Pepánek nezdara
Franta Župan (p)
Nové vydání známého a kdysi velmi čteného románu o chlapci, který je hotovým vtělením toho, jaký by kluk sice být nemusel, ale jaký už zpravidla je: nezdara, také o jeho mladším bratru a jejich vesnických kamarádech. Kniha, jejíž děj se odehrává před osmdesáti lety, je napsána s porozuměním pro dětský svět na pozadí důvěrné znalosti tehdejšího venkovského prostředí a tehdejších lidových zvyků a obyčejů.... celý text
Přidat komentář
Knihu koupil před mnoha a mnoha lety tatínek, když jsem se měla narodit - stejně jako flintu, ručně dělaný prak a mnoho a mnoho dalších klukovských propriet, které se mně, holce vyrůstající s partou kluku u paneláku náramně hodila- Na tuhle knihu jsem si vzpomněla, když jsem nedávno šmejdila u našich na půdě a jako babička - čekatelka s duší naplněnou touhou po svém prvním vnoučeti jsem se dala do hledání téhle knihy. A hned na zemi, na půdě sedě vedle staré knihovny jsem se pustila do čtení. Nádherné vyprávění o klukovi, takovém, jaký má být. Citlivý, dravý dareba.
velmi oblíbená knížka - tedy pro mě; a jako městské dítě (navíc jen "pražskou" babičkou) jsem jim velmi záviděla vesnická dobrodružství, které jsme my děti ve městě takhle prožít nemohly ;-)
Pepánka nezdaru jsem četla nedávno a líbila se mi víc jakožto dospělé osobě, než jako dítěti. Navíc, Pepánek je typicky klukovská knížka.
Zajímavé na této knize je, že se dá číst i očima dospělého, protože ten víc než dítě dovede ocenit pravdivost příběhu (a věřím, že kniha byla sepsána podle vzpomínek na vlastní dětství, vlastně podobně jako Gabra a Málinka). Co se mi líbilo, z Pepánka nedělali žádného hrdinu, byl vlastně pěkný kvítko a vykuk. Přitom ale typ, co se ve světě neztratí, uměl se bránit a když věřil tomu, co dělá, uměl si stát za svým (viz jeho krádež Jakobových peněz, což bylo v jeho očích v pořádku, protože tím vlastně uhradil cenu hračky, kterou mu Jakub zničil).
Přitom se dalo při čtení vysledovat nelehký život lidí v té době, vzpomínky na doby opravdu krušné (když dědeček dětem popisuje stavení a některé záznamy, které jsou na něm naznačeny). O novodobé pohádce, kterou jim vypráví vypráskaný dědeček, ani nemluvě - ta pohádka neuvěřitelně sedí i na dnešní moderní dobu. :-)
Knize bych dala takových 60-70%. Mimo jiné zajímavá sonda do života tehdejších lidí.
Pepánek je takové trochu zlobivější dítě vyrůstající v rodině menšího sedláka (mají služku Madlu a čeledína Jakuba). Má bratra Vojtíška, dva dědečky, malého a velkého a ve vesnici to žije, protože dětí je tam jako smetí.
Knihu považuji za dobrou, píše se v ní o světě dávno zašlém (jestli se nepletu tak epizodní událostí je bitva s Prusy u Hradce v r. 1867). Z knihy je cítit jakási autenticita, autor ten svět evidentně zažil z prvé ruky, což čtenáři to pomůže se do té doby přenést a zažít relativně idylický svět vesnice 19. století s ním.
Kdysi jsem ji měla vypujčenou z knihovny- nevim jak mohla být populární. Kniha byla podle mého názoru nemastná, neslaná - dětský svět, který jsem nepochopila- člověk spíš pochopil Barunku od Zápotockého.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Pepánek nezdara |
| 1949 | Žeň českého humoru |
| 1916 |  Pepánek Nezdara II. Školákem |
| 1917 | Pepánek nezdara I. - Starším bratrem |
| 1885 | Humoresky |
Knihu dostal v padesátých letech můj bratr Pepek, dle rodičů věrný odraz nezdárného knižního hrdiny. Někdy z ní rodiče předčítali nejen nám, ale i návštěvám. Autor zřejmě nenapsal pokračování z pozdějších Pepánkových let. Škoda, náš Pepek mohl poskytnout bohatou inspiraci.