Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
Autobiografický román z prostředí ostravských dolů a holandského exilu. Svou nepřibarvenou autenticitou se řadí k nejvýraznějším českým literárním počinům posledních let. Kniha zvítězila v tradiční anketě Lidových novin Kniha roku 1999.
Přidat komentář
Poslouchala jsem v audioverzi, kniha mi byla doporučena. Napoprvé jsem nedala ani první část. Sprostá slova se v ní kupila jedna na druhou a nechtěla jsem tím kolem sebe zaplnit prostor. Nicméně kamarádka vydržela a knihu si chválila. Napodruhé jsem v knize našla mimo těchto slov, která mi najednou přišla v tomto drsném světě pochopitelná, i duši horníků, sílu jejich party, kamarádství, s kterým překonávali dřinu a také nebezpečí úrazů i smrti, v dolech se chyby neodpouští. Oceňuji, jak autor dokázal jednoduše popsat charaktery lidí i politickou situaci. Část o emigraci byla smutným svědectvím člověka, který odešel z velké dřiny a jakoby s tou ztrátou dřiny ztratil i smysl života. Ale to ví jen on sám....
(SPOILER) Škoda toho celkem nezáživného konce o emigraci, byť to zklamání z bratra chápu, předtím to bylo zajímavé líčení ze života horníků. Hodně drsné a kořeněné...
Tak to byla jízda . Tolik sprostých slov za deset minut nedokáže vyslovit ani můj manžel, když mu nejede olepovačka. Ale k životu chlapů horníků to patří. Při čtení komentářů jsem narazila na upozornění na audio knihu a tak jsem poslouchala . Norbert Lichý ji načetl geniálně s přirozeným krátkým přízvukem. Emigrace mi připoměla moje začátky v Chicagu, Čech Čechu vlkem . Je to všude stejné, jen doba je jiná. A dík uživateli heavy 66 za objasnění , proč autor volil tento název. Jako audio knihu chválím .
Audio. Jako by šlo o dvě různé knihy. Od dvou různých autorů :) Je jasné, že je člověk časem jiný, obzvlášť, když se mu takto změní podmínky, prostředí, blízcí lidé. Nevím kolik z knihy v audiu nebylo, ale chyběly mi aspoň nějaké zmínky o jeho dětech a jeho ženě (v audiu minimálně). Vždyť opustit je, muselo autora také ovlivnit. Peprný jazyk na začátku byl pro mě hodně velkou výzvou, vulgarismy neschvaluju, ale jako dotváření hornického prostředí je to OK.
(SPOILER) Pro mě jako rodilého Karviňáka, jehož všichni příbuzní pracovali na dole, bylo toto v podání Norberta Lichého snad povinné, ale výborně se to poslouchalo, osudy Ivana jsou opravdu pohnuté, ale nejsmutnější bylo, jak s ním jeho vlastní brácha "vyjebal", pardon, na to jiné slovo ani nešlo použít. Vypravěčský talent skvělý.
(SPOILER) Další z knih, ke které bych se sotva dostala, kdyby nebyla k dispozici jako četba na pokračování na radiu VLTAVA a to ještě k tomu v podání mého velkého oblíbence Norberta Lichého, který nás nedávno navždy opustil. Zajímavá autentická sonda do těžkého života horníků v Ostravě za minulého režimu, o přátelství čestných chlapů, kteří uměli vzít za práci a stáli pospolu proti nekvalifikovaným blbcům z KSČ, kteří jim ztrpčovali už tak nelehký život. Havířina je zde docela podrobně a lidově popsaná - myslím, že si málokdo uvědomuje, že ti chlapi chodí do práce s tím, že se z šichty už nemusí vůbec vrátit. Byly tam momenty, kdy mě v očích pálily slzy. V poslední čtvrtině jsem byla smutná z toho, že Ivan nenašel podporu u svého vlastního bratra, když emigroval, a byl odkázán na pomoc pro něj cizích lidí, kterými byli Jaroslav Hutka a jeho žena Dana, kteří mu odhodlaně pomáhali v Holandsku.
Posloucháno vlastně náhodou jako audiokniha, což zejména v první části bylo hodně povedené. Velmi jadrný jazyk a přitom to na mě chvílemi působilo až poeticky. Druhá část hodně jiná, ale ten příběh to hezky uzavřelo.
Skvělý autobiografický příběh z 80. let, z doby socialismu, z prostředí ostravských dolů. Skvělé ostravské nářečí, hodně vulgarismů, ale oni ti chlapi tak mluví a kór havíři.
V druhé části knihy dostává autor povolení vycestovat do ciziny a navštívil svého bratra v Kanadě, kde zůstává a jeho příběh pak pokračuje v Holandsku. A tady jsem měla pocit jako by se z něho stal úplně jiný člověk. Vážím si toho, že to autor popsal, tak jak to asi bylo, ale já tak úplně neuznávám v 80. letech zůstat v Americe a doma v Československu nechat ženu a dvě děti. A navíc mě úplně štvalo, jak tam zkoušel žít a přitom se vůbec nesnažil. Knihu autor napsal na popud Jaroslava Hutky , který mu poskytl pomoc v emigraci v Holandsku.
Havířina je tvrdý chlebíček a na nějaké city není ani pomyšlení
Zdař Bůh chlapi
Zažila jsem besedu s autorem a přišel tam soudruh z bývalých let a říkal že tak oni se na té šachtě nebavili ale kromě něho tam nikdo neměl ten názor.. beseda byla v Ostravě.. autor se jen tak pousmál a říkal tak já nevím jestli vy jste si po směně na pivě říkali soudruhu to jsme dneska ale narubali málo uhlí že? Autor měl ještě úžasný ostravský přízvuk který už je teď málo k slyšení
Pestré vrstvy jsou označení nebezpečné geologické anomálie vybírající krutou daň na havířích, kteří se do nich odváží vstoupit. Pestré vrstvy jsou příběhem o těžké a nebezpečné práci, nejsyrovějším industriálním románem, který jsem četl. Svatou Barborku nečekejte, v tomhle dole není! Druhá část knihy je o dost nudnější, asi jako televizní monoskop po akčním trháku.
Věříte-li, že literatura má vzdělávat a zušlechťovat, nečtěte to. Chcete-li Pestré vrstvy číst, stáhněte si hornický slovník, abyste věděli, která rube!
Tys je chuj jak lampa — tzn. jsi hloupý.
Tys je kvadr cypa — tzn. jsi fakt úplně hloupý. //
Jakoby tuhle knihu napsali dva různí lidé. Když jsem četl tu první část, bez podorbnějších znalostí okolností vzniku, přemýšlel jsem, jestli jde vůbec o autobiografii. A jestli ta shodna jména hlvaní postavy se jménem autora není jen hra se čtenářem. Jestli vlastně nejde o pseudonym v případě jména autora. Ale když se najednou hrdina dostává do exilu, kniha úplně změní tón. Najednou to jsou jen holé věty typu "řekl mi", "já mu řekl", "a tak jsem šel", najednou je to úplně obyčejný popis života ztroskotance. Samozřejmě, že také působí ten kontrast. Ten "pestrý" život v nesvobodě a ten šedý život ve svobodě. Ale stejně mi to vadilo a jako většině čtenářů tady mě to neuspokojilo. Začátek knihy měl našlápnuto na 5 hvězd, konec z toho dělá průměr. Do dalších knih se nepustím.
Nebylo to špatné, ale ... myslím, že popsat složitost, svéráznost a tíhu života bývalo bylo šlo i s polovinou vulgarismů, pokud by autor věřil alespoň trochu v intelekt čtenářův. A to je vlastně to, co mi vadilo vejvíc. Nadbytečnost (nejen vulgarismů), příliš "zveličení", ale spíše sebe dobrého a zlého okolo.
Knihu bych nejspíš odložila, ale přednes N. Lichého mne u audioknihy udržel.
Ten čas ale letí! Přijde mi to jako předevčírem, když jsem četl poprvé Pestré vrstvy. A dobře si pamatuju své nadšení z vhledu do drsného života havířské roboty, která byla tak příhodně popsána Landsmannovým neotesaným stylem. Jistě se dá pochopit i nadšení literárních kritiků, vždyť tohle nemyté a nečesané kouzlo opravdových chlapů bylo ohromující jako vstup Tarzana do viktoriánského salónu.
Pamatuju si taky, že mě moje okouzlení v průběhu čtení opouštělo, exilovou část už jsem konzumoval s výrazně menší chutí a navazující Vězení na svobodě potom ani nedočetl. A dnes? Připomněl jsem si Pestré vrstvy nahrávkou na Vltavě, která z knihy vcelku logicky představila hlavně důlní část románu a ... a já vlastně nevím. Trochu se mi ten návrat na rodnou hroudu líbil, chvílemi nudil a chvíli mi to celé trochu lezlo na nervy (i když použití ostravštiny zde vnímám jako autentické a příhodné, narozdíl od těch všelijakých rádoby vtipných rádoby uměleckých pokusů, se kterými se tady před časem roztrhl pytel).
Myslím, že rozhodující pro přijetí knihy je otázka, jestli přistoupíme na Ivanův úhel pohledu a projdeme příběhem v jeho fáračkách anebo si zachováme odstup a uplatníme výhradu, že jeho zdánlivě deromantizující pojetí je vlastně jen romantické čtení jiného druhu.
4/5 mozna 5/5 za hornickou cast. To se cetlo samo. 1/5 za exil. Libi se mi, ze si autor na nic nehraje. Chapu, ze to nebyl Sokrates a zivot mel tvrdy. Ale v te druhe casti to bolelo. Pivo.. aha, hospoda... nemam penize, no tak za posledni pivo. Mam par guldenu, nemam jidlo, dam pivo a zavolam o pomoc. A ten konec? To melo znamenat co? Klobouk dolu pred lidmi co mu podali zachrane lano. Vic psat, byl by to spoiler. Doporucuji precist hornickou cast a pak si najit nekde obsah a precist si, jak to (ne)skoncilo...
Kdeže ty loňské sněhy jsou. V době vydání (rok 1999, Kniha roku v LN) intoši nad knihou plesali, ta havířská řeč a bodří horníci, báječné zjevení z jiného světa! Následovaly rozhovory s autorem v médiích, recenze, nějaké ty autogramiády, popularita, kterou už asi žádným svým následujícím textem Landsmann nepřekonal.
Autobiografický román z prostředí ostravských dolů mi přiblížil, jak to vypadá tam dole pod zemí a hornickou práci, jinak jsem si z toho ovšem moc nevzala. Kniha není moc dějová ani psychologická, na mě je až poněkud utahaná, vyprávění z pozdějšího holandského exilu se mi ztrácí v nedohlednu (jasně, autor knihy to tam neměl jednoduché a kdosi mu v začátcích, tuším, dlouho nechtěl pomoc a pak někdo pomohl). Já nevím, erudovaný literární kritik fakt nejsem, nicméně mi to přišlo na jeden román pořád trochu málo.
Musím předeslat že táta fáral na Paskově takže jsem poněkud zaujatý.
První část je prostě reálná, tak to tam dole chodí. Znám dokonce z vyprávění některé historky použité v knize. Kromě realistického prostředí a mluvy horníků ale kniha nabízí víc. Ukazuje, že i když se v podzemí sejde pestrá sebranka lidí a charakterů (včetně několikrát trestaného násilníka a potížisty) tak může vzniknout semknutý tým. Tým který maká, nikomu není třeba říkat co má dělat, ví že se v něm na sebe navzájem můžou spolehnout a sdílí svůj těžký osud společně a s humorem. Kdokoliv se ukáže jako křivák nebo lenoch je vytlačen. To vše v prostředí kde jsou úrazy a smrt denním chlebem. Taky kniha krásně demonstruje svět ředitelů a náměstků kteří mají moc jen na povrchu. Pod zemí vládne horník protože se tam šéfové bojí vůbec sfárat. Tuhle část jsem si fakt užil.
S druhou částí je to horší. Na jednu stranu ukazuje těžký osud emigranta který nezná slovo cizím jazykem a protlouká se všelijak. Docela to má i spád a člověk se nemůže dočkat rozuzlení. Ta samota v cizí zemi musí být hrozná. Na druhou stranu ukazuje autor své problematické stránky. V socialismu nechá ženu a děti, po neshodě s bratrem nebo spíš jeho ženou přichází o možnost vysněné Kanady a zůstává v Holandsku. Nedokáže si pomoct a peníze vydělané u bratra propíjí v hospodách, stravuje se v restauracích a čeká na šťastnou náhodu. To mě docela iritovalo. Pokud už je někdo takový dobrodruh tak má žít svůj americký sen a makat. Sehnat si učebnici jazyka, jíst suché rohlíky a pracovat na tom, aby se ze svrabu dostal. Myslím, že se Hutka docela nadřel než z něj tu knihu vylámal.
Hvězdičky dávám za první část.
Štítky knihy
česká literatura autobiografické prvky vystěhovalci, emigranti emigrace rozhlasové zpracování horníci, havířiAutorovy další knížky
| 1999 |  Pestré vrstvy |
| 2000 | Fotr |
| 2014 | Smetanová revoluce |
| 2008 |  Šestý smysl |
| 2002 | Vězení na svobodě |
Zvláštní kniha. Na jednu stranu skvěle barevně popsané hornické prostředí. Parta, kamarádství, potřeba spolehnout se jeden na druhého. Na druhou zvláštní nijaký konec. Jako by odchodem z obrovské dřiny ztratil hlavní hrdina něco velmi podstatného ve svém životě.