Perfektnost techniky
Friedrich Georg Jünger
Básník a esejista Friedrich Georg Jünger (1898–1977), mladší bratr spisovatele a filozofa Ernsta Jüngera (s jehož texty Chůze lesem či Na mramorových útesech se již mohli v překladu seznámit i čeští čtenáři), se ve svém rozsáhlém eseji, který byl napsán v roce 1939, ale vydán mohl být až po válce, zabývá kritikou moderního fetišismu techniky. V tomto již klasickém díle kritiky kultury předjímá moderní debatu o ekologii a udržitelnosti. Jüngerova kniha se právem řadí po bok tak epochálním dílům, jako byla Horkheimerova Dialektika osvícenství, a podcenit nelze ani způsob, jímž Jüngerovo myšlení ovlivnilo filozofii techniky pozdního Heideggera.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2012 , AcademiaOriginální název:
Perfektion der Technik, 1946
více info...
Přidat komentář
Mohlo by se zdát, že pisatel uvažuje o technice v užším smyslu, který by vystihovala slova jako aparatura, organizace anebo technický kolektiv. Pokrývá však techniku ve významu širším, takže když Jünger hovoří třeba o sportu, tanou mi na mysli bezděky slova jako: Ten boxer má neotřelou techniku. Technika se totiž nezhmotňuje jen ve strojích, ale má opanovávat i myšlení, vědu, sport, instituce a vlastnictví a z člověka vyrábět standardizovanou součástku nenažraného automatu. Kniha není přesto antimodernistickým manifestem, morálním apelem ani obžalobou, nýbrž metodologicky vedenou a široce poučenou úvahou o technice, určující povahu a napětí naší současné situace. A vlastně nejen to; Jünger nabízí svou knihu rovněž jako model, jehož prostřednictvím se každý může pokusit vnímat svět kolem sebe, ať už jde o film, reklamu, odbory, propagandu, politiku anebo válku. Pisatelovy úvahy o vyjímání a izolaci prvků z jejich přirozených souvislostí, které demonstruje na příkladu páky a které se nerozpakuji označit za legitimní a významný filosofický příspěvek k problému abstrakce, působí obzvlášť aktuálně, když si je vztáhnu ke zkušenostem experimentálního psychologa Merlina Donalda, který ve své knize A Mind So Rare popisuje (a pronikavě komentuje) laboratorní rozkouskování lidského kognitivního aparátu na součástky, titěrné rozměrem i trváním. Jünger se při svém přemýšlení o technice nevyhne ani kritice marxismu, kterou ovšem nevede z oponentních ideologických pozic klasického liberalismu, ale oba proudy demaskuje jako úslužné technice a jejímu nezadržitelnému pokroku. Dovozuje zároveň, že ekonomie jako věda anebo jako perspektiva neobstojí již jako výstižný popis a pojmenování naší situace. Tu podle Jüngera neurčují ekonomické anebo hospodářské události a procesy, ale technická aparatura, která stihla do svého celoplanetárního pracovního plánu zahrnout vlastnictví, peníze, právo, morálku i vědu. Knihu doporučuji všem, kdo se chtějí zabydlet v hledisku, z něhož se jim otevře okolí v nových, možná nečekaných, souvislostech.