Peklo jménem Rakká
Pauline Guena , Sophie Kasiki
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313206/mid_peklo-jmenem-rakka-F6s-313206.jpg
3
39
39
V zajetí Islamského státu. Zpověď ženy, jež uprchla z novodobého otroctví. Skutečný příběh ženy, které se podařilo uprchnout z bašty islamistů v syrském městě Rakká. Jde o upřímnou a místy až šokující zpověď, psanou formou deníku, jež zachycuje veškeré dění i nejniternější pocity hlavní hrdinky. Sophie Kasiki, původem z Konga, se přestěhovala do Francie po smrti matky už v devíti letech a ve své nové vlasti působila jako sociální pracovnice. Souhrou okolností se seznámila s mladými radikálními islamisty, kteří ji dokázali ovlivnit natolik, že Sophie konvertovala k islámu a posléze učinila osudové rozhodnutí – opustila rodinu a vyrazila přímo do srdce islámského státu. Jak strašná to byla chyba, zjistí ihned po svém příjezdu…... celý text
Přidat komentář
Zajímavé téma. Příběh o jedné naivní sociální pracovnici, která si myslí, že je pavouk, přitom je jen loutka na provázcích. Chtělo by se říct, kačena jedna. Za mě fakt síla. Myslím, že autorka dodnes sama nechápe, jak ji mohli tři kluci tak zblbnout. Nechápu to ani já jako čtenář. A to vlastně dělá celou její zkušenost a kulturu lákání nových dušiček do země zaslíbené ještě strašidelnější.
Hvězdy dolů za překlad a překlepy. Vzhledem k tomu, že se o problematiku zajímám a mám dost načteno, nemůžu dát víc než tři. Už jsem četla i větší pecky. Za přečtení ale kniha rozhodně stojí.
Téma knihy je rozhodně zajímavé a k zamyšlení. Zpracování se bohužel už tolik nepovedlo, po dočtení jsem měla pocit, že tomu něco chybí. Možná by to chtělo trochu více rozepsat, příběh by snesl pár desítek stran navíc.
Ona myslela, že přivede islámisty zpět k jejich rodině (matce) ve Francii, odkud zfanatizovaně odešli a zatím se chytla do pasti, ze které byl těžký a problémový návrat. Sama chtěla poznat i jiný život. Pár stránek, ale řeknou dost.
Kde až může zajít člověk ve své nekonečné touze po získání něčeho víc, než co v životě dosud dokázal? Kde se člověk může ocitnout, když je nespokojený ve svém, pro jiné, naprosto harmonickém životě? Skutečný příběh ženy, zpověď kajícnice, které se podařilo uprchnout z bašty islamistů v syrském městě Rakká.
Zajímavá kniha, ale myslím, že ve mě nezanechala nic hlubokého. Je to skutečně zvláštní příběh hlavní hrdinky, nesoudím to, že konvertovala k jinému vyznání, odsuzuji to, že ohrozila vlastní dítě. Avšak chápu, že v situaci, kdy ona hledá sebe sama jí to přijde, jako nejlepší možné řešení. Naivita...Kéž by kniha sloužila opět jako odstrašující případ.
Kniha pro mne byla velmi čtivá, sice napsaná z rychlíku, poněkud osekaná a jednoduchá, ale hlavní výpověď autorky byla čtenáři představena a to je to důležité. Nehodnotím, co hrdinka prováděla, hodnotím knihu, která mě bavila a zajímalo mě, jak celý příběh dopadne. Četla jsem každou volnou chvíli.
musím říct, že příběh byl čtivej,ale jak popisují ostatní...naivita nezná hranic...asi toho předtim málo věděla..
Jako u mnoha komentářů předtím musím potvrdit, že v knize jsou znatelné velké mezery. Osobně ty v první půlce chápu tak, že tak jako každý, si i autorka o sobě myslí, že je spravedlivá a dobrá a v tom duchu se i snažila sebe popisovat. Možná trochu zasáhla i spoluautorka, znalá literatury. Malinko se její skutečný charakter ukázal v jediné kapitole psané jakoby jejím mužem. Myslím si, že kdyby byla skutečně popsána se svou náturou, byla by o 50% méně sympatická a už tak je to dost na hraně a čtenář by si k ní neudělal moc vztah. Příběh je nicméně hezký, zejména kapitola kolem útěku byla dojemná, bohužel nikoliv kvůli hrdince, ale spíše kvůli lidem, co jí pomohli. Co mě fascinovalo bylo z jejího pohledu "spravedlivé" obviňování úřadů z nečinnosti. Opět je to prostě asi jen dětinskost a nevyzrálost ale myslet si, že Francie disponuje v Racce hromadou agentů, co okamžitě zachrání každého pomatence, co procitne uprostřed Sýrie mi přišla, jak kdyby si hrdinka neviděla na konec nosu, stejně jako mě šokovalo její opět velice nepokorné chování po zadržení doma. Ten nevděk, když francouzský stát reprezentuje Francouze, co se na ní složili.. a nepochopení, že musí nést zodpovědnost za své jednání. Asi to není ještě schopná vidět. Celkově je náročné zkousnout její charakter. Jejímu muži držím palce a přeju mnoho trpělivosti a jí taky, ještě jí asi čeká dost těžkých věcí. Snad si z toho odnesla aspoň trochu ponaučení, fandím jí, aby se jí už dařilo lépe.
Knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami, za autorčinu lidskou hloupost a naivitu dávám 100 hvězdiček. Jak mohla ohrozit svého čtyřletého chlapečka (z kterého jsem mimochodem měla pocit, že má víc rozumu jak Sophie)? Jinak ale skvělá knížka, téma pro mě velmi lákavé a dává možnost nahlédnout do běžného života v baště IS - Rakká.
Příběh ženy, která je nespokojená se svým životem. S prací, která má smysl a je v ní užitečná. Nenaplňuje ji ani manželství, ani malý syn. A tak nejdříve konvertuje k islámu a následně se nechá ukecat, že bude užitečná v Sýrii mezi radikálními islamisty. Vystřízliví velmi rychle.
Příběh mi přišel velmi osekaný, jakoby tzv ušitý horkou jehlou.
Pár mých známých odmítlo knížku číst, že nepotřebují číst o ženské, která je úplně blbá, že se přidá k IS. Ono to tak zcela nebylo, myslím, že hodně zavinila její nemoc - deprese. Škoda, že to v tom není více rozepsané. Byla to taková jednohubka na pár hodin, dalo by se z toho vytěžit mnohem více. No a ten překlad, místy čeština hodně utrpěla, u mě to sráží body, resp. hvězdičky, proto raději nehodnotím.
Za mě zklamání.. Upřímně jsem od knihy očekávala mnohem víc. Vše je psáno jen tak povrchově.
Nejdřív jsem si říkala, že ta ženská je fakt pitomá.. Ale s odstupem času musím aspoň trošičku přehodnotit.. nejspíš to neměla lehké.. bojovala vnitřně sama se sebou, hledala smysl života. Věřila "kamarádům" a proto odjela do Rakky aby pomáhala zraněným. Ale aby v roce 2015 věřila kecům, že islámský stát není nebezpečný a všechno je ovlivněno médii ? A vzít s sebou do hlavního města zla svého 4 letého syna?
Škoda, že v knize není víc do hloubky napsáno o chování, zvycích, násilí, nějakých pravidlech a životním stylu těchto radikálních islamistů.
Když lidé, ideologie, náboženství ovládne člověka ve slabé chvilce, může dojít k neštěstí. Tak se i stalo v tomto příběhu. Jednoduše psané. Je to vysloveno. To co tížilo, to, co potřebovala vyslovit. Varovat. Nečekejte román, ale krutou pravdu. Nečekejte proudy krve, ale přesto pravdu. A varování před vlastní hloupostí. A zároveň světlo v podobě lidí, kteří ten svět tak nechtějí nechat. Ukázala v tomto příběhu i to, že utekla od lidí, kteří ji jediní měli doopravdy rádi. Hlavně - nespoléhejte se na stát, na systém.
Velmi jednoduše psaný příběh, žádné literární umění zde nehledejte.
Jde o příběh dívky, která se oproti jiným ženám nezamilovala do muslimského muže, neodešla do jeho země z lásky. Prostě se jí jen zdálo, že islám je to, co ji naplní. Zdálo se jí, že dosavadní způsob života je málo, že nestačí mít milujícího muže a spokojenou rodinu, že musí pomáhat jiným, více a více.
Pod nenápadným vlivem mladíků z komunitního centra, kde pracovala, se rozhodla jet na nelegální "dovolenou" do Sýrie i se svým 4 letým synem. Se záměrem se tam skutečně jen podívat a po pár týdnech se vrátit. A tím začal boj o návrat zpět, k manželovi, rodině, blízkým.
Trochu jsem v knize nechápala, jaký měla pro IS význam, co s ním zamýšleli. V podstatě jí "jen" bránili vrátit se zpět. Žádného násilí se na ní nedopouštěli, syna jí neodebrali. Vím, i to stačí, aby člověk ztratil sílu bojovat, bránit se, aby podlehl... Píšu to proto, že zde naštěstí nejsou popisovány brutality, kterých jsou plné jiné horší příběhy.
Prosté jednoduché vyprávění bez reálií, některé události by možná i stálo za to více rozepsat - např. naprostou nečinnost francouzských úřadů...
Takhle do toho spadnou vlastní naivitou a ještě do osidel Islámského státu, no potěš pánbůh... To měla holka ještě z prdele kliku, že se z toho vymotala.