Persepolis
Marjane Satrapi
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530231/bmid_persepolis-65a51bde144d0.png
5
154
154
Persepolis série
Prvé slovenské súborné vydanie autobiografického komiksu, v ktorom sa s autorkou prenesiete do jej detstva a dospievania v Iráne, do obdobia islamskej revolúcie aj vojny s Irakom, až do jej odchodu na francúzske gymnázium vo Viedni a pokus o návrat do vlasti. Mnohí príbeh poznajú najmä vďaka rovnomennému filmu, ktorý okrem Oscara za najlepší animovaný film a Zlatej palmy z Cannes pozbieral ocenenia po celom svete. Marjane Satrapi, inteligentné a bezprostredné dieťa radikálnych marxistov a pravnučka posledného iránskeho šáha, vydáva svedectvo o detstve jedinečne spätom s históriou jej krajiny. Napriek mnohým útrapám dodáva jej detský pohľad na svet príbehu ľahkosť a humor. Spolufinancované z programu Európskej únie Kreatívna Európa. Vydanie publikácie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.... celý text
Literatura světová Komiksy Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , OZ BrakOriginální název:
Persepolis, 2003
více info...
Přidat komentář
S výnimkou diela Alana Moorea pravdepodobne úplne najlepší a najprogresívnejší grafický román, ktorý bol kedy stvorený.
Druhá časť je o triedu slabšia, čo je ale dané predovšetkým dospelosťou postavy, takže miesto detského vnímania krutosti sledujeme pubertálne sklamania a otupelosť.
Jsem hrozně rád, že jsem se k některým knihám dostal, byť až po letech nezájmu a ignorování. Patří mezi ně i Persepolis. Ta kniha toho totiž nabízí hrozně moc. Persepolis je životopisný komiks. Ale u komiksů, stejně jako u čehokoliv jiného, platí, že i když dva dělají totéž, tak to nikdy není totéž. Nabízí se mi srovnání s Otčinou od Niny Bunjevac. Nina je bezesporu dobrá výtvarnice, ale její kresba mi připadá příliš depresivní. Horší ale je, že mě vyprávění o historii její rodiny a o historii celého Srbsko-Chorvatského konfliktu vůbec nebavilo. To vyprávění Marjane Satrapiová je úplně jiné kafe. Její kresba není tak propracovaná, ale po čtyři dny jsem se těšil, až se do její Persepolis znovu začtu.
Marjane ve svém komiksu shrnuje čtrnáct let svého života. Vyprávění začíná v roce 1980, během islámské revoluce v Íránu, kdy jí bylo deset let a končí, když ve čtyřiadvaceti nadobro odjíždí z Íránu do Francie. Nevypráví však jen o životě v Íránu, ale také o jejím pobytu v Rakousku, kde od čtrnácti žila čtyři roky sama bez rodičů a studovala francouzské gymnázium. Ač její zážitky nejsou vždy veselé, tak o všem vypráví s vtipem a nadhledem. Marjane je od dětství rebelka s funkčním kritickým myšlením, zdravým úsudkem a až příliš velkou upřímností, což jí nejednou dostalo do svízelných situací. Persepolis nabízí mnoho situací a úvah k zamyšlení a nešetří ani emocemi. Navíc čtenáře částečně seznámí s nedávnou historií blízkého východu z pohledu normálního chytrého a nezfanatizovaného Íránčana. Je to kniha, ke které se budu v hlavě nějakou dobu vracet a za čas si ji určitě přečtu znovu.
Silný komiks. Veľmi dobre, s ľahkosťou nakreslený a napísaný komiks o ťažkom živote v Iráne. Nečakal som, že ma politický komiks tak zaujme, ale bola to sila. Je to úžasný životopis ťažko životom skúšanej ženy a každý by si ho mal prečítať a byť šťastný, že tu máme v našich dvoch štátoch slobodu. Odporúčam každému.
Jelikož je kniha psána formou komiksu, četla se velmi rychle. Skvěle popisuje situaci v Íránu.
Persepolis už jsem četla, když jsem byla mladší a setkala jsem se ale pouze s prvním částí.
V té mladá Marjane vypráví o totalitním režimu, válce a zatýkání, a to vše obalené dětskou perspektivou, takže se zde odráží i dětská proměnlivost názorů. S dospíváním se pak dostavuje i rebelie - částečně ta, na kterou jsem zvyklí, ale proti vyšším cílům - ne vůči autoritám jako rodiče, ale proti celé společnosti, jež utlačuje ženy. Vzdorná povaha pak Marjane zůstává a pocítil ji nejen v zahraničí, kam ji rodiče pošlou do bezpečí studovat, ale i okolí v pozdějším věku či manžel. Kvůli části v zahraničí a následném návratu domů pak můžeme číst o marjaniných osamělých pocitech, depresích či pocitu ztráty sebe sama - pro západ moc východní, pro východ moc západní.
V knize se dozvídáme i válečné či sociální pozadí v Íránu, nejen (ne)práva žen a jejich (ne)svoboda, ale i utlačování intelektuální roviny. Po grafické stránce je kniha také velmi povedená, jednoduchý černobílý styl pak dává větší důraz obsahu a neodvádí od něj pozornost.
Hodně nevšední pohled na, pro nás, poněkud exotickou kulturu. Začátek, ten dětsky bezprostřední odraz hrůz totalitního režimu a války, je neodolatelný a místy mrazivý. Část po návratu už občas ztrácela drajv, ale pořád jde o nesmírně zajímavé svědectví.
Asi tak 4,5*
Výborný film, výborná kniha. Doporučuji obojí. Přes osudy dospívající dívky nahlédnutí na válku a zvrácený režim, a jak se v něm snaží přežít normální rodina. Kniha zábavná a hodně poučná.
(čteno v AJ) Přála bych si, aby si toto dílo přečetl každý. Sympatický a otevřený styl a vypravěčka, která si na nic nehraje. Kniha baví a donutí přemýšlet, což je vše, co by dobrá kniha měla mít. Vřele doporučuji. 4,5*
Nejde nikdy zapomenout na to, jak babička autorky svléká podprsenku a z té jí padají okvětní lístky jasmínu... Úchvatná podívaná na život v obrazech íránské autorky Marjane Satrapi – ta hrdost, síla, neohroženost. A přitom ironie, která nabourává hustou atmosféru strachu, a činí tak režim zranitelnější. Často se nestává, aby se autoři, kteří prožili dějinné hrůzy a následně je vylíčili do autobiografií (ať už v jakékoli podobě), oprostili od patosu a klišé. U Satrapi je ale patrné, že litována být nechce, naopak – s drtivou přímočarostí, úsporností, neukaceností popisuje vlastní selhání a morální dilemata, což je její, jistě nekomfortní, katarzí po prožitých hrůzách. I tak ale čtenáři nezbývá, než ji obdivovat – a tím víc se jí přiblížit a oblíbit si ji – je to člověk, žádný umělý hrdina, který má od narození jasné pevně dané neochvějné hodnoty. Ta neustálá konfrontace s vlastní morálkou a strachem převlečená do pašování cédéček, výrazné rtěnky, antikoncepce, více partnerů nebo tajných alkoholových večírků je pro celou naši poklidnou, nudnou, vystrašenou, zpovykanou, bezhodnotovou a ultrasobeckou společnost neuvěřitelná, nepředstavitelná.
Naprosto odzbrojující.
„Dívala jsem se, jak se babička svléká. Každé ráno si natrhala jasmín a dávala si ho do podprsenky, aby to vonělo. Takže když se odstrojovala, odpadávaly jí z prsů květy.“
Autobiografická díla, natož pak ta s tíživými tématy, se obtížně hodnotí. Komiks Persepolis ve vás ale rozhodně zanechá stopu – je poučný, výstižný, emotivní, ale umí být i vtipný. A připomíná hrůzy, které s sebou totalitní režimy a války nesou, pohledem obyčejného člověka.
4,5*/5* (1. díl 5*, 2. díl 4*)
Výborný komiks popisující rozdílné kultury Íránu po revoluci a Francie. Po nedávných událostech, kdy se dostal Írán do záběru médií, si asi půjdu přečíst Perseopolis znovu.
Moc dobrý komiks. Ze začátku jsem byla naprosto nadšená. Od poloviny mi byla strašně nesympatická hlavní hrdinka a konec opět skvělý. Takže ta mě velké doporučení.
V jednoduchosti je krása.
Zdálo by se, že tak závažné téma, jakým je život v kruté náboženské diktatuře, si vyžaduje serióznější formu než komiks v podobě jednoduchých obrázků. Ale je to právě naopak – prostota vyprávění i kreseb umožní odstranit vše přebytečné a dovolí ukázat realitu bez balastu zbytečných slov. Působivě a s velkým emocionálním dopadem. S postavami, které jsou sice kreslené a černobílé, ale přesto velmi živé.
Dětský úhel pohledu nabízí dvojí druh emocí. Jednak naději – je zřetelně vidět, že i v těžkých společenských situacích je stále prostor pro běžnou radost z mezilidských vztahů, pro lásku i pro humor (malá Marjane má velký talent na pozorování okolí a lakonické komentáře). To je povzbuzující. Ale je zde také neustále přítomno vědomí, že dětská léta skončí, že se jedná pouze o jakýsi půjčený čas nevinnosti, že si režim, ve kterém Marjane dospívá, vybere svoji daň. Že dřív nebo později už nebude možné se konfrontaci vyhnout.
V druhé části je Marjane dospívající žena. Zde se nálada trochu mění a pro čtenáře může být náročnější udržet si k ní sympatie. Na první pohled totiž vidíme nevděčnou holku, která si neváží pohostinnosti evropské civilizace a která nejeví přílišnou ochotu k asimilaci. Může dokonce naplňovat i stereotyp nekompatibilního přistěhovalce z jiné kultury, který přes všechnu naši snahu nemá šanci být jako jeden z nás – a na spisovatelce Satrapi je sympatické, že se tuhle část svého příběhu nesnaží lakovat na růžovo a je dost sebekritická.
Pro mě má tahle část jiné hlavní téma – ukazuje se zde, jak je pro každého člověka důležité, aby zažil pocit přijetí, aby byl respektován takový, jaký je.
Četl jsem Persepolis už kdysi, viděl i film, teď jsem se vrátil po letech ke knize a znovu jsem zažíval tu zvláštní, trochu nepochopitelnou, kombinaci dojetí, vzteku, naděje a smutku. A znovu si připomněl, jak podobné jsou si osudy lidí v různých částech světa. Jak diktátorské režimy používají podobné metody, ať už je to fašismus, komunismus nebo fanatická teokracie. Ale jak lidé v každé situaci vždy nějak dokážou dát průchod lidskosti. „Nějak to selže, něco vás zdolá, život vás zdolá,“ říká zlomený a ponížený Winston Smith ve slavném Orwellově románu. Postavy z knihy Persepolis dávají téhle poslední naději za pravdu.
Autobiografický příběh zachycený očima dospívající dívky vyrůstající v Íránu v období politické nestability, islámské revoluce, války s Írákem a nucených exilů ze země.
S neuvěřitelnou lehkostí i humorem podává svědectví o těch nejtěžších lidských záležitostech i o běžných věcech, které patří k dětství, dospívání a ranné dospělosti.
Forma černobílého komiksu vyprávění také překvapivě prospívá.
Právě jsem dočetla a komiks jsem si užila....komikse já můžu :-) a tenhle mi udělal velkou radost. je nádherně zpracovaný...stojí za přečtení. Teď už se těším na filmové zpracování :-)
Oba diely som zhltla takmer bez prestávky na jedlo a toaletu :) Málokedy sa človek stretne s takou silno-autentickou, miestami surovou i vtipnou výpoveďou priamo od zdroja. Marjane Satrapi odhaľuje, že odhliadnuc od náboženstva a kultúry ako takej sa človečenstvo v Iráne ani tuzemsku od seba veľmi neodlišuje. Snáď len v tom, že Iráncov trápi väčšia dogmatickosť a s ňou spojené problémy obludnejších rozmerov.
Chtěl jsem doporučit i film, ale už jste to tu napsali. Komiksy moc nečtu, máloco se mi skutečně líbí. Vlastně jen tři: Persepolis, Rychlé šípy a Maus. V tomto pořadí.
Marjane měla ohromné štěstí v tom, že se narodila v dobře zaopatřeným a liberálním rodičům, kteří pro ni udělali a umožnili jí opravdu hodně.
V úsměvných příhodách je popisovaný islámský režim tvrdší a drsnější než byl ten komunistický u nás, různých příkazů, zákazů, zatčení, poprav, zničených kariér ... bylo v komiksu opravdu hodně. V "evropské části" zase život přistěhovalkyně v Rakousku taky nebyl žádný med.
Štítky knihy
ženy Írán dospívání feminismus političtí vězni muslimské ženy totalitní režimy ženy v islámu iránská literatura kulturní rozdíly
Autorovy další knížky
| 2006 |  Persepolis 1 |
| 2008 | Šitíčko |
| 2013 | Persepolis |
| 2007 | Persepolis 2 |
| 2008 | Kuře na švestkách |
Unikátní a jedinečný komiks, o tom není sporu. Osobně jsem si jej užíval víc, když byla hlavní postava ještě malým dítětem, pak jsem se od ní osobně dost distancoval. Ale nic to nemění na tom, že jsem si vychutnával sledování kulturní revoluce z pohledu lidí žijící přímo uprostřed dění, bavily mne scény boje za ženská práva a i ten výtvarný styl, i když neskutečně osobitý, se mi sem hodil.