Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2372
2372
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Bohužel jsem to nedočetl. Ze začátku sice něco nového, ale pak to bylo furt to samé jednotvárné.
Opět je to vtipné vyprávění doplněné nádhernými ilustracemi. U této knihy Ladislav poprvé navázal spolupráci s ilustrátorem, který vtiskl nakonec všem jeho knihám podobu malého uměleckého zážitku. První kniha se tak zpětně dočkala nového kabátu a všechny následující knihy už se těchto ilustrací a kvalitního papíru drží. Ladislav má knihy rád minimálně stejně jako cestování. Je to vidět a je to cítit. Tyhle knihy chcete mít v knihovně a nezůstanou jenom na ozdobu, jejich přečtení vám garantuji.
(audiokniha) Musím uznat, že mě Ziburovo pojetí cestopisu příjemně překvapilo. Ono už v kdysi viděném AZ Kvízu, se dalo vytušit, že to bude fajn člověk a pohodář.
První polovina o Nepálu mě úplně cestovatelsky navnadila, že jsem se hned díval, kolik stojí letenka do Káthmándú :) . . . Tak si říkám. Není to snad ten pravý znak dobrého cestopisu? V druhé, trochu slabší polovině o Číně se mi hlavně líbilo to filosofování a alespoň částečný vhled do mentality místních lidí, která mi přijde pro Evropany těžko pochopitelná, a navíc opředená různými předsudky.
Jinak mi celkově přišlo zajímavé, jak Ladislav dokáže poutavě převyprávět i úplně obyčejné všední zážitky, které by mnohý ani nezmínil.
Závěrečný oslavný epilog o naší zemi mě úplně dojal. Jen ta pohostinnost a nezištná ochota nám oproti východu bohužel docela chybí.
Cestopisy moc nečtu a bylo to příjemné zpestření. Ve druhé polovině knihy jsem začala mít intenzivní pocit, že se to pořád dokola opakuje - jenomže o tom ta kniha vlastně byla. Prostě šel, někoho potkal, jedl, spal, šel, někoho potkal, jedl, spal. Je to zajímavý paradox, že na jednu stranu to byl velký stereotyp a na druhou stranu byl každý den vlastně úplně jiný, bez plánu a s překvapením. Autorův styl psaní se mi líbil. Často byly vtipy sice tak trochu předpřipravené, ale proč ne, něčím se autor na cestě potřeboval zabavit.
Klidně si po nějakém čase další autorovu knížku přečtu. Takže celkově doporučuji, ale rozhodně nečekejte, že se o Nepálu a Číně něco dozvíte. Je to víc o cestě pěšky bez stanu a pláštěnky než o navštívených zemích.
Nedočteno. Z knihy jsem měla dojem, že je to vlastně jen prezentace vyčůraného Pražáčka, který zneužívá pohostinnosti místních, kteří ryjí bídou pusou v zemi. Zajídal se mi ten způsob. Jinak vtipná přirovnání má, to ano.
Knihu jsem poslouchala v době lockdownu, kdy nemůžu jet ani mimo okres a cestovat muzu, tak prstem po mapě. Líbilo se mi Ládíkovo nadšení i styl humoru. Určitě si poslechnu další
Do podobné akce se, ani se svým stále trvajícím cestovatelským nadšením, už asi nepustím. Bohužel. Chybí mi k tomu Ládíkovo mládí, elán a bezstarostnost. Teď tak mohu jen zavzpomínat, jak jsem dnes ráno tajně překročil hranice okresu a nakoupil potraviny, nebo jak jsem v jeho věku dojel vlakem do Varny a prošel a projel stopem bulharské pobřeží Černého moře až k turecké hranici a zpět, spal na plážích a živil se ovocem a zeleninou, mlékem, chalvou, bílým pečivem a šiškou dovezeného kvalitně vyškoleného českého turistického salámu. A byli jsme tam dva plus dvě.
Ládíkovy cestovní příhody mám ale moc rád. Jeho pohled na lidi a země (zvlášť na tyto: Nepál a Čínu, tak vzdálené a odlišné) je znovu originální, vtipný, optimistický, zábavný a poučný, i když se některé situace občas opakují. Jo, určitá monotónnost k tomuto druhu cestování prostě nerozlučně patří.
90 % (zatím 1789 hodnotících dává průměr 85 %).
40 dní pěšky do Jeruzaléma byla první kniha od Zibury, která je fakt super. U této knihy už bylo trochu cítit té komerce (tedy ne v tom cestování, ale že Ladislav už něco zažil, něco napsal, už je tak trochu hvězda...). Děj mi přišel na ten rozsah až trochu chudý, jakoby v Nepálu a v Číně toho autor moc nezažil. Ovšem styl psaní s typickým autorovým humorem je stále přitažlivý a zábavný. Proti prvotině je to slabší, ale pořád hodně dobré. 75-80%, 30. 3. 2021.
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Se Ziburou mám jeden zásadní problém. Při jeho cestopisech mám chuť se vším fláknout, vykašlat se na práci a prostě jen někam vyrazit. Je to skoro až masochismus pustit si cestopis v době, kdy člověk skoro nemůže opustit ani svou vesnici, ale princ Ládík dokáže dokonale zvednout náladu. Z jeho knih sálá neuvěřitelný optimismus a i opravdu krizové situace dokáže podat s nadhledem. Není to jiné než jeho ostatní knihy, ale to člověk asi ani nečeká.
Jen mě mrzí autorova naivita když za ochotu místních se odměňuje neziskovkám. Dotyční z toho určitě nic nedostanou a pravděpodobně ani jiní potřební.
Navíc jsem se nedověděl jestli viděl Terakotovou armádu.
Knížka je určitě velice zajímavá. Popisuje kulturu dvou zemí, zcela odlišných od našeho evropského světa - Nepálu a Číny. Jen mi trochu chybělo více zaměření na určitá místa. Jinak je knížka zase něčím trochu jiným na rozdíl od ostatních knížek tohoto druhu. Autorův styl psaní jsem si nakonec osvojila a sžila se s ním.
Další zajímavé putování.
Bohužel však nesouhlasím s autorovým přístupem - využiju pohostinnosti místních lidí, ke kterým se často vetřu a kteří jsou mnohonásobně chudší než my v ČR a místo toho, aby jim tuto pohostinnost nějak oplatil a projevil vděčnost - koupil jídlo nebo dal rodině nějaké peníze, tudíž by ho mohlo hřát u srdíčka, že mohl pomoci konkrétní rodině - Ládík by neschudl a jim by to pomohlo, tak později pošle peníze neziskovce, kde vůbec neví, na co se peníze použijí a ve většině případů se ani nedostanou k těm, kteří to opravdu potřebují.
To mi přišlo velmi neuctivé, vypočítavé a místy až buranské, zvlášť, když je toto chování popisováno na několika místech. Bohužel mi to zkazilo dojem z celé knihy.
Stejne jako pro vsechny Ziburovy knihy plati - zabavne, poucne a v nekterych ohledech i velmi moudre. Jeho knihami obdarovavam siroke pribuzenstvo a nikdy jsem se nesetkal s neuspechem.
Je to sranda, párkrát se zasmějete i nahlas, ale vlastně nakonec o té zemi nevíte nic, což ale v tomhle případě vůbec nevadí, protože to, jak své cesty Ladislav popisuje je jednoduše lidské :)
„O zemích, kam vyrážím, si předem nezjišťuji prakticky nic. Přiznávám, že to má i své nevýhody. Člověk se například může vydat poznávat buddhistickou kulturu do země, kde 80 % populace tvoří hinduisté. Dobrá práce, Ladislave!“
Ale vážně: „Dobrá práce, Ladislave!“ Atraktivní, neokoukané lokality Asie, příjemný humor, zajímavé postřehy a důkladné poznávání obyvatel – tedy jak to jen jde, když poutník neovládá tamní jazyk a musí spoléhat na pochybnou rozšířenost angličtiny. Uvítala bych více popisů krajiny a méně courání po frekventovaných silnicích… a také méně alkoholu, ač tentokrát naštěstí dominoval zelený čaj.
Jako samorost vždy hledající pomocnou ruku na konci vlastní paže jsem stále zmatena "Zibiho" preferencí spoléhat na dobročinnost neznámých lidí (a platit za tuto pohostinnost až následně z domova neziskovkám považuji za krajně naivní způsob poděkování; potřební z toho dostanou minimum, pokud vůbec něco). Autorovo filozofování a mentorování představuje mnoho hezkých vizí na téma vzájemného lidského porozumění, leč globálně to zkrátka nemůže fungovat. Roztomilá utopie mladého člověka a já z celé duše všem podobným snílkům držím palce, aby jim tento světonázor vydržel co nejdéle. 80%
Vtipný, mladý,krásný,chytrý a s odvahou...vražedná kombinace. Kniha mě bavila, Ladislav mě baví.
Moc mně to bavilo. Napsáno s nadhledem,humorem a se smyslem pro vtipný krátký popis zážitků. Prostě je to cestopis o skutečných prožitcích se vším všudy. A přitom jde o to základní,co člověk musí řešit-jak se najíst,jak se domluvit,kde přespat a jak se zorientovat. Co přijmout a co odmítnout. A ta super krátká poezie :) Určitě si to Ladislav užil a já (sice v teple a křesle) s ním.Díky.
Není to klasický cestopis, místům se autor prakticky nevěnuje. Je to popis osob, které potká a co s nimi zažije. Na můj vkus to bylo příliš na jedno brdo. Autor má výborný styl, ten mě hodně baví, obsah je pro mě slabší.
Autor je vtipný jak v písemné formě tak hlavně v mluvené na jeho besedách. Velmi vtipný mladý muž, kterému sláva nevlezla do hlavy a stále srší pokorou a skromností.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Moje druha kniha od Zibiho.. oddychovka, doporucuji...