Pes druhé roty
František Langer
Historie psa Rafa, chytrého zvířete, které se dostalo po delším bloudění k našim vojákům na Sibiři a s nimi konečně i do Čech, je jen rámcem, v němž jsou barvitě zachyceny rozmanité vzrušující i idylické chvíle ze života československých legionářů na Rusi. Langer, sám účastník těchto historických událostí, vylíčil památnou anabasi českých vojsk na dálném východě v cyklu povídek pod názvem Železný vlk, které jsou psány svérázným stilistou, jakým se nám jeví Langer už od svých literárních počátků. Stejně svěže jest líčena i tato »psí historie«, kterou věnuje spisovatel »dětem svých milých druhů, ruských legionářů, aby si v ní přečtli vyprávění o krásném psu a nádavkem poznali několik příběhů ze života svých statečných tatínků... celý text
Přidat komentář
Poutavá kniha o legionářích v Rusku, kde hlavní roli hraje pes a jeho pán četař Sochor. Raf se narodil na Sibiři za polárním kruhem, pásl stáda sobů u Jakutů. Když jeho majitel zemřel při cestě na jih a s matkou ho rozdělili vlci, putoval na jih sám. V únoru 1919 se dostal k transsibiřské magistrále, kde si ho ochočil četař Sochor. Pes se od něj nehnul na krok, při hlídce našel nálož na kolejích nastraženou bolševiky. Za záchranu životů se stal oficiálně psem druhé roty a dostával příděly polovinu porce masa vojáka. Ve vlaku 1. pluku kromě psů cestovali i dva medvědi Míťa a Máša, dar pro Masaryka. Nejvíc mě zaujala scéna, kdy Raf lovil zajíce a zmeškal odjezd vlaku. Běžel ze všech sil a na poslední chvíli ho Sochor vtáhl dovnitř. Působivý je i souboj se zabijáckou dogou ruského důstojníka na nádraží. Dále se popisuje cesta do Irkutska, dále do Vladivostoku přes Bajkal, Mandžusko do Japonska, Singapuru, kolem Afriky, Suezem do Terstu. Většinu knihy ale Raf leží na podlaze teplušky a poslouchá příběhy legionářů, kterými si krátí dlouhou chvíli (např. jak snědli psa ruského generála, jak rozvědčík Mašín v převleku za prostého ruského vojáka získal informace o německých jednotkách v Kyjevě a okolí, jak staroch Pánek (přitom mu bylo 50 let) zajal svého syna - rakouského vojáka, vzpomínky na patero mrtvých hrdinů: plukovníka Švece, praporčíka Šešína, důstojníka Fajnora, praporčíky Všetičku a Ottu). V Irkutsku po legionářích stříleli ze zálohy, někdo střílel i po Sochorovi a trefil i Rafa, ten útočníka zardousil. Autor dle svých slov: tuto knihu věnuje dětem svých milých druhů, ruských legionářů, aby si v ní přečetly vyprávění o krásném psu a nádavkem poznaly několik příběhů ze života svých statečných tatínků.
Výjevy ze psího života jsou určeny dětem, ale historky o legionářích jsou spíše pro dospělé, jelikož jsou plné drastických scén (např. legionář s ustřelenou půlkou hlavy se jen v podvlékačkách plazí ke trati nebo popis bolševického mučení). Děti by je měly přeskočit. Příběhy jsou doplněny úvahami o svobodě, vlasti, údělu člověka, o dobru v každém člověku. Jako úvod do legionářské problematiky jen doporučuji.
Zatím jsem neměl tu čest z žádnou knihou o legionářích. Tato je první. Čtení je to z části pro mládež a s části pro dospělé. Větší část je tady tvořena historkami jednotlivých vojáků a ten zbytek je o psovi druhé roty, Rafovi. Čtení to bylo pěkné a zajímavé, ale tak nějak bych zvolil, pro sebe, jiné vyprávění. Dcera byla s knihou, při večerních čteních spokojená.
Knihu jsem loni koupila za pár korun v antikvariátě, s tím, že ji po přečtení pošlu dál. Vypadala jako nová, asi nevhodný dárek pro nějaké dítě... nu, nedivím se. Myslím, že v dětském věku by mě asi také nezaujala, alespoň ne tolik, jako dnes. Hlavní dějová linie sleduje osudy československých legionářů čekajících po skončení 1. světové války na západní Sibiři na rozkaz cestovat po transsibiřské magistrále na východ do Vladivostoku a odtud lodí do Evropy. Tímto čekáním na cestu domů se prolínají vzpomínky na domov, na boje, padlé kamarády i veselé historky. Navíc se s osudem vojáků spojí osud i opuštěný polodivoký pes, odrostlé štěně, a tak se dozvídáme i o jeho osudu.
Líbila se mi "vyprávění mezi psy", do nichž autor začlenil nejvyšší morální hodnoty člověka – lásku, statečnost, obětavost, kamarádství... Vlastně jen díky těmto hodnotám dokázali legionáři vzdorovat dlouhému odloučení od rodin, oslovovat jeden druhého "bratře".
Těžké je ovšem smířit se s tím, že i tito muži, stejně jako miliony jiných ve válkách na celém světě během mnoha staletí, tito vzorní otcové, manželé a synové, byli nuceni zabíjet. Aby přežili, aby uhájili nejen své životy, ale i životy jiných lidí, ať již v Rusku nebo těžce se rodící nové vlasti – Československu. Vždycky si říkám, kdy už to lidstvo dostane rozum... ve válce proti sobě často stojí lidé, kteří třeba ještě včera seděli u jednoho stolu, kteří, kdyby nebyla válka, by spolu zašli na pivo nebo na fotbal. Najednou "ti druzí" dostanou nálepku "nepřítel" – a všechno je jinak.
Knihu jsem si každopádně přečetla moc ráda, a to hned z několika důvodů – kvůli příběhu psa Rafa (přiznám se, že jsem se o něj strachovala o něco víc než o legionáře), kvůli tomu, že se děj odehrává na Sibiři a také proto, že jsem se dozvěděla něco nového, co patří k našim dějinám. Och, jak jsou ty dějiny někdy zamotané a komplikované a jak málo stačí – jedno hloupé rozhodnutí někoho mocného – aby se zamotaly ještě více. A žertovné vyprávění o smažených telecích nožičkách ukazuje, že vlastně někdy stačí k vyvolání mezinárodního konfliktu i drobné nedorozumění, ale že obyčejné vylíčení pravdy, byť se zdá jakkoli nepravděpodobná, dokáže někdy zažehnat i velký průšvih.
Knížka může být inspirací pro kohokoli bez ohledu na věk. Je napsána s laskavou moudrostí a jemným humorem a promlouvá k nám pěkným, i když trochu archaickým jazykem ze začátku 20. století. Mně se moc líbila!
knihu jsem četla jako povinou čedbu moc mě nezaujala jediný co se mi občas zalíbilo byly příběhy který někdo vyprávěl
Na téhle knížce se mi mimo jiné líbí Langerovy vynalézavé popisy skutečností, které jinak mohly dopadnout jako výčet suchopárných dat nebo jakožto pochopitelně silně vlastenecké rychle zastarat. Popisovat Sibiř a legie z pohledu psa byl docela geniální tah. :-)
Knihu jsme měli jako povinnou četbu na základce.A hned se dostala mezi mé favority.
Četla sem ji, kvůli čtenářskému deníku na střední, ale vůbec nelituji. Je moc poutavě napsaná.
Pro mě, jako velkou milovnici psů, vyprávění místy skutečně dojemné a poutavé. Trošku složitější čtení, není to přímo můj nej styl, ale stojí za přečtení.
Četl jsem ji na základce a docela se mi líbila, i když si z ní dnes skoro nic nepamatuji.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1964 | Bratrstvo Bílého klíče |
| 1956 |  Pražské legendy |
| 1968 | Periferie |
| 1992 | Pes druhé roty |
Nejsem milovník psů, ale tomuhle jsem opravdu fandila! Kniha nenásilným způsobem ukazuje život legionářů a jejich návrat domů.