Persepolis 2
Marjane Satrapi
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/7413/bmid_persepolis-persepolis-2-3OR-7413.jpg
5
297
297
Persepolis série
< 2. díl
Jeden z nejuznávanějších a nejúspěšnějších grafických románů poslední doby, kterého se po celém světě prodalo už téměř půl milionu výtisků. Ve Francii žijící, ale v Íránu narozená autorka nás v první části provedla svým dětstvím stráveným v Teheránu za doby islámské revoluce a války s Irákem. Ve druhém dílu líčí svůj pobyt na francouzském gymnáziu ve Vídni, následný návrat do vlasti, poslední pokus sžít se s režimem, který nemůže mít pro samostatné osobnosti jejího typu, navíc ženského pohlaví, pražádné pochopení, a svůj definitivní odchod do Francie. Zatímco hlavním tématem první části byl život v totalitním režimu, ve druhé je jím tedy to, jak se člověk v takovém režimu vychovaný vyrovnává s náhle nabytou svobodou: tedy další téma, které mnozí Češi důvěrně znají.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
Persepolis 3, 4, 2004
více info...
Přidat komentář
Autorka nás v obou dílech komiksu seznamuje se svým životem od dětství až po dospělost. Její život v Íránu je všechno, jen ne poklidný. Do osudů celé rodiny zasáhne revoluce, politická zlovůle a nakonec i válka. Tím, že pochází ze svobodomyslné rodiny intelektuálů a dostalo se ji jistého vzdělání, je schopna nastavit pomyslné zrcadlo nejen fundamentalistickému režimu, ale i demokratickému západu.
Není to moc veselé čtení, přesto doporučuji.
Úžasný, černobílý komiks. Marja odchází z Íránu do Rakouska. Je ovšem zcela vykořeněná a není úplně schopná v Rakousku existovat.
(2006)
Mám mnoho čtenářských restů a jeden z nich si dnes už mohu odfajfknout. Persepolis jsem měla na seznamu k přečtení už pěkných pár let, ale nějak jsem se k tomu pořád nemohla dostat. Dokonce jsem si od autorky dříve přečetla její Šitíčko (i to doporučuji), teprve pak jsem se vydala do Persepole - a že to bylo putování plné zážitků! Satrapi se nebojí vyprávět o svém životě, i když v něm mnohdy rozhodně není v roli kladné a čestné hrdinky. Navzdory všemu, čemu byla nucená čelit, se vsak vždy snažila být sama sebou. Ne vždy jí to vyšlo a ne vždy to bylo bezpečné, ale dala do toho vše.
Bavilo mě to a zajistilo mi to příjemné čtení na dva večery, takže pokud to snad někdo taky ještě nečetl, dejte se do toho!
Autobiografická díla, natož pak ta s tíživými tématy, se obtížně hodnotí. Komiks Persepolis ve vás ale rozhodně zanechá stopu – je poučný, výstižný, emotivní, ale umí být i vtipný. A připomíná hrůzy, které s sebou totalitní režimy a války nesou, pohledem obyčejného člověka.
Druhý díl mne bavil kupodivu o trochu víc než ten první. Sledujeme pokračování autorčiných osudů, které jsou plné překážek, s nimiž se Marjane musela ve svém životě potýkat - a dělala to velmi srdnatě. Autorka svoje vyprávění podává velmi svižně a dost svérázně; čtenář se seznamuje například s různými aspekty života emigranta, ale třeba také s postavením ženy v íránské společnosti, což bylo hodně zajímavé (ale přitom ne zrovna pozitivní) čtení. Člověk se opět dozvídá nové skutečnosti ze života íránských lidí z pohledu někoho, kdo vše zažil na vlastní kůži. Hodně zajímavé čtení - jsem ráda, že jsem se k tomuto komiksu dostala.
Původně jsem si říkala, že je zbytečné číst si i druhý díl, ale ne, nebylo. Autorka je prostě fascinující osobnost, jejíž životní vývoj mě zajímal od začátku až do konce. A opět poodhalil něco dalšího z íránského každodenního života.
Pokračovanie výbornej jednotky ma zaujalo podstatne menej. Neviem čím to je, je to len môj subjektívny pocit. Občas som nerozumela tomu, ako dievča z takého prostredia (kultúra, intelekt, vzdelanie, liberáli...) dokáže riešiť také hovadiny. V komikse je veľmi dobre nastavené zrkadlo našej západnej spoločnosti, riešime oveľa viac nepodstatných hovadín ako Marji počas svojho dospievania...
Persepolis je dobrý komiks, několikrát jsem se i zasmála od srdce, babička Marjane byla úžasná žena. Každopádně pro mě je nejlepší kniha od Satrapi Kuře na švestkách.
Druhý díl se mi nakonec líbil víc než první. První polovina se sice poněkud vzdálila od Íránu, ale zas pěkně nastínila problémy dospívajícího imigranta, který zažívá evropskou realitu. Skvělý pohled z druhé strany. Druhá polovina knihy, po návratu do Íránu, pak byla jednou z nejpoutavějších částí, a velmi povedeně nastiňuje osobní i politické problémy dnešní blízkovýchodní velmoci. Co se připomínek týče, platí to, co jsem psal u prvního dílu. Ocenil bych doplnění o výklad nějakého zasvěceného odborníka. Byť musím říct, že u druhého dílu jsem již neměl takové pochybnosti o subjektivitě výkladu, jako u prvního.
Na závěr dvě poznámky: Jakkoliv nechci snižovat často tvrdé zkušenosti, kterými si Marjane prošla, podotkl bych, že se přirozeně jedná o subjektivní výklad jedince, navíc z vyšší třídy a z liberálně orientovaného prostředí. Trpké zkušenosti se pak nemusí nutně vždy shodovat s tím, jak se na oba režimy a události dívají Íránci z jiných společenských skupin. Druhou připomínkou pak je konstatování, že i Islámská republika prošla od dob vydání knihy velkým vývojem, a pro obraz soudobého Íránu by si čtenář měl oživit informace některým z aktuálnějších děl či reportáží od nezaujatých odborníků. (doporučuji například knihu Břetislava Turečka "Labyrintem Íránu")
V podstatě byl pro mne druhý díl zajímavější. Ne ani tak kvůli vlastní hlavní postavě, ta mne se svým volnomyšlenkářstvím nijak neimponovala, ale nastaveným zrcadlem naší západní kultury. A vůní domova, kterou jsem intenzivně vnímal, když přijela domů a procházela byt, ve kterém vyrůstala a procházela ulicemi svého města... Tu vůni domova známe, že? Už se těším domů! Navždy!!!
O trošku menej desivé ako prvý diel, keďže dej sa odohráva sčasti mimo Irán. Ale to, čo Marjane prežívala, aj tak nebola žiadna idylka. Dievčina bola riadne rozorvaná, pekne dlho sa hľadala. Tak neviem, či sa celé jej samodeštrukčné správanie sa dá vysvetliť tým, čo zažila v detstve. Rodičia ju pustili štrnásťročnú samu do cudzej krajiny, povedali jej, že jej dôverujú a spoliehajú sa na jej výchovu a ona rovno začala s drogami a časom skončila na ulici. Proste to s ňou trieskalo jedna radosť. Predpokladám, že na jej ničení samej seba mali podiel nielen hrozné zážitky z vlasti, ktoré mala stále na pamäti, a pocit vykorenenia, ale aj jej povaha rebelky, nútiaca ju ísť hlavou proti múru, ktorú nemal v neprítomnosti rodičov a milovanej babičky kto brzdiť. Našťastie sa dokázala spamätať a dať si život do poriadku. Apropo, dosť sa čudujem, že Iránci smeli za hranice. S takým režimom!
Asi to je hloupý, ale druhá část mi odpověděla přesně na to, na co se bojím slyšet odpověď, přestože ji znám. Je to o rozdílech. Když tohle píšu, znamená to, že mám přístup internetu a ke všem dobrým věcem, které si mohu dopřát vzhledem k tomu, v jaké jsem se narodila zemi, a které beru jako standard. Ale je tu ta druhá strana mince. Kolik lidí ve stejnou vteřinu, jako já tohle píšu, nebo utrácím svou výplatu za zbytečnosti, které chci, ale ne nutně potřebuji k přežití, o pár set kilometrů dál trpí (nebudeme si lhát, ta vzdálenost se stále zkracuje), protože se blbě narodili? (Nebo se narodili dobře, ale nějakej blb je poslal dolu.) Tahle kniha je o překonávání těchto rozdílů a pocitů s tím spojených, kterým se nelze vyhnout. Z pohledu člověka, který aby mohl žít v novém, měl by zapomenout na staré, přestože to úplně nelze a má být tedy formován obojím. Ale jaký díl je lepší, neprozradím. Řadím mezi knihy, které bych raději četla z důvodu, že se jedná o fikci, ne o realitu.
Druhý díl Persepolisu je možná trochu víc existenciální než jednička. Více se zde řeší dospívání pubertální holky, její první lásky a snaha vytvořit si své místo ve světě. Trochu míň politika a náboženství. I když to tu samozřejmě je také, zejména ve vztahu západní společnosti k přistěhovalcům a jejich integraci. A také v perspektivě nesdělitelnosti hrůz a útlaku lidem, kteří si žijí v poklidu v Evropě, nechápou, že jinde může být hůř a tak se chovají v duchu hesla, že sytý hladovému nevěří. Za mě opět super.
Druhý díl možná ještě lepší. Celkově hodnotím Persepolis jako úžasnou knihu, která je v autobiografických románech svým komiksovým zpracováním opravdová výjimka.
Dokonalé... Netradiční formou podané dějiny Iránu. Velmi otevřená výpoveď a k tomu komiksovou formou. Vřele doporučuji.
Freedom had a price... žijeme na jednej Zemi a nie všade je toľko slobody ako napríklad len u nás, preto je pre mňa takáto veta bezvýznamná, naopak veta typu človek bez práce nie je človekom je aktuálna, všetko sa odvíja od problémov spoločnosti, s ktorými dennodenne bojuje, a zatiaľ čo autorka bojovala so závojmi, zvykmi, tradíciami, ja zase s hľadaním práce... My máme priveľa slobody, žiadna rovnoháva nejestvuje. Z nej sa dnes produkujú hipsteri, hr people, maniaci do techniky, všelijaké odnože potravinárskych ľudí, pretože všetkého je nie dostatok, ale naviac, a pýcha je ako bič na oči.. Prvou chybou na začiatku života človeka je motív dať všetkému dôvod, t. j. vysvetľovať, napokon je to prirodzená vlastnosť mozgu: zdravá myseľ je zvedavá myseľ... Od toho bodu vzniká dlhá a ťažká reťaz, ktorá nás zväzuje v každej krajine rôzne... a nad tým stojí "chtíč" moci, ktorú si v dejinách podávali z rúk do rúk muži. Moc, zdroje, bohatstvo = brať pre seba, kradnúť... a na tento proces vytvvárať vhodné siete pre ovce, pre nás.. Nech žije uncle Anoosh! I´m in love with him too.
O trochu víc sympatičtější druhý díl... Marjane byla opět příjemnou průvodkyní svého vlastního příběhu.PS: Pořád se nestačím divit, co se ve světě děje a jak velké jsou mezi námi kulturní a také náboženské rozdíly.
Výborné pokračování slavného autobiografického komiksu popisující život a dospívání v exilu, návrat do tuhého íránského režimu a studium na teheránské vysoké škole. Opět jde o velmi příjemný a zajímavý styl vyprávění příběhu dospívající holkou, který je veden hezkými kresbami, a opět jsou některé úvahy a životní situace hlavní hrdinky hodně vtipné... ale také mrazivé a chytré. "Režim dobře chápal, že když jdete ven a máte v hlavě tohle: Mám dost dlouhé nohavice? Mám šátek dost do obličeje? Není mi vidět nalíčení? Jen aby mě nedali zbičovat! ...nemůžete v ní mít tohle: Kde je moje svoboda myšlení? Kde je moje svoboda slova? Je můj život k žití? Co se děje v politických věznicích?"
Štítky knihy
zfilmováno islám Írán komiksy feminismus války muslimské ženy totalitní režimy ženy v islámu iránská literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Persepolis 1 |
| 2008 | Šitíčko |
| 2013 | Persepolis |
| 2007 | Persepolis 2 |
| 2008 | Kuře na švestkách |
“Personally I hate Saddam and I have no sympathy for the Kuwaitis, but I hate just as much the cynicism of the allies who call themselves liberators while they’re there for the oil.”