Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2380
2380
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Byla jsem zvědavá, proč cestopis okouzlil tolik čtenářů. To většinou nebývá, většinou je to lehčí beletrie, která hýbe instagramem a blogy. V knihovně je na ní stále rezervace a já zvědavka jsem si ji musela také objednat. Už při pouhém prolistování se mi kniha zalíbila svým moderním zpracováním. Obsah za vizuální stránkou rozhodně nepokulhává, autor píše vtipně a navštěvuje hlavně neznámá, turisty neobjevená místa. Asi se mi ještě nestalo, že bych se při čtení cestopisu smála nahlas. Zcela jistě si přečtu od autora i další knihy.
Zibura se vrací. Teda, už se spisovatelsky vracel před nějakým tím pátkem, ale já si teprve teď přečetl jeho druhou knížku. Stejně jako u "jedničky" (40 dní pěšky do Jeruzaléma) se i zde vyplatí vidět jeho stand up (tentokrát jsem viděl naživo a skoro non stop jsem se smál) i přečíst si knihu o stejném výletu. Kniha je také vtipná, ale jde mnohem více do hloubky a Ladislav nám tak dává více nahlédnout do své křehké duše nesmělého zmatkáře. Jinými slovy vidíme, že na cestách i dost trpí.
Co Ladislav říká na dané země nebudu prozrazovat, ale rozhodně je čtenářům originálním způsobem představuje a nijak zvlášť při popisování nespěchá, a tak skoro budete mít pocit, že jste si to jeho cestování prožili s ním. Jen vás tedy nebudou tolik bolet nohy a prázdný žaludek.
První kniha v Jeruzalémě byla možná o něco zábavnější, ale i v Číně a Tibetu ukazuje Zibura, že je nejen dobrý chodec, ale také i inspirativní spisovatel.
Sedm prasknutých puchýřů z deseti.
Oddychovka, která docela ušla. Mám docela bujnou fantazii, ale fotografie bych v této knize uvítal víc, než kresby.
Já bych k tomu asi řekla jedině toto. Ziburu mě baví mnohem více poslouchat, než číst.
Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával (což u Zibury ani není složité) , ačkoliv chvílemi to už byla trochu nuda - zřejmě i díky tomu, že jsem před ní už četl "40 dní do Jeruzaléma". Nicméně kdo si chce přečíst cestovatelskou oddechovku, tak je to přesně pro něj.
Výborná práce, Ladislave. Potěšil jste mne i pobavil. Zdá se mi, že děláte svět krásnějším.
Poměrně těžko se čte na jeden zátah, protože pak se situace začnou hodně opakovat a je to furt to samé dokola. Také mi trochu vadilo, že kniha nebyla víc členěná do odstavců a že zajímavosti v rámečcích nebyly umístěné mezi dva odstavce (nebo aspoň věty), ale klidně přetrhly větu uprostřed. Jsou to možná malichernosti ale na pohodlí čtenáře a celkovém dojmu z knihy to podle mě pár bodů (možná nevědomky) ubere.
Jinak ale byla kniha vtipná, nejednou jsem se zasmála zdařilým obratům a rozhodně mám nyní v hlavě lepší představu o vesnickém životě Nepálu a Číny. Rozhodně doporučuji, jen ale nečekejte, že se dozvíte nějaké faktické informace.
Patří do řady knih, které nejsem schopná dlouhodobě číst v kuse. Možná je to prostě vypravěčským stylem, ale působí to na mě těžkopádně, zdlouhavě. Některé situace jsou samozřejmě velmi vtipné a musím říct, že i dobře popsané, na druhou stranu pro člověka, co hodně cestuje, to může působit i trochu nudně, protože prostě z mého pohledu není co popisovat. Nicméně velice oceňuji grafiku, která je opravdu povedená.
Tato knížka byla pro mě dalším balzámem na mou cestovatelskou duši. Nechodím sice tak moc pěšky, jako Ládík, ale s ním si vždy obuji dobré boty a pomyslně jdu a jdu. Tentokrát jsme spolu prošli Nepál a Čínu. Mluvili jsme se spoustou lidí, nechali se pozvat na jídlo i nocleh a sem tam s místními i popíjeli. Dostihly nás deště i otravoval přerostlý hmyz. Hlavně jsme ale viděli ŽIVOT. Ne jen krásné stavby, chrámy, scenérie a přírodu, kvůli kterým do těchto zemí jezdí spousta lidí. My tam ten život I ŽILI. Moc ti děkuji Ládíku, že, jsi mi to všechno ukázal. Naprosto s tebou sdílím tvůj pohled na svět, který jsi shrnul na závěr. Děkuji ti za to a tvou knihu doporučuji.
Úžasné zážitky, skvělý přístup k životu, prostě princ Ládík je obdivuhodný člověk. Poučné a zábavné zároveň. Audiokniha namluvená autorem prostě nemá chybu.
Po putování do Jeruzaléma jsem vyrazila se Zibim do Nepálu a Číny. Opět pohodové čtení plné trefných hlášek, díky kterým mě tyto cestopisy baví číst. Možná bych brala méně básniček. Ale jinak fajn kniha se spoustou místních reálií a nahlédnutí do života běžných lidí.
Mírně lehkomyslné pěší cestování po Asii má jistě něco do sebe. Zdánlivě jednotvárnou pouť dokázal Ladislav protkat úžasným množstvím vtipů a hlášek, kterými překonával nehostinné situace a bavil mě jako čtenáře. Obdivuji jeho minimalismus, se kterým po celou cestu vyžil. Snažil jsem se s knihou konfrontovat své vlastní cestovatelské zkušenosti, ale Asie je natolik pestrá a mnohdy nepochopitelná, že se mi to úplně nepodařilo. Pochválit musím moc hezkou češtinu a dojemný konec.
A Tobě, K, děkuji za zajímavý čtenářský tip. :)
Trvalo mi, než jsem se začetla. Nicméně obsahově a jazykově je to báječný cestopis. Víte, mně hrozně vadila grafika knihy. Knížka o Turecku a Izraeli měla bezvadně nalámaný text a ilustrace vše korunovaly. Kniha se četla sama. Ilustrace této knihy se mi NELÍBÍ, mnohdy mi přijdou až zbytečné, a text je nalámaný tak, že vznikají příliš dlouhé odstavce a čtení je tím pádem poněkud únavné. Nechci se nikoho dotknout. Kéž by se autor vrátil k první ilustrátorce !!! Protože jeho humor je vynikající.
Příjemné oddychové čtení, u kterého jsem se nejednou pousmál. Přesto však bylo z mého pohledu 40 dní pěšky do Jeruzaléma lepší.
Druhá kniha opět nezklamala a ačkoliv cestopisy nečtu, u prince Ládíka vždy ráda udělám vyjímku, protože se čte prostě skvěle a baví mě jeho humor...až na vtip o morčátku.
Stejně jako první kniha i tato si mne získala. Zážitky z cest jsou vyprávěné s lehkostí a humorem, směji se u ní potichu i nahlas. Zároveň jsou uvedené i zajímavosti z procházených oblastí, takže je čtení i poučné. :)
Hodně milé vyprávění. Jak kdyby mi kamarád vykládal historky z cest. Upřímně, zábavně, bez obalu. Zároveň se mi moc líbí krásná slova o naší vlasti, která člověku dochází právě až při návratech ze světa. Vřele doporučuju dál!
Správná kniha pro letní čtení, opět nemohu než obdivovat autora za jeho až bezbřehou odvahu s jakou se vrhá do putování neznámými krajinami, bez jazykového a ostatního patřičného vybavení. Chápu, že s těmito proprietami by asi nezažil to, po čem touží. Při čtení jeho knih mi nedá nesrovnávat nás Čechy s těmi lidmi, se kterými se setkává on. Představte si, je navečer, na prahu domu se vám objeví člověk nemytý, nečesaný, cizinec a se srdcem na dlani, a vy ho zvete dál, nabízíte nocleh, jídlo. Kdo z nás by obstál? Co jsme to za lidi?
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
přečela jsem jako první od Zibury a absolutně mne nadchla.