že mě tenhle příběh až natolik zasáhne, jelikož k horám prakticky žádný vztah nemám. Celkově mi to přišlo jako jeden velký horror a nedokázala jsem a stále nedokážu pochopit, že lidé prakticky jdou a hazardují takhle se svým životem dobrovolně. Zvlášť ti, co mají doma ženu a děti. Knížku 100% doporučuji, výlet na Everest ale ne.
Štítky knihy
horolezectví zfilmováno Himálaje hory a pohoří Mount Everest (osmitisícovka) podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Krakauerova kniha tragedii z r. 1996 rozebírá do nejmenších detailů (něco podobného jako když se rozebírají letecké katastrofy) a na rozdíl od Bukrejevova Výstupu uvádí i ostatní jména a příběhy tragicky zahynuvších horolezců z jiných souběžných expedic a nejenom z těch dvou amerických o kterých je hlavně řeč.
Brutální je jeho popis Jižního sedla,jako místa s neutuchající vichřicí tisícemi pohozených prázdných kyslíkových lahví,místa kde se mísí navátý sníh a holá skála a místa kde lapáte po dechu.Označuje ho jako jedno z nejbezůtěšnějších míst na zemi a to mi připomělo popis Jižního pólu od Roberta Falcona Scotta…
Autor je kritický nejenom k Bukrejevovi,ale i k jiným účastníkům výprav a potažmo i sám k sobě.Myslím,že ta kritika všeho a všech byla spíše obchodní tah,aby se kniha dobře prodávala(což se povedlo).Po přečtení Krakauera i Bukrejeva jsem se však znovu ptal,proč to lidé dělají? Ze zdravých a fyzicky velmi zdatných jedinců se během pár hodin výstupu z tábora č.IV na vrchol hory stávají trosky hodné hospitalizace na jednotce intenzivní péče.Jenom vůle totiž nestačí.Vůle je možná vyvede na vrchol,ale pak tělo vlivem nedostatku kyslíku,chladu a dehydratace odmítne poslušnost.Není nikdo kdo by byl schopen (kvůli vlastní indispozici) pomoci a každý pak hraje sám za sebe.Každým rokem ovšem nemálo lidí je schopných zaplatit nemalou částku,aby se dostalo na jedno z míst,kde sídlí smrt.