Pět minut před večeří
Iva Procházková
Do večeře zbývá jenom chvilka. Babeta vyleze tatínkovi na klín: „Tati, povídej! O mamince, o tobě a jak to s náma bylo!“Každý příběh se dá odvyprávět během pěti minut, když člověk ví, co je nejdůležitější.Tatínek to ví. Vypráví o hezké kadeřnici s velikým břichem,o radosti nad narozením děťátka a o zármutku nad tím, že malá Babeta nevidí. Ale to vůbec není pravda. Babeta vidí všechno, úplně všechno – jenže jinak než ostatní lidé.... celý text
Přidat komentář
Má druhá kniha od Ivy Procházkové mě nezaujala tolik jako Eliáš a babička z vajíčka, přesto byla nádherná. Takové laskavé, i když možná maličko smutné vyprávění tatínka Babetě, jo, chytlo mě to za srdce. Je to taková jednohubka, přesto se v ní skrývá velký příběh. O rodině, vztazích, o tom, že lidé nemusí mít stejnou krev, aby spolu tvořili rodinu. O nemoci a hendikepu. Četla jsem to až jako dospělá a věřím, že příběh dokáže zaujmout čtenáře každého věku.
Křehký příběh orámovaný pěti minutami před večeří, který vypráví tatínek své holčičce. O seznámení s maminkou a o tom, jak někdo prohlédne dříve, než vidí.
Kouzelné ilustrace krásně dotvářejí popisované obrazy.
Kraťoulinká knížka s velikým příběhem... Tak, jak to Procházková umí. V dnešním otupělém světě by měly být knížky Ivy Procházkové, Ivony Březinové a Martiny Drijverové podávány všem bez rozdílu - třeba v infúzích ;-)
Pěkné ilustrace rozhodně zajímavý a překvapivý text, možná mohl být i delší a rozvinutější.
Moc pěkné čtení, které ve vás - i když už jste dospělí, a ne dítě - nechá zvláštní stopu. :)
Kouzelná kniha, která neobyčejným způsobem líčí vnitřní svět nevidomé dívky. Je sice kraťoučká, ale právě proto pro ni ráda sáhnu, když zrovna nemám moc času. Také se mi moc líbí ilustrace. V nedávné době se dočkala i divadelní adaptace v Národním divadle - Nová scéna jako Vidím-Nevidím.
Autorovy další knížky
2006 | Myši patří do nebe |
2011 | Uzly a pomeranče |
2006 | Únos domů |
2009 | Nazí |
2014 | Muž na dně |
Trošku netradiční dětská jednohubka, kdy si malá Babeta a její tatínek krátí chvilku čekání na večeři vyprávěním o historii jejich rodiny. Z hovoru vyplynou hned dvě závažná témata, a to život s hendikepem a to, že tatínkem může být i tatínek náhradní. Obě témata jsou podána citlivě, dokonce s humorem. Navíc poselství, které text předává, byť se týká obtížných situací, je pozitivní. Tatínek je pro Babetu zkrátka tatínkem a vnímání světa nevidomého je plné fantazie a představivosti.