Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2380
2380
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Za mě trochu přeceňovaná kniha a nebo mi prostě jen nesedl ten cestopisný žánr, protože knihy tohoto typu nevyhledávám. Při vyprávění o Nepálu jsem se absolutně nebyla schopná začíst. S Čínou už to bylo o malinko lepší. Některé pasáže jsou opravdu čtivé a vtipné, jiné zase poněkud mdlé a velmi podobné. Samozřejmě klobouk dolů před autorem, že měl tu odvahu vydat se do neznámých krajů úplně sám. Ale za co opravdu musím dát jen tři hvězdy je jednoznačně absence fotografií. Tolik by čtenáři umožnily se vžít a vcítit lépe do příběhu a okusit krásy zmiňovaných zemí. Cestopis přece přímo vybízí k tomu, aby se autor podělil o své zážitky nejen slovně ale i vizuálně.
Z první výpravy do Jeruzaléma jsem byla nadšená, takže jsem si obratem dokoupila obě další knihy. Ani zde nechybí povedené ilustrace, a v tomto díle Ladislava dokonce lehce líbá básnická múza! :-)
O Nepálu a Číně je tady toho poskrovnu, což mě v jeho knihách trošku mrzí, ale chápu, že záměrem je samotná cesta, než detailní popisy scenérií. I když druhé vyprávění mne tolik neokouzlilo, Ziburův humor, trefné komentáře a polemizování mám ráda.
"Nikdy nejsi v situaci, kdy bys nemohl udělat ještě jeden krok. S tímhle vědomím můžeš dojít jakkoli daleko.“
Ladislavovy internetové příspěvky mě nejednou pobavily, a proto jsem se rozhodla dát šanci i jeho cestopisům.
Na samotném začátku této knihy mě poněkud zarazila absence fotografií. Vizuální představu o tom, jak do v Nepálu a Číně vypadá, jsem si musela udělat ve své vlastní hlavě (a s pomocí internetu). Po přečtení pár stran a anotace na zadní straně knihy jsem si ovšem následně uvědomila, že Zibura má za cíl něco úplně jiného, než nám dopodrobna vylíčit, jaká turisticky atraktivní místa v těchto lokalitách navštívit. Naopak se snaží o to nejryzejší zprostředkování kontaktu s tamějšími obyvateli, jejich mentalitou a způsobem života. Svoje vyprávění doplňuje notnou dávkou humoru a řadou trefných přirovnání.
Během čtení jsem se přesvědčila, že Ladislavu Ziburovi nechybí vstřícnost a laskavost. A co je ze všeho nejdůležitější - nechybí mu ani pokora, se kterou vyjadřuje v závěru knihy svůj vztah k naší malé, ale přesto krásné, zemičce.
„Vyrůstám v generaci, které se otevřel svět. Jednoduše si mohu vybrat prakticky jakoukoli zemi na světě a odstěhovat se tam. Život v Česku tak už pro mě není jen životem na místě, kde jsem se narodil. Je to život na místě, které jsem si vybral. A každá další navštívena země mi dává jistotu, že jsem si opravdu nemohl vybrat lépe.“
Cestopis psaný velmi zábavnou formou, autor zažívá někdy až neuvěřitelné historky dané svým specifickým přístupem k cestování... dopravuje se ,,pěškobusem", na obědy se sám zve k místním, nic si o destinaci nezjišťuje. Specifický styl, vřele doporučuji
Čtivý cestopis, který je podaný s humorným nadhledem,i když sem tam nechybí nějaký ten zápor a z něj si opětovně Zibura udělá srandu.Moc mě pobavili básničky a párkrát jsem se u nich nasmál.Obdivuji jeho odvahu samostatně cestovat, jen tak neznámými kraji.
Kniha mě mile překvapila. Ládík si hraje se slovy a umí barvitě popsat i obyčejnou bílou zeď. :)
Je to vtipná oddechovka, která nám otevírá hranice jiného světa. Nečekala bych pohostinnost lidí a líbí se mi, že to není jen výčet toho pozitivního. Je tam hezký poměr hezkých i nehezkých věcí a tak je to reálné.
Pro mě zklamání. První část lepší. O Číně jsem se v podstatě moc nedověděla. Pouze to, že se s vámi chce každý Číňan vyfotit, chce vás pohostit, ubytovat, v noci leje, všude se staví dálnice a ohrožují vás kamiony. Humor tomu tentokrát nepomohl.
Trochu jsem se obávala, jestli mě vtipný styl prince Ládíka nebude po nějaké době nudit - takovéto dojmy z knihy se mnou totiž v minulosti někdo sdílel.
Naštěstí se ale stal opak: Láďův styl psaní mám v oblibě a při čtení jsem se těšila na další příhody, které mu na cestě přinášely nové všední dny v zemi, která je nám kulturně tolik vzdálená.
Sympatie ve mně vyvolává i filozofie jeho pěších cest. V době, kdy urvat kus FB popularity a místo v regálech knihkupectví, touží čím dál víc "cestovatelů", kteří pro svou chvíli slávy vymýšlí různé extrémy a blbosti - schází snad už jenom objet Súdán na tříkolce. A v téhle době se Zibi rozhodne protínat svůj život hlavně s místními obyčejnými lidmi, daleko od turistických atrakcí a dalších turistů, a to po svých. Díky tomuto stylu mám pocit, že jsem se o lidech v Nepálu a Číně dozvěděla opravdu hodně. V kombinaci s darem tyto všednosti vtipně zachytit, až se nad knížkou člověk od srdce nahlas zasměje, je kniha jednoduše odsouzena k úspěchu - a to mu moc přeju! :)
Díky za krásný závěr a za radost, jakou člověku přínášíš, Zibi!
Moje druhá přečtená kniha od L.Zibury.Líbila se mi ještě víc než "40 dní pěšky do Jeruzaléma".Pobavila jsem se, dověděla se něco nového a moc se mi líbil upřímný a dojemný závěr knihy.Doporučuji, stejně jako autorovy přednášky ????????????
Cestopis mladého dobrodruha, tak trochu samotáře, zmatkaře, ale vlastně velmi odvážného člověka. Uprostřed nevlídného a sychravého pozdně podzimního počasí jsem zkrátka potřebovala sáhnout po knize, která mě alespoň na chvilku odpoutá od všedních dní a přenese do jiných dimenzí. A tato kniha byla logickou volbou, nutno dodati, že tou nejlepší, jakou jsem si mohla vybrat. Upřímné líčení cesty po Nepálu a Číně, mimo hlavní turistické trasy. Díky tomu měl autor možnost stát se na pár týdnů součástí, pro nás jistě velmi neobvyklé, kultury. Oceňuji prosté vyprávění, bez všech těch “kudrlinek” a “velkých myšlenek”, které cestopisy někdy obsahují. Na cestě je krásné to, že si z ní po čase uchováváme jenom ty pozitivní zážitky. A přitom je takové putování mnohem více provázeno zážitky nepříjemnými, kdy bychom nejradši vše zabalili a utekli zpátky domů - déšť, zima, hlad, špatná cesta, strach... Ladislav Zibura je obyčejný mladý muž, který rád cestuje. Má dost odvahy se do dalekých zemí pustit sám a bez větší přípravy a píše o tom vtipně a čtivé knihy doplněné vkusnými ilustracemi, které celou knihu tak nějak dotváří. Grafická podoba knihy ještě umocňuje zážitek z vyprávění, já jsem naopak ráda, že se zde fotografie neobjevily, protože díky tomu si mohu vše představovat pouze ve své fantazii. A o tom přeci to cestování, i když na dálku a prostřednictvím papíru, také je. Příjemné čtení a ráda se pustím i do dalších knih, až nastane ten správný čas.
Příjemná a zajímavá kniha. Může zároveň posloužit jako návod pro dobrodruhy milující svobodný pohyb po různých částech světa.
Docela milé překvapení. Neotřelé postřehy mladého cestovatele. Vtipné, poutavé, svěží. Časem si určitě přečtu i další knihu. Váhám mezi 3-4.
Mě se tedy knížka velmi líbila. Autor píše velmi poutavým a vtipným stylem. Líbí se mi jak hezky barvitě používá náš jazyk. Samotné cestování mu docela závidím. Určitě si přečtu další autorovu knížku.
Z jazykového a čtenářského hlediska si nemůžu stěžovat, kniha je čtivá, celkem vtipná, psána neobvykle barvitou češtinou. Z lidského hlediska jsem na rozpacích, pro mě osobně byly mnohé situace už za hranicí slušnosti, ale chápu, že každý to má trochu jinak.
Putování Nepálem mě nadchlo v Číně už to byla trochu nuda, samozřejmě pro mě ne autora. Jinak Ziburův projev je fajn.
Pěšky do Jeruzaléma se mi moc líbilo, ale tahle je ještě lepší. Je psaná trochu jinou formou, je zajímavá a hltala jsem každou stránku. Ani chvíli jsem se nenudila a těším se až se začtu i do Ladislavovi třetí knihy.
Tato kniha byla moje první přečtená od Ladislava Zibury a zároveň můj první cestopis vůbec. Myslím si, že jsem si nemohla vybrat líp. V knize se dozvíte o tamější kultuře a lidech, vtipné historky z autorovy cesty přes Nepál a Čínu a také nějaké zajímavosti o dané zemi. Pokud ale hledáte cestopis se spoustou památek a historií země, tak tohle nebude úplně pro vás. Autor totiž prozkoumává spíše odlehlejší části země a ne příliš turistické oblasti. Na druhou stranu je kniha skvělá na odreagování a pobavení. Ladislav Zibura píše moc čtivě a svými příběhy vás zaručeně pobaví. A to jsem ještě nemluvila o dokonalých ilustracích od Tomski&Polanski, které se sem podle mě skvěle hodí. Od knihy jsem toho moc neočekávala a byla jsem opravdu mile překvapena.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Namotivován první knihou o cestě do Jerusaléma jsem se ihned pustil do čtení. Ani tato kniha nezklamala a výborně vtipnou formou popisuje strastiplné pěší putování po Asii.
Doteď se směju u historky, kdy Láďa opakovaně infiltroval obytné místnosti čínských obydlí u cesty, kde si nechal vždy navařit, najedl se a pokračoval v cestě, v domnění, že se jednalo o restauraci, aby nakonec zjistil, že vždy suveréně nakráčel do obyváku či kuchyně obyčejné čínské rolnické rodiny :D
А toto tesat do kamene: „Vyrůstám v generaci, které se otevřel svět. Jednoduše si mohu vybrat prakticky jakoukoli zemi na světě a odstěhovat se tam. Život v Česku tak už pro mě není jen životem na místě, kde jsem se narodil. Je to život na místě, které jsem si vybral. A každá další navštívena země mi dává jistotu, že jsem si opravdu nemohl vybrat lépe.“