Pena dní
Boris Vian
Najkrajšie kniha o láske – aj tak sa svojho času hovorilo o vrcholnom diele francúzskeho multiumelca Borisa Viana. O radosti zo života, veľkej láske i nemožnosti byť navždy šťastným. Kniha vydali organizátori festivalu Bažant Pohoda ako svoju vysnívanú publikáciu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Agentúra PohodaOriginální název:
L'Écume des jours, 1947
více info...
Přidat komentář
Abych pravdu řekl, namlsán výbornými povídkami Flanďákova koupel a Vlkodlak, zažil jsem dost trpké zklamání. Ještě, že je román dostatečně absurdní na to, aby se dal, máte-li (ne)smysl pro absurdno, v klidu přečíst. Byla-li by to ale má první Vianova kniha, nevím, nevím, jestli by se mi chtělo do dalších.
Taky se přidávám k těm negativním kritikám. Kniha mě vůbec nezaujala. Příběh divný, nesmyslný. Očekávala jsem něco víc.
Příběh zajímavý, dojemný, dobře napsaný, nicméně po přečtení knihy jsem se jen utvrdila v tom, že já a existencialismus jsme si zrovna nesedli. Na druhou stranu, i přes mé nízké hodnocení, bych ji k přečtení doporučila, i kdyby jen pro rozšíření obzorů :)
Kniha mi přišla vždy neslaná nemasná a jestli to má být parodie na J.P. Sartera, tak to tedy ho asi vůbec nevyprovokovalo k nějaké reakci.
Nemůžu si pomoci, ale kniha mě prostě nudila. Asi mě vadily ty absurdity a nesmysly. Úsměvná mi nepřišla vůbec a marně se jí snažím pochopit. Prostě tohle není můj styl. Ale určitě si od autora přečtu i něco jiného.
Kniha si mě získala od začátku do konce, nečekala jsem, že mě tak krásně překvapí. Velmi strhující příběh, prvky absurdity a existencionalismu té kráse ještě dodávají. Nádhera.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby existencialismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
1994 | Pěna dní |
2005 | Naplivu na vaše hroby |
2009 | Srdcerváč |
1994 | Podzim v Pekingu |
2000 | Červená tráva |
Poprvé jsem četla v pubertě, což si myslím, je nejideálnější věk na seznámení se s Borisem Vianem. Jeho svět je vyplněný zvláštnostmi od začátku až do konce, a přeci zrovna Pěna dní je krásný čistý příběh o lásce. A smutný, přestože plný vianovského humoru. Od puberty jsem už knihu četla několikrát a nikdy nezklamala.