Pestrá príroda

Nejvíc mě jako kluka upoutala část o minerálech, a výsledkem čtení bylo, že jsme zblbli polovinu ulice včetně dospělých, že navezený písek za domem je zlatonosný. Opatřili jsme si ploché tácy (takové ty průhledné na jahody) a promýváním vody se nám podařilo narýžovat několik hromádek zlatavé hmoty. Nikdo z dospělých nebyl schopen oponovat tomu, že se nejedná o opravdické zlato (nikomu se to ale asi nechtělo ani moc věřit). Že jde o muskovit jsem našel až o pár let později v knize Hledání přírody.

Další dobrodružství jsme si zažili s pyritem (v uhlí jsme našli i hodně pěkné drůzy), tenhle kov, snad právě pro podobnost se zlatem, je též hodně zajímavý. Foukáním vzduchu fixírkou na rozžhavený uhlík se v nugetek zlata bohužel neproměnil, a vysvětlení mi v tohle směru nedala ani Holubí pošta, ve které sice řešili stejné dilema, jenže měli na rozdíl ode mě k dispozici všechny chemikálie na výrobu lučavky královské.

Zmatky knize ale ani náhodou nezazlívám, to objevování od nuly je samo o sobě parádní dobrodružství. A až za mnou za pár let přijde mlaďas, že máme na zahradě zlatou žílu, neměl bych být zaskočen stejně jako hlouček sousedů, který fascinovaně zíral na zlatavou špínu na kraji mojí improvizované zlatokopecké pánve x).