Pěšky z Paříže do Santiaga
Matouš Dvořák , Nico Moro
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468681/bmid_pesky-z-parize-do-santiaga-jKd-468681.png
4
21
21
Do Santiaga chodí kde kdo – ale nikdo ještě nešel z Paříže a způsobem, jakým tuto pouť pojali a absolvovali tihle dva kluci. Natož aby o tom napsal! Zatímco ostatní autoři a cestovatelé jsou obvykle zkušení, pečlivě připraveni a cestují single, tahle dvojice typu “Pat a Patachon” neměla žádné zkušenosti a hrubě podcenila přípravu. Z toho všeho vyplynulo mnoho humorných situací a méně humorných komplikací, kdy se jejich naivita a nepřipravenost střetla s realitou. Kde budete spát? A proč tam jdete? To jste se jen tak rozhodli? Co budete jíst? Už trénujete? A to jdete jako vy dva? A co tam? S těmito otázkami se před cestou setkávali naprosto běžně. Na většinu z nich neznali odpověď. Odpovědi přišly až po cestě. A některé dokonce až po ní.... celý text
Přidat komentář
Knih na toto téma je mnoho, ovšem když jí jdou dva sympaťáci, kteří se ničeho nezaleknou, je z dlouhé cesty fajn výprava s fajn zápletkami.
Cestopisů na téma Jak jsem šel do Santiaga jsem četla opravdu hodně a u téhle knihy jsem se docela bavila. Co na tom, že to bylo každý den o shánění vody. Jiní zase chodí od piva k pivu. Některé pasáže byly vyloženě vtipné, zasmála jsem se. Myslím, že L.Ziburovi roste zdárná konkurence.
Jestli zase někam půjdete, určitě o tom napište, ráda si to přečtu.
Knihu jsem si vybrala jako povinnou literaturu do školy a byla jsem příjemně překvapena. Cestopisy teda rozhodně nejsou mým žánrem, ale tenhle se mi opravdu od první stránky líbil. Plno humoru a obrázků, které v knize jsou, ji příjemně doplňují . Není to úplně kniha pro mě, ale jako cestopis jsem čekala větší nudu. Doporučuji.
O dvou klucích, kteří před několika lety zvládli pěšky cestu z Paříže až do Santiaga. V obrovském vedru a s těžkými batohy. Cestopis je velmi zajímavě ztvárněn, jen černobílé fotografie, ale mají velký formát. Obsah je trochu slabší, až na pár výjimek docela nuda. Četl jsem zajímavější.
Kluci si udělali pěkný výlet, klobouk dolů, sám jsem ušel do Santiaga sotva poloviční porci kilometrů... ale Matouš to bohužel popsal pro mě nepříliš záživným způsobem. Knihu jsem četl dost dlouho, po malých kouscích. Chyběl mi tam asi nějaký přesah jejich cesty, motivy, hlubší prožívání... V daném žánru jsem četl i z naší české kotliny lepší kousky (třeba od Ládi Zibury nebo Viktorky Hlaváčkové).
Na cestu do Santiaga už se necítím, ale ráda tyto knížky čtu. Kluci jsou to šikovní a i přes nějaké komplikace se dokázali dobře orientovat a poradit si. Bavilo mě i jejich problémové shánění vody a když si pro jistotu koupili na cestu 24 litrů vody + jejich těžké batohy, tak jsem je obdivovala, litovala a musela se i smát. Trošku to chtělo světlejší fotky. Deníku nechybí humor a klukům přeji, aby jim trvalo kamarádství i nadále.
Kniha se mi dostala do ruky krátce po mé cestě do Santiaga, takže jsem byla zvědavá. Popsané putování se mi moc líbilo, bylo zajímavé, pravdivé a vtipné. Znovu jsem si připomněla vlastní cestu, která byla mnohem a mnohem kratší, než kterou ušli oba mladíci. Dost nechápu sílu Matouše si každý den psát tak podrobné zápisky z tak dlouhé cesty. Knihu jsem přečetla jedním dechem a rozhodně ji doporučuji k přečtení.
Nebylo to špatné, to rozhodně ne, vtípky mi seděly, do příběhu dvou kluků bez mapy, stanu a kondice jsem se vžila. Že by ale kniha něčím vynikala, se říct nedá. Nekonečné shánění vody by se dalo vyškrtat, chápu, že v některé dny kluky nic jiného netrápilo, ale čtenář se může kdykoli zvednout a vodu si napustit. :) Jestli bude další kniha, věřím, že bude čtenářsky zábavnější.
Oceňuji množství fotografií, ale jak už zaznělo, na tmavých černobílých toho není zas tolik vidět. Někdy se mi taky špatně četl text na tmavém podkladu.
Matouši, Nico, choďte a pište, ráda si od vás zase něco přečtu.
Můžu se jen podepsat pod komentář Marfulky. Knížku jsem po pár kapitolách odložila, po nějaké době se k ní vrátila, prokousala se Francií, a Španělsko už mě bavilo. Kluky obdivuju obzvlášť proto, že se na cestu vydali poměrně nepřipravení, ale i přesto dokázali dojít až do cíle. Mrzí mě, že jsou v knížce jen černobílé fotky a ještě dost tmavé, takže toho na nich není moc vidět.
Musím přiznat, že v první půlce, kdy kluci putují po Francii, jsem myslela, že ji ani nedočtu. Nebavilo mě pořád dokola číst v podstatě jen o vodě a ani mi nějak neseděl styl. Nevím, jestli se za polovinou něco zlomilo ve mě nebo v autorovi, ale putování ve Španělsku bylo mnohem více čtivé, zajímavé i zábavné. I když jako frankofilovi mi ta "výhra" Španělska nad Francií přišla trochu líto :-D... Každopádně nic to nemění na tom, že putování samo o sobě určitě stálo za to, kluci mají můj obdiv a já doufám, že jednou taky půjdu do Santiaga (jen asi ne z Paříže)... A nakonec dávám přece jen 4 hvězdičky. Díky!
Fajn, pohodové čtení. Jen je škoda, že fotografie v knize nejsou barevné.