Pěšákem ve Vietnamu
Manuel F. Van Eyck
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80128/pesakem-ve-vietnamu-80128.jpg
4
45
45
Životní příběh českého emigranta, který se snad jako jediný Čech zúčastnil v řadách americké armády války ve Vietnamu. V červnu 1968 jednadvacetiletý Manuel F. Vaněček emigroval, aby si splnil dávný sen - vstoupit do americké armády a ve Vietnamu bojovat proti komunistům. Po několikaměsíčním pobytu v utečeneckých táborech v Nizozemsku a Německu se dostal do Spojených států, získal americké občanství a jako příslušník americké armády bojoval ve Vietnamu - možná jako jediný český emigrant. To už se zřekl nejen původního občanství, ale i jména. Ve vojenské knížce byl zapsán jako Manuel F. van Eyck - pro případ, že by byl zajat. Přežil však všechny nástrahy války, kterou popisuje v prosté deníkové formě snad s hodinovou přesností, jak si vše stačil zaznamenávat mezi strážní službou, neustálými přesuny a boji. Pro svou bezprostřednost a mnoho podrobností z vojenského života je kniha velmi cenným svědectvím. Nezabývá se velkou politikou, ale každodenními problémy prostých amerických vojáků sloužících tisíce kilometrů od své vlasti a většinou netušících, proč to - kromě žoldu necelých 300 dolarů měsíčně - vlastně činí.... celý text
Přidat komentář
Dlho som premýšlal čo napísať o tejto knihe. Na jednej strane neskučný príbeh Čecha slúžiaceho v US army vo Vietname na druhej strane veľmi neosobne napísané akoby to písal človek bez akýchkoľvek citov. K nikomu si nevytváral vzťah. Občas mi to pripomínalo scénku z Forresta Gumpa skladajúceho M16 a jeho odpoveď prečo ju zložil tak rýchlo. Autor bol asi ideálny vojak, ktorý splnil akýkoľvek rozkaz.
Autor srozumitelně líčí své pohnutky k emigraci a boji proti komunismu. Předpokládám, že filmem, na který v Praze chodil byl patrně československý Černý prapor.
Velmi autentická a naturalistická kniha. Výborně a detailně posaná služba v armádě. Od výcviku až po to, že když na patrole potkali vietnamské rybáře, kteří měli všechny doklady zcela v pořádku, chtěla je část vystresovaných vojáků zastřelit. Dobře to ilustruje, že US měly problém vysvětlit řadě vojáků, proč tam jsou, a že jejich úkolem je Vietnamce osvobodit, ne porazit. Patrně to bylo stíženo i intenzivním nasazením vojáků, kdy cca 1/2 dní byli v boji. Kniha líčí nadstandardně mnoho, včetně prostituce, drog a chození týden po jungli v pokálené uniformě, když dostane průjem. A úvah o sebevraždě po návratu.
Ne! Ne, ne, ne. Takhle se přece nepíše kniha! Nejde vzít deníkové zápisky člověka, bez jakéhokoliv kontextu je splácnout dohromady a užijte si čtení. Autor chce mermomocí zabíjet komunisty. Proč? Jenom proto, že žije v komunistické zemi? Vysvětlení naprosto chybí. Pak se ale strašně diví, že cizí země nechce člověka z komunistického státu do své armády. Šokující.
Celá "kniha" je neskutečně monotónní. Chybí jakékoliv pocity autora, jeho myšlenkové pochody. Cokoliv. Hlavně že víme, že na lavičce jedl broskev.
Pan Vaněček (a to je vidět v průběhu celé knihy) není inteligentní magnát. Na pušku si vyryje Praha, na helmě nosí ČSR, ale pššt. Před ostatními je přeci Holanďan. Navíc je neskutečný rasista a ze své jednotky, která má ke konci asi šest lidí si odmítá zapamatovat jména černošských vojáků. (viz incident s hlídkou) Za celý pobyt ve Vietnamu zabije jednoho člověka s komentářem: "Odmítl jsem na něho sáhnout. Po zabití jsem se cítil skvěle."
Knížka je obsahově velice zajímavá i když styl vyprávění spíše strohý. Díky deníkové formě člověku podá věrohodný obrázek denní rutiny vojáka US army - výcvik, postupy, strava, vybavení, papírování, atmosféra, vztahy, apod. Autor pečlivě poznamenává i zdánlivě nudné detaily, které pomohou utvářet celkový obrázek každodenního života (co jedl, kam vyrazil za zábavou, kolik jej to stálo, jak velká byla výplata).
Co bych zkritizoval je zpracování knihy vydané nakladatelstvím Naše vojsko. Na začátku je mapa Vietnamu, ale když autor popisuje místo, kde se poprvé ocitl (udává mezi kterými městy to je, světovou stranu od Saigonu, apod.), tak na mapě není vyznačené. V knize je také použita spoustu zkratek. Některé jsou hned vysvětleny, jiné ne. Nakonec najdete jejich soupis na konci, bez jakéhokoliv upozornění. Jinde mluví o fotografování na základně, kde na fotce je, ale fotka tam není. Potom ji naleznete uprostřed knihy, přitom by stačil odkaz - fotografie je na str. xy/ uprostřed knihy, nebo podobně. U jedné z fotografií jsem také našel špatný popisek.
I přes těch pár iritujících drobností určitě kniha stojí za přečtení, zvlášť pokud je vám téma Vietnamské války, či americké armády té doby blízké.
Tato knížka Vás chytne a nepustí, už jen kvůli tomu, že to je psáno hezky jako deník, tak kvůli našemu čes. autorovi, kterému se toto dílo velice podařilo :)
Kniha mapuje krátky úsek zo života autora, zato však podstatný a zásadný, vzhľadom k tomu, ako ho táto časť poznačila aj do ďalších rokov. Zažiť si vojnu na vlastnú kožu a mať priamu interakciu s nepriateľom či jeho činnosťou sa totiž nezaobíde úplne bez následkov a zmení vám vnímanie sveta, hodnôt atď.
Tento kúsok má nanajvýš striktnú formu, ktorá je občas na škodu, ale na druhú stranu, takýto formát nevídate zrovna často, takže práve tá "odlišnosť" vás na tom môže zaujať. Nenazvala by som to tak úplne "denníkovým štýlom", skôr prácou s ním. Akoby bola kniha písaná práve na základe poznámok v denníku, len doplnená a obohatená, aby sa daná forma stala čitateľnou, komplexnejšou a výpovednejšou. Výsledný text si tak zachoval úsečnosť a strohosť typickú pre denníkové záznamy, ale tam kde to autor považoval za nutné niečo pridal, vysvetlil a pod. Prekvapivo to nepôsobilo ako suché konštatovanie zážitkov, pretože sa do toho vložila aj ľudskosť, nezabudlo sa na pocity, ktoré tomu dodali život.
V zásade sa nejedná o autora-spisovateľa. Absencia konvečnejších metód písania tomu preto len prospieva.
No a čo od knihy dostanete? Zrejme nič špeciálne. Dostanete predstavu o zložení a náplni dní radového vojaka americkej armády v rámci povinnej vojenskej služby, v období vojny vo Vietname. Mnohí ocenia aj pridanú hodnotu autorovho pôvodu pričom sa začiatok venuje práve jeho cieľu dostať sa do Ameriky a bojovať proti komunizmu, samozrejme, nešlo to hneď.
Kniha má aj časti, ktoré by som vypichla, ako napr. poznámky k byrokratickému systému. Čo ma však zaujalo najviac je záver knihy pod názvom „Co po tom všem?". Vďaka nemu táto kniha možno dávala hlbší zmysel, prípadne donútila čitateľa zamyslieť sa.
Kniha je psaná deníkovým stylem,není tam snad ani jedna přímá řeč, přesto je čtivá a čtenář nemá problém udržet pozornost. Autor všechny zážitky popisuje poměrně stručně a bez citového zabarvení, ale občas, a pro čtenáře nečekaně, svůj popis proloží větou, která někdy až šokuje a čtenář si uvědomí skutečnou tragédii a hrůznou hloubku děsivých zážitku z Vietnamu.
Kniha mě ihned zaujala, protože autor v ní své zážitky popisuje celkem podrobně a přesto stále čtivě. Dozvídáme se co prožívali emigranti v zahraničí, jak vypadal výcvik v americké armádě a nakonec se dočteme i o samotné vietnamské válce. Ta je z celé knihy stěžejním bodem a setkáváme se tak postupně se specifickým životem pěšáků na patrolách nebo základnách, přičemž jsou čtenáři popisovány typy zbraní, výstroj, stravování, klima a v neposlední řadě např. problémy s drogami. Kniha je u nás díky tématu jedinečná (Čech ve Vietnamu v rámci americké intervence) a určitě ji doporučuji nejen zájemcům o vojenství, ale i běžným čtenářům, kteří se zajímají o osudy našich krajanů.
Pěšákem ve Vietnamu
Mě se to líbilo. Kniha je napsána formou deníku a autor jí píše syrově a bez rukaviček. Je fajn, že autor píše o jiných tématech, než je boj s Vietcongem, jako je morálka amerických vojáků, která nebyla moc valná, nebo o prostituci.