Persepolis 2

Persepolis 2
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/7413/bmid_persepolis-persepolis-2-3OR-7413.jpg 5 297 297

Persepolis série

< 2. díl

Jeden z nejuznávanějších a nejúspěšnějších grafických románů poslední doby, kterého se po celém světě prodalo už téměř půl milionu výtisků. Ve Francii žijící, ale v Íránu narozená autorka nás v první části provedla svým dětstvím stráveným v Teheránu za doby islámské revoluce a války s Irákem. Ve druhém dílu líčí svůj pobyt na francouzském gymnáziu ve Vídni, následný návrat do vlasti, poslední pokus sžít se s režimem, který nemůže mít pro samostatné osobnosti jejího typu, navíc ženského pohlaví, pražádné pochopení, a svůj definitivní odchod do Francie. Zatímco hlavním tématem první části byl život v totalitním režimu, ve druhé je jím tedy to, jak se člověk v takovém režimu vychovaný vyrovnává s náhle nabytou svobodou: tedy další téma, které mnozí Češi důvěrně znají.... celý text

Literatura světová Komiksy
Vydáno: , BB art
Originální název:

Persepolis 3, 4, 2004


více info...

Přidat komentář

Lady_Ef
23.08.2012 5 z 5

Stejně neuvěřitelné, strhující a dech beroucí jako první díl.

Skip
11.04.2012 5 z 5

Platí to samé, co jsem napsal o jedničce.


smetyl
25.08.2011 5 z 5

Příběh o nesvobodě, nesvobodné kultuře. O ponižování žen. O válce. Vlastně o životě ne tak obyčejné íránské ženy. O těžkostech jejího počínání. Komiks nám přináší pohled na netradiční a nepříliš známé jevy kolem islámských revolucí a kolem nebývalé hlouposti režimu v íránu. Který měl v povaze trestat nesmysly, jen aby zamezil svobodě a přirozené sexualitě.

Dozvíme se toho spoustu o íránu. Mě tenhle komiks změnil náhled na tuto zemi. Ne každá země s fundamentalistickou vládou nemusí být zemí fundamentalistikých občanů.

pet-kyval
18.03.2011 5 z 5

[022/11] (ebook) Jedinci ani nepřipadá, že vcelku všední život “obyčejného“ člověka se dá pojmout jako dobrodružství. Nejdříve si připadáme výjimeční, jako superhrdinové, kteří jednoho dne změní svět, ale stačí popustit uzdu toku času a naše ideje se vytratí a nám zůstane jen ta trpká trapná realita bez zromantizovaných nadlidí.

(108) ,,Ty jsi ale vyrostla! Brzy budeš moct dosáhnout Pánubohu na koule!“

A co mi vlastně Marji dala? Lehko na cvičišti. Těžko na bojišti. … No jo, nestačí jen snít a přemítat nad tím, co bychom kdybychom, ale člověk musí ty svý pěsti zatnout, nohy zapřít a zuby zakousnout, aby něčeho dosáhl, a hlavně nezapomínat na to, že kdysi cosi doopravdy chtěl a chtěl pro to něco udělat, a to jestli něco ve finále opravdu udělal, to už si probere se svým svědomím každý sám.
,,To jsou ale kecy…“