Pět malých prasátek
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531554/bmid_pet-malych-prasatek-65c23c09346f5.jpg
5
972
972
Hercule Poirot série
< 23. díl >
Detektiva Hercula Poirota oslovuje mladá dáma Carla Lemarchantová – dcera známého malíře Amyase Cralea, kterého před 16 lety měla zavraždit jeho vlastní žena. Ta byla odsouzená na doživotí, ale po roce ve vězení zemřela. Carla se o této rodinné tragédii dozvídá až ve svých 21 letech z dopisu, který jí její matka zanechala. V něm ji matka ujišťuje, že onen zločin nespáchala. Carla dopisu věří, proto požádá právě Poirota, aby případ znovu prošetřil. Fakt, že ke zločinu již neexistují žádné hmatatelné stopy, pouze výpovědi a psychologie svědků zláká Poirota natolik, že případ přijímá. Tento detektivní příběh napsala autorka v roce 1943, a dokonce jej sama upravila do podoby divadelní hry, která měla premiéru v roce 1960 pod názvem Ohlédnutí za vraždou.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
Five Little Pigs, 1942
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Tohle je můj nejoblíbenější případ HP.
Postupné odkrývání minulosti a stop. Sice jsem tušila, kdo je pachatel, ale stále jsem si říkala proč a jak.
Čím méně se Hercule Poirot zabývá chválou své osoby a čím více koná, tedy úkoluje ostatní, tím lépe. Tragédie smrti malíře Amyase Cralea, z níž je zdánlivě usvědčena jeho žena a jež po letech řeší dcera, je jako matrjoška, skrývá v sobě další a další tragédie "malých prasátek" (říkanky jsou prostě zábavné), včetně té, jež postihla pachatele/ -ku. Jeden z mých nejoblíbenějších případů.
S Davidem Suchetem ( Hercule Poirot ), jsme znovu po letech, otevřeli spáchaný zločin, o kterém měla pochybnost mladá žena a která tvrdila, že odsouzený nebyl vrahem a chtěla očistit posmrtně jméno nejmilejšího člověka a dovědět se pravdu, co se tehdy vlastně stalo.
Jako vždy brilantní detektivka od Agathy Christie. Krásné čtení, které stále žije.
Mohu napsat totéž co u mého hodnocení románu Deset malých černoušků. Opět se totiž jedná o klenot beletristické literatury. V knize neustále někdo ze svědků či lidí "z vyšetřování a soudů" vzpomíná na šestnáct let starý případ, kdy byla mladší žena odsouzena za vraždu manžela. Netrvalo to dlouho a zemřela ve vězení, nicméně její dcera je přesvědčena o nevině matky a rozhodne se proto navštívit proslulého detektiva Hercula Poirota. Ten si vyslechne všechny relevantní osoby a na základě toho dojde k závěru, že vrahem byl někdo jiný a odsouzená žena byla skutečně nevinná. Román je však navzdory tomuto na první pohled snad fádnímu příběhu velmi napínavý a podle mého názoru nemá žádná hluchá místa. Detektivka Pět malých prasátek také obsahuje pravdivou "doušku", že (zvláště po tak dlouhé době) si bude každý ze svědků příběh pamatovat poněkud odlišně. Tohle by si měli uvědomovat také orální historikové a zejména amatéři, kteří sbírají různá svědectví starých lidí (rozuměj: srovnávat výpovědi pamětníků s archivními prameny nebo odbornou literaturou a teprve na základě toho dělat případné závěry).
Tenhle příběh mě opravdu velice zaujal i jako filmové zpracování se skvělým obsazením. Na první pohled jasné, ale přesto... Poirot sice jako vždy případ vyřeší, ale tentokrát už nelze zbavit nevinného obvinění. Agatha Christie byla a pro mě pořád je nejúžasnější detektivní spisovatelka, protože není potřeba spousta krve a popisování brutality, ale naopak je potřeba nechat trochu fantazie čtenáři.
Příběh je pro velkého detektiva malinko netypický, ale to neznamená, že by byl nezajímavý nebo nudný. Jen mi přijde, že na Agathu trochu víc temný.
Příběh o tom, že pomsta nebývá vždy sladká. Paní Agatha nám ukazuje, jak je popis jedné události, očima nejen "pěti prasátek", ovlivněn životními postoji účastníků. A pak na základě přesné interpretace faktů dokáže geniální Hercule Poirot odhalit i po šestnácti letech skutečného pachatele. U detektivek, i když je čtu už po několikáté, si většinou pachatele nepamatuji. Tentokrát jsem si však bohužel pamatovala filmové zpracování, a tak pro mne výsledek pátrání nebyl překvapením. Přesto jsem si do čtenářské výzvy tuto milou detektivku velice ráda přečetla znovu.
Výborná Agatha! Když jsem to četla poprvé, absolutně jsem netušila, kdo je vrah...
Nesplnitelná úloha pre Hercula Poirota, objasniť zločin, ktorý sa stal pred 16 rokmi. Zaujímavá zápletka a rozuzlenie až nakoniec. Doporučujem.
Příběh jsem znala z televizního zpracování, přesně jsem věděla, kdo je vrah a co ho k tomu vedlo, přesto jsem si čtení velice užila. Poirot vyslechne všech 5 podezřelých a nechá si od nich napsat jejich postřehy. A na základě toho případ uzavře. Doporučuji.
"První z pěti prasátek se na trh směle vydalo....
A to druhé prasátko zase doma zůstalo
Třetí malé prasátko mělo všeho dost a dosti
A co čtvrté prasátko? Ať prý se jen postí
Páté z nich se nakřičí až k zlosti"
Jedna z mých nejoblíbenějších detektivek královny tohoto žánru Agathy Christie, ve které nic není tak, jak se na první pohled jeví, a zdánlivě není na dávno uzavřené vraždě co řešit. Geniální Hercule Poirot se k objasnění zločinu dostává až po dlouhých čtrnácti letech a díky svým psychologickým znalostem a cítění, smyslu pro detail, znalosti lidských duší a přísné logiky opět dokáže složitou skládanku pro svou klientku bezchybně složit dohromady. Opět jsem se u čtení velice bavila a s napětím jsem sledovala, jak se postupně tato motanice rozmotává, až její nitky ukážou na pravého chladnokrevného vraha.
Po dlouhé době další klasická detektivka od samotné královny detektivek a nemohla jsem udělat lépe. Deset malých černoušků asi už nikdy nic nepřekoná, ale Pět malých prasátek bylo moc fajn. Na začátku jsem měla trošku problém s Poirotem, přišlo mi, že byl moc agresivní a vytáčelo mě nadměrné množství vykřičníků, možná to ale bylo jen tím že jsem četla přerušovaně, protože pak už to bylo super jako vždy. Baví mě, jak Poirot své vyšetřování zakládá na psychologii a ke všemu se snaží dopídit a žasnu nad tím, jak to vždycky dokáže. Tohle není moje první detektivka od autorky, takže bych teoreticky už měla vědět jak autorka píše a kdy mě chce čím překvapit, stejně jsem to ale neodhadla a na konci jsem byla příjemně zaskočená. Prvně jsem se trochu bála jak to skončí, ale nebylo čeho. Líbilo se mi i jak byla knížka rozdělená do několika částí a i přes to, že je tam dost postav a jmen jsem se víceméně zvládala orientovat. Agatha prostě umí a za mě je tohle další povedený kousek.
V knihobudce jsem narazila na Pět malých prasátek. Hercule Poirot tentokráte objasňuje vraždu po šestnácti letech, kdy byla odsouzena žena, která čin nespáchala. Poirot samozřejmě vraha odhalil a celý případ objasnil. Napětí trvá až do samotného konce a je to jako vždy u Agathy perfektní čtení a skvělá zápletka. Doporučuji.
Odložené případy v podání Hercula Poirota, místo té blonďaté vyšetřovatelky, kterou jsem sledovala strašně ráda asi před deseti lety. Šestnáct let stará vražda, za kterou byla odsouzená paní, která neprotestovala ani se neobhajovala, dceři ale zanechala dopis, ve kterém jí svěřila, že je nevinná. Na tom je něco divného, ona sama to už ale vysvětlit nemůže, protože zemřela. Takže Poirot se musí vyptat těch pěti (odtud název), kdo se tenkrát motali kolem, a byla jsem dost překvapená, jak podrobně si šestnáct let staré události pamatovali. Kdyby jen paní, kterou tenkrát odsoudili, věděla. Pěkný příběh, mými favority ale zůstávají první poirotovky.
Jeden z nejúžasnějších příběhů. Když nepodlehne člověk netrpělivosti. Když zaujatě poslouchá znovu a znovu totéž. A znovu. A zas.
Totéž? Kdepak! Drobné nuance, nepostřehnutelné odlesky tehdy a teď, malé lži, které se tak dobře schovají za ochabující paměť, proměna zúčastněných v průběhu dlouhých šestnacti let "poté", - nebo že by zase až tak velká nebyla?
Šestnáct let starý případ. Ukončený. Žena zavraždila svého muže malíře a po roce ve vězení zemřela.
Teď je tu ovšem její dcera, tehdy ještě úplně malá, se svými pochybnostmi a dopisem od matky, která v něm píše o své nevině. Jinak se není čeho chytit. Leda rozplétat s úmornou pomalostí zteřelé nitky dávných svědectví až (snad) k pevnější osnově současných výpovědí. Pokud k nim bude vůbec někdo ochoten.
Ale Poirota případ zajímá a výzvu přijímá...
Mám ráda interpreta Pavla Soukupa a dobře se mi poslouchalo i tentokrát.
Agathu Christie mám velmi ráda, ale tahle kniha mě prostě nebavila. Do čtení jsem se musela nutit a byla jsem ráda, když jsem dočetla.
Největší problém pro mě bylo to, že případ, který Poirot vyšetřuje, se stal už před 16 lety. Takže se víceméně jen hrabe v minulosti a chce po nejrůznějších lidech, aby mu povídali, jak si na případ vzpomínají. Takže ten stejný příběh člověk čte snad desetkrát...
Kriminálky od Agathy mám veľmi rada, aj keď táto ma trošičku sklamala. Ale to bude hlavne tým, že som si pred čítaním prečítala pár recenzií, podľa ktorých je to jej najlepšia kniha. Čo podľa mňa nie je.
Prípad je opäť veľmi zaujímavý, stará vražda, päť podozrivých, u každého by sa dal nájsť nejaký motív. Poriadne som teda bola zvedavá, že kto z nich to bol, keďže ani jeden mi do roly vraha tak celkom nesedel. Ale vadilo mi to opakovanie sa. Prišlo mi, že dookola čítam to isté, či už to boli rozhovory Poirota s podozrivými alebo napísané spomienky podozrivých. Aj keď aj táto trošku iná forma mala niečo do seba, len to nebolo úplne ono. Ako tradične som vraha opäť neuhádla, aj keď na mnoho vecí som prišla. Myslím, že Agatha má aj lepšie knihy, ale v podstate sa mi páčila aj táto, len z nej nie som až tak unesená.
Tuhle detektivku miluju! Patří k mým nejoblíbenějším a troufám si říct, že patří i k autorčiným nejpovedenějším. Perfektně tu dokázala vyžít skutečnosti, jak jednu událost vnímají různí lidé naprosto odlišně, aniž by přitom nutně lhali. Jak jsou pro nás jednotlivé události různě důležité a jak nahlíženy subjektivní optikou často postrádají objektivní hledisko. Naplno se zde projevuje genialita Poirotových šedých buněk mozkových a jeho precizní práce s lidskou povahou. To pomalé odhalování minulosti, zasutých vzpomínek a pravého významu i těch nejmenších detailů – to je prostě čistá radost číst!
Tady se dá napsat jediné - dokonalost.
Kdysi jsem viděla film, teď jsem si případ vychutnala jako audioknihu. Musím obdivovat mistrnou zápletku a psychologii postav. A samozřejmě autorku, jejíž šedé buňky mozkové dokázaly vymyslet příběh, který zaujal již několik generací čtenářů a podle hodnocení stále baví.
Štítky knihy
Anglie vraždy zfilmováno rodinné vztahy jedy Hercule Poirot pátrání v minulosti detektivky podle říkanek Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Děkuji za pěkné detektivní rozuzlení starého případu.