Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415336/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-b2K-415336.png
4
2372
2372
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky.” To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Záchvaty smíchu v průběhu celé knihy vystřídal sentiment na její závěr. A jak píše Zibura sám - jeho slovní zásoba a květnatost jazyka jsou obdivuhodné. Styl knihy, kde nejsou popisovány památky, ale lidé samotní, a vlastně celá autorova filozofie, jsou mi velmi blízké. Nelze jinak než 5*. Nemůžu se dočkat další knihy :-)
Dílo mě nenadchlo ani neurazilo, ale příště bych si ho již nevybrala. Za mě moc hluchých, nezáživných pasáží ... občas nějaký moment k pousmání...
Svůj vlastní stín cestovatel Zibura nepřekročil, nicméně dokázal naservírovat další dávku příjmného čtení, u kterého se dá i poznávat.
Tím stínem myslím předchozí jedničku "Jeruzalém", která se narozdíl od trojky "Arménie a Gruzie" fakt povedla. Asi proto, že byla první, neotřelá. "Budhisti a komunisté" ji však zdatně sekundují, a protože byli (opět) posloucháni jako audiokniha, plný počet si zaslouží už jen za autorské načtení, takže je vše z první ruky. Na jednu stranu jsem si přál, aby knížka nikdy neskončila - člověk si zvykne na to online vyprávění v reálném čase, je to jako sledovat pouť krok za krokem - na druhou stranu měla možná až příliš mnoho stránek a zasloužila by seškrtat. Když tyhle dva fakty dáte dohromady, tak z toho automaticky vyjde, že navzdory skvělé autenticitě se některé věci nevyhnutelně opakují a nic nového nepřinášejí. Možná to chtělo roztrhnout na dvě - "Nepál" je svěžejší, "Čína" vypravěčsky šedivější. Ať tak či onak, takových cestopisů je jako šafránu a zaslouží si plnou pozornost.
První kniha se mi líbila, tahle ale byla lepší. Úžasné básničky, brečela jsem u nich smíchy!
Knihu jsem nedočetla. Po měsíci jsem skončila na 130. straně a řekla si "Už dost". Na knihu jsem se moc těšila. Je hezky graficky zpracovaná, barevné ilustrace... Ale jinak o ničem. Sám autor na zadní straně obálky píše, jak kniha skončí: "Nijak, pořád jenom chodí."
Posloucháno jako audiokniha a moc jsem si společné chvíle užila :-) Nepálská část působila vskutku zoufale a skoro jsem měla výčitky, když jsem během poslouchání vařila oběd nebo pekla koláč... a Ladislav hladověl a ploužil se po neútěšných kopcích. Čína mě bavila více. Nadchl mě popis pohostinnosti tamních obyvatel (ač jde o obyvatele žijící v malém kraji obrovské Číny). Zamilovala jsem si autorův cit pro jazyk a krásný vypravěčský styl. Neočekávala jsem klasický cestopis, takže mě poslech celou dobu bavil - skutečně jsem se bavila a užívala si každou chvilku. Jen mě mrzelo, že jsem nemohla předčítat některé pasáže lidem okolo, takže si musím pořídit i papírovou knihu, abych to mohla napravit :-)
Princ Ladik opet potesil, ale vice az druhou trasou. Do nepalskych dobrodruzstvi jsem se nemohla zacist, zato putovani kouskem Ciny me opravdu bavilo a mnohdy pobavilo. Bylo to zcasti dano i tim, ze jsem tam sama byla, a tak jsem si par absurdit dovedla predstavit :-)
Opet ocenuji poselstvi (i kdyz to zni vzletne, no jo), ktere je knihou prodchnuto: lidi jsou ze sve podstaty na celem svete stejni a opravdu je vetsina z nich dobrych a neni duvod se jich bat.
Vtipné, oddychové čtení. Ale bohužel ne tak poutavé jako první kniha od autora. Možná je to tím, že po přečtení autorovy prvotiny již čtenář tuší co od "hrdiny" očekávat... Každopádně jako oddychové čtení hodnotím velmi kladně...
Dost jsem se nasmál, zejména v Nepálu. Čína na mě působila unavenějším a depresivnějším dojmem, ale stejně jsem se musel smát. Nedozvěděl jsem se ani tolik o zemi samotné, jako spíše o lidech, kteří ji obývají. Pokud bylo cílem přimět čtenáře, aby se vydal na vlastní pěst na cesty, byl jsem inspirován vrchovatě.
Smysl pro humor a nadsázka nechybí, určitě si časem přečtu něco dalšího. :-)
Kniha plná srandy a dobrého humoru, vhodná pro vystresované studenty, kteří si chtějí na chvíli odpočinout od všech školních povinností a od srdce se zasmát. Další plusovy bod uděluji Láďovi za "playlist pro dobrou náladu", inspirovalo mě to k založení si svého vlastního veselého mixu. Děkuju, v květnu až bude končit letní semestr se těším na další díl!!! :-)
Velice hezky popsané putování po Nepálu a Číně. Za mě byla první část, popisující Nepál, určitě mnohem záživnější. Celé je to ale psáno tak svižně a s lehkostí, že nelze po první polovině knihu odložit a Čínu nedočíst. Líbí se mi autorův humor, široká slovní zásoba a to jak si ve svém vyjadřování umí krásně pohrát s češtinou. Myslím, že si někdy ráda zajdu poslechnout nějakou jeho přednášku.
Pro me mile vypraveni, ale neni to uplne muj styl. Nejvic se mi ale libil konec, kdy se autor zamysli a vysvetluje, co pro nej ty cesty znamenaji. To byla pro me nejpoutavejsi cast. Jinak jsem se tou knihou musela trochu prokousavat...
Po přečtení knihy o putování po Turecku a Izraeli jsem se s nadšením hned pustila do tohoto dílka a nebyla jsem zklamaná. Tato cesta byla pro poutníka Ládíka daleko strastiplnější,až mi ho často bylo líto. Obdivuji proto jeho nezdolnou schopnost udržet si i při nesnázích optimismus a radost z putování a setkávání s lidmi. Jeho závěrečné vyznání o naší krásné zemi je třešničkou na tomto knižním dortíku.
Cetl jsem ji az jako treti knihu (po Jeruzalemu a Armenii). Zda se mi nejslabsi, ale to muze byt i tim, ze kouzlo Ziburova vypraveni pomalu zevsednelo. Po me zkusenosti turisty z bezne turisticky navstivene Ciny, kde jsou Cinane na ulici bez usmevu a verejni cinitele protivni a nevstricni, jsem rad za zpravu, ze existuje i jina Cina, kde se muzete lidem nakvartyrovat do obyvaku a oni vas nejen nevyhodi, ale daji vam najist a ulozi vas na noc :)
Pokud to měl být cestopis tak jsem se toho o dálném východu moc nedozvěděl..
Celé putování působí ze stránek plytce a dá se shrnout do dvou vět: Od vesnice k vesnici. Nechat se nafotit, nakrmit a jít zas dál.
Rozhodně se necítím být nalákán na to se vydat pěšky přes Čínu či Nepála. Závěrečná myšlenka se tak u mě minula účinkem. Za ty pandy dám o hvězdu víc.
Namotivován první knihou o cestě do Jerusaléma jsem se ihned pustil do čtení. Ani tato kniha nezklamala a výborně vtipnou formou popisuje strastiplné pěší putování po Asii.
Doteď se směju u historky, kdy Láďa opakovaně infiltroval obytné místnosti čínských obydlí u cesty, kde si nechal vždy navařit, najedl se a pokračoval v cestě, v domnění, že se jednalo o restauraci, aby nakonec zjistil, že vždy suveréně nakráčel do obyváku či kuchyně obyčejné čínské rolnické rodiny :D
А toto tesat do kamene: „Vyrůstám v generaci, které se otevřel svět. Jednoduše si mohu vybrat prakticky jakoukoli zemi na světě a odstěhovat se tam. Život v Česku tak už pro mě není jen životem na místě, kde jsem se narodil. Je to život na místě, které jsem si vybral. A každá další navštívena země mi dává jistotu, že jsem si opravdu nemohl vybrat lépe.“
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Já nevím, jak to ten autor dělá, ale vždycky mě dostane. Zibura umí perfektně nastínit tu tzv. krásu v pomíjivosti okamžiku. Také jedna z mála knih, kdy jsem se opravdu nahlas zasmála. Má to vše, co od cestopisu očekávám. Děkuji za úžasný zážitek.